Česká republika je proslulá vším, co se pohybu dětí týká. Světoznámá Vojtova metoda, současnost profesora Pavla Koláře. Takzvaná vývojová kineziologie je tajemný termín, který se využívá v mnoha konceptech cvičení a práce s tělem. Dynamická neuromuskulární stabilizace, Bobath koncept, Klappovo lezení atd. atd. – zjednodušeno do praxe, tohle vše a další metody říkají: učme se od dětí a „cvičme“ jako ony.
Děti jsou dokonalé
Ty zdravé samozřejmě. Za první rok života se z ležících miminek napřímí a chodí. Žene je jejich vlastní motivace. A pokud všechno funguje, jak má, ani nepotřebují naši pomoc. Jednoduše vědí, jak na to.
„Z porodnice si přineseme schouleného drobečka, kterému postupně uzrává centrální nervová soustava a vytvářejí se jeho pohybové programy,“ konstatuje fyzioterapeutka Renata Větrovská. „Dítě postupně posiluje a opakuje dané pohybové vzory, napřimuje se a vzpírá. Chce nahoru a dopředu. A je-li zdravé, je jeho vývoj dokonalý.“
Svůj pohybový vývoj máme geneticky daný a umíme ho kvalitně využívat. Ovšem jen v raném dětství. V dospělosti se však k němu také můžeme vracet – buď reflexně pomocí některých speciálních fyzioterapeutických technik, nebo i vědomým učením a cvičením.
Kde jsme se ztratili?
Od dokonalosti dětství a přirozeného pohybu nás dělí desítky let, strávených převážně sezením, vadným držením těla, hrbením se u počítačů, minimem aktivního pohybu, nerovnoměrnou zátěží. O něco horší to mají všichni ti, kdo ve svém prvním roce některé vývojové stadium přeskočili – často je to například lezení po čtyřech. To je pro správný vývoj páteře a celého svalového aparátu zásadně důležité.
„I když jsou děti dokonale naprogramované přírodou, kazíme jim to už v rané době například špatným výběrem obuvi nebo množstvím času před televizí a počítačem,“ shrnuje Renata Větrovská. „Zdravé dítě ale přesto v předškolním věku třeba třicetkrát za sebou vyleze na prolézačku a není unavené. Umí totiž dobře používat ty správné svaly, má efektivně zapojené břicho a často mění své polohy.“
Průměrný dospělý člověk bude po několikerém vylezení na klouzačku vyčerpaný. Použije totiž povrchové svaly, přetíží jen některé a po návštěvě hřiště „odpadne“ s bolavými zády. Hluboký dřep je v dospělosti pro mnohé z nás „vysoká škola“. Batole si v prostoru bez problémů přirozeně dřepne třeba stokrát za den.
Proč využívat ve cvičení principu vývojové kineziologie
„Protože uvolníme přetížené svaly, naučíme se aktivovat ty správné, zamezíme bolestivým stavům páteře,“ vysvětluje fyzioterapeutka. „Aktivací těch správných svalů se velmi odlehčí třeba bederní páteři, odstraní se příčina bolestí a můžeme zase normálně fungovat.“
Protože je cvičení podle motorického vývoje dítěte momentálně velký hit, najdete je v nabídce mnoha sportovních center. Což ale neznamená, že je každý trenér umí a přesné principy zná. Pátrejte proto při výběru po jeho vzdělání a praxi v téhle oblasti. Využití vývojových poloh ale najdete i v lekcích jógy, pilates nebo flowinu. Dobrý trenér vám něco z vývojové kineziologie „podsune“ i během individuální lekce třeba v posilovně.
Tipy: Co můžete cvičit doma
Většinu následujících cviků je dobré nejprve natrénovat s nějakým odborníkem, a teprve až když budete mít jistotu v provedení, cvičit doma.
Tříměsíční dítě
Zvedání pokrčených nohou v poloze na zádech (dítě žene motivace dát si palec do pusy – to už asi nezvládneme, ale motivace může být stejná). Důležité je ale zapojovat správné svaly. Obvykle totiž nohy „taháme“ jen těmi povrchovými, prohýbáme se v bedrech, zapojujeme jen přímý břišní sval… Zásadní je zapojit celý střed těla a nedovolit povrchovým svalům, aby převálcovaly svaly hluboké.
Pasení hříbátek – dítě vede touha nemít hlavu na zemi, chce se dívat kolem sebe. Takzvaným pasením posilujete zádové svalstvo, které nám ve shrbení roky ochabovalo. Ohýbat se k počítači je totiž úplně opačný ohyb, než zvedat hlavu v poloze na břiše. Ale pozor, opět musíme hlídat efektivní zapojení břicha a ne povrchových svalů bederní páteře.
„Protože jsme jako dospělí samozřejmě zapomněli, jak dítě pase na břiše, prohýbáme se při tomto cviku v bedrech, špatně se opíráme o zem či zakláníme hlavu,“ říká Renata Větrovská. „Už proto se vyplatí mít k ruce někoho, kdo nás cvik správně naučí třeba pro pozdější domácí použití.“
Půlroční dítě
Otočky ze zad na břicho – „Abych mohla fungovat, potřebuji rotovat tělem do všech směrů,“ popisuje Renata Větrovská. „V praxi můžeme trénovat otočení se z polohy na zádech do polohy na boku třeba s velkým balónem, který si umístíme mezi kolena a ruce. Udržujeme pravý úhel v kolenou, aktivitu středu těla a rozložení lopatek a ramen do široka. Toto nastavení již nesmíme změnit – osa pánve a ramen je stále v paralelním postavení a jako celek se přetáčíme do stran.“
Osmi- až devítiměsíční dítě
Zkuste zakleknout a lézt po čtyřech jako batole – mnoho z nás má s tímhle pohybem problém. Zkoordinovat pravou ruku a levou nohu se zbytkem těla není jednoduché. Různé podoby lezení patří ke stále populárnějším rehabilitačním prostředkům při korekci vadného držení těla a při posilování svalů na zádech a trupu. Opět je nutné podívat se, jak vlastně lezou ta miminka – nemají prohnutá bedra, hlavy drží v prodloužení páteře, lopatky rozložené do široka do stran, ruce nemají extrémně propnuté a stabilně se opírají o podložku.
„Alternativou může být například lezení na umělé stěně, je to skvělý sport děti i dospělé,“ doplňuje Renata Větrovská.
Mgr. Renata Větrovská
fyzioterapeutka
Odborná asistentka na Ústavu tělovýchovného lékařství VFN v Praze a na Palestře – soukromé vysoké škole tělesné výchovy a sportu. Má dlouholetou praxi s prací s obézními pacienty a pacienty s civilizačními chorobami v Rekondičním centru VŠTJ Medicina Praha. Věnuje se obézním dětem v Léčebně Dr. L. Filipa v Poděbradech, vytváří speciální pohybové programy pro seniory, těhotné maminky i maminky po porodu v rámci Centra zdravého pohybu. Je autorkou řady publikací.
ČLÁNKY DO MAILU