S cukrovkou se podle posledních dostupných dat ÚZIS (Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR) potýká v České republice kolem 1 milionu pacientů. Odborníci odhadují, že dalších přibližně 300 tisíc lidí vůbec neví, že diabetem trpí, protože nechodí na preventivní lékařské prohlídky. Počet nemocných každým rokem stoupá.
Výskyt diabetu je spojován s nezdravým životním stylem, proto se na něj hledí jako na jedno z civilizačních onemocnění, která postihují obyvatele rozvinutých zemí. To platí zejména pro diabetes 2. typu, neboť diabetes 1. typu je vrozené autoimunitní onemocnění. [1, 2, 3, 4]
Co je cukrovka?
Cukrovka, odborně nazývaná diabetes mellitus, je nejznámější a nejrozšířenější porucha metabolismu sacharidů. Charakteristickým znakem všech typů diabetu je zvýšená hladina glukózy v krvi a nedostatečná produkce hormonu inzulinu (případně to, že buňky na inzulin nereagují). Inzulin je produkován v tzv. ß-buňkách Langerhansových ostrůvků, které se nachází ve slinivce břišní.
Pro všechny somatické buňky je základním zdrojem energie právě glukóza. Inzulin se zde stará o to, aby mohla glukóza efektivně vstupovat do svalových a jaterních buněk, které ho poté zpracují na energii potřebnou k fungování. [5, 6, 7, 8]
Metabolismus diabetika funguje kvůli nedostatečnému množství inzulinu (nebo inzulinové rezistenci) trochu jinak. Glukóza tím pádem nemůže efektivně vstupovat do cílových buněk a místo toho se hromadí v krvi. Množství glukózy v těle se tudíž paradoxně zvyšuje, ale je naprosto nevyužito.
U diabetiků si lze povšimnout toho, že i jejich moč obsahuje zvýšené množství glukózy. Pokud totiž glykémie přesáhne určitou mez (tzv. renální práh), začne přebytečná glukóza odcházet z těla prostřednictvím moči. [9, 10, 11, 12]
Typy cukrovky
Jednotlivé typy diabetu se značně liší, co se týče mechanismu vzniku, průběhu i způsobu léčby. Většina lidí si asi vybaví diabetes 1. a 2. typu, ale existuje i gestační diabetes nebo stav označovaný jako prediabetes. [13, 14]
Cukrovka 1. typu
Diabetes 1. typu bývá někdy označován jako dětský diabetes, diabetes mladistvých nebo inzulin-dependentní diabetes mellitus (IDDM). Tento typ cukrovky je autoimunitního původu. U pacientů dochází k postupnému ničení ß-buněk Langerhansových ostrůvků vlastním imunitním systémem, proto jejich organismus trpí absolutním deficitem inzulinu.
Tento typ diabetu je vzácnější, udává se, že jím trpí přibližně 8–10 % z celkového počtu diabetiků. Nejčastěji se objevuje u dětí, obvykle do 12 let věku, případně během puberty. Rozvíjí se náhle a prudce na základě nějakého spouštěcího faktoru. Velmi často je jím prodělání virové infekce. [15, 16, 17, 18]
Cukrovka 2. typu
Naprostou většinu diabetiků tvoří lidé trpící cukrovkou 2. typu. Zde není problémem porucha sekrece inzulinu, ale to, že buňky na něj nijak nereagují (inzulinová rezistence). Organismus naopak produkuje čím dál více inzulinu, který ale nemůže plnit svou funkci.
Za tímto typem diabetu stojí obvykle kombinace hned několika různých příčin. Většina pacientů má sice genetické predispozice k jeho vzniku, ale většími problémy jsou nadváha, obezita, nezdravé stravování a nedostatek pohybu. Objevit se může prakticky kdykoliv během života, ovšem nejčastěji postihuje osoby po dosažení 40. roku věku. [19, 20, 21, 22]
Těhotenská cukrovka
Zvláštní typem je tzv. gestační diabetes, který se objevuje výhradně u těhotných žen. Cukrovka v těhotenství hrozí hlavně prvorodičkám po třicítce. Příčinou je zde zvýšená hladina určitých hormonů, které působí proti inzulinu. Dobrou zprávou je, že tento stav je většinou přechodný a po porodu samovolně vymizí.
Na druhou stranu se ale nesmí podceňovat, protože může negativně působit na vývoj plodu nebo ovlivnit porod. Většinou ovšem stačí dodržovat určitá dietní opatření, podávání inzulinu není obvykle nutné. [23, 24, 25]
Prediabetes
Pojmem prediabetes se označuje stav, který předchází rozvoji samotné cukrovky. U pacientů lze již v této fázi naměřit zvýšenou glykémii nalačno, ale zatím tyto hodnoty nedosahují těch podmiňujících diagnostiku diabetu. [26, 27]
Jaké má cukrovka příznaky?
Cukrovku 1. a 2. typu spojuje několik společných příznaků, mezi které patří:
- velká žízeň,
- zvýšené močení,
- hubnutí,
- únava.
U cukrovky 1. typu může být nástup onemocnění dramatičtější. Některé děti dokonce zvrací, trpí silnými bolestmi břicha, dušností nebo ztrátou vědomí. Počáteční příznaky cukrovky 2. typu mohou být naopak dost nespecifické a plíživé, proto může trvat delší dobu, než je nemoc diagnostikována. Typické příznaky se obvykle dostaví až ve chvíli, kdy je glykémie dramaticky zvýšená. [28, 29, 30]
Určité projevy cukrovky vychází z toho, jakou má pacient hladinu krevního cukru. Nebezpečné jsou oba extrémy. U hyperglykémie (zvýšená hladina glukózy v krvi) lze pozorovat:
- problematické hojení ran,
- problémy se zrakem,
- poruchy vědomí,
- aceton v dechu,
- opakované infekce urogenitální soustavy,
- zvýšenou kazivost zubů,
- trávicí problémy. [31, 32]
Hypoglykémie (snížená hladina glukózy v krvi) se může projevit:
- bušením srdce,
- neklidem a třesem,
- pocením,
- slabostí a zmatením,
- poruchami vědomí.
Stavy lehké hypoglykémie se obvykle dostavují v situacích, kdy se pacient zapomene najíst po aplikaci inzulinu nebo si aplikuje příliš velkou dávku. Diabetici by měli u sebe vždy nosit nějaký rychlý zdroj energie pro takové případy. Stačí pytlík bonbonů nebo sladká tyčinka. [33, 34]
Cukrovka: hodnoty
Za normálních okolností se hladina glukózy nalačno pohybuje v rozmezí 3,6–5,6 mmol/l. Po jídle trochu stoupá, ale neměla by překročit 7,8 mmol/l. O cukrovce hovoříme zpravidla až ve chvíli, kdy naměřené hodnoty glukózy v krvi po jídle přesahují 11,1 mmol/l.
Hyperglykémie
Hyperglykémie znamená, že jsou pacientovi naměřeny tyto hodnoty:
- 6–7 mmol/l nalačno,
- 8–10 mmol/l po jídle.
Hypoglykémie
Hypoglykémie je opačný extrém, kdy se hladina glukózy pohybuje ve velmi nízkých číslech:
- 3,9 mmol/l (lehká hypoglykémie),
- pod 3,3 mmol/l (klinicky významná hypoglykémie),
- pod 3 mmol/l (těžká hypoglykémie). [35, 36, 37]
Diagnostika cukrovky
Pokud u pacienta existuje podezření, že by mohl trpět diabetem, je potřeba provést laboratorní vyšetření krve. Pro diagnózu diabetes mellitus svědčí:
- opakovaně naměřená glykémie nad 7 mmol/l nalačno,
- náhodně zjištěná glykémie nad 11,1 mmol/l spolu s klinickými příznaky,
- naměřená glykémie 2 hodiny po OGTT nad 11,1 mmol/l.
OGTT (orální glukózový toleranční test) je speciální zátěžový test na cukrovku, při kterém se zkoumá, jak se organismus pacienta vyrovnává se zátěží v podobě glukózy. Pacientovi se nejprve odebere krev nalačno a stanoví se glykémie. Poté vypije roztok obsahující 75 g glukózy. Po 2 hodinách je mu odebrán druhý vzorek krve, ve kterém se opět stanoví glykémie.
U zdravého člověka bude glykémie nižší než 7,8 mmol/l. U hodnot v intervalu 7,8–11,1 mmol/l pak jde ještě o porušenou glukózovou toleranci (prediabetes), zatímco u hodnot nad 11,1 mmol/l již hovoříme o diabetu. [38, 39, 40, 41]
Než se vypravíte k lékaři, můžete si v lékárně koupit domácí test na cukrovku. K provedení testu stačí jen pár kapek krve a výsledek znáte do několika minut. Na výsledky se ovšem nemůžete stoprocentně spoléhat, protože citlivost těchto testů není dostatečná k zachycení raného stádia diabetu. [42, 43]
Trpí někdo ve vaší blízké rodině cukrovkou?
Léčba cukrovky
Pacienti trpící cukrovkou 1. typu jsou závislí na celoživotním užívání inzulinu. Aplikují si ho injekčně několikrát denně v pravidelných intervalech. Inzulin lze tělu dodávat také pomocí inzulinové pumpy, která prostřednictvím jehličky trvale zavedené do podkoží automaticky dávkuje přesné dávky inzulinu.
U diabetu 2. typu je nutné dbát především na skladbu stravy a dostatek fyzického pohybu. Diabetická dieta by měla obsahovat co nejméně jednoduchých cukrů. Pacienti jsou nuceni omezit i smažená jídla, polotovary, uzeniny, ztužené tuky a další nezdravé potraviny. Cukrovka a alkohol také nejdou moc dobře dohromady.
Nemocným lze také podávat léky na cukrovku (perorální antidiabetika), které zvyšují účinek inzulinu v organismu. [44, 45, 46, 47]
Komplikace cukrovky
Vážnost onemocnění je u diabetiků dána množstvím komplikací, které se v souvislosti s patologickou glykémií objeví. Jedním z vážných problémů je poškozování cév, ve kterých se usazují sacharidové a lipidové hmoty. Tento jev se označuje jako diabetická angiopatie. To může vést k dalším problémům, například ztrátě zraku (diabetická retinopatie), poškození funkce ledvin, infarktu myokardu nebo mozkové mrtvici.
Další známou komplikací cukrovky je diabetická noha. Tento syndrom je zaviněn nedostatečným zásobením postižené končetiny krví a obtížným hojením ran. V noze se rozvíjí infekce, která je zodpovědná za vznik vředů. Tyto vředy postupují hlouběji a hlouběji do tkáně, která pak začne postupně odumírat. Tento stav může vést až k amputaci končetiny. [48, 49, 50, 51]
Zdroje: nih.gov, cdc.gov, mayoclinic.org, clevelandclinic.org, webmd.com, sciencedirect.com, diabetes.org.uk, kardia-jh.cz, ikem.cz, nzip.cz, uzis.cz, stefajir.cz, ose.zshk.cz, diabetickaasociace.cz, medicinapropraxi.cz, internimedicina.cz
ČLÁNKY DO MAILU