Názor k článku Cvičte jako mimina: co malé děti umí perfektně a my jsme už zapomněli od Pavel - V lékařství, a tím více v oborech příbuzných,...

V lékařství, a tím více v oborech příbuzných, ale méně prověřovaných, často pozoruji magický přístup k řešení problémů.

Příklad:

Fyzioterapeut najde sadu pohybů, které pomáhají jeho pacientům (dokonce někdy pomohly jen jednomu pacientovi). Všimne si, že se podobají pohybům dítěte (aniž by si při tom uvědomil, že děti dělají tak širokou škálu pohybů, že ke každému jednomu pohybu dospělého najde podobný pohyb dítěte). Udělá z toho magický, ničím nedoložený závěr, že napodobování dětských pohybů pomáhá dospělým a aniž by zkoumal, zda tento předpoklad je pravdivý (pokud znáte základy logiky, tak jistě víte, že z pravdivosti implikace A=>B nelze o pravdivosti A udělat žádný závěr), postaví na tom celou terapeutickou školu, kterou následně šíří jako náboženství. A každého kritika utluče tím prvním pacientem, kterému pomohl, statistiku dalších léčeb už radši nedělá.

Když se před časem prověřovala vědeckost postupů v medicíně, tak vyšlo najevo, že asi 80% medicínských postupů je naloženo na magickém myšlení popsaném výše bez jakýchkoliv skutečně vědeckých důkazů o jejich účinnosti.

Když si vezmu ty vaše dětské pohyby, tak si stačí uvědomit, že pohyby dítěte mají i zcela jiný cíl než pohyby dospělého. Například pohyby dítěte mají co nejvíce dráždit klouby, aby se řádně vyvinuly, a pokud se nevyvíjejí dobře, tak se uměle to dráždění zvětšuje. U dospělého naopak mají pohyby co nejméně dráždit klouby, aby se co nejvíce oddálila artróza.