Cyklotrasy v Praze: vyhozené miliony?

Tři sta tisíc Pražanů by chtělo podle průzkumů jezdit po městě na kole. Ve skutečnosti to ale dělá jen zlomek. I já se řadím mezi ty cyklisty, kteří nadávají na nedostatek infrastruktury a fňukají, že jezdit po Praze na kole nelze. Všude je plno aut, lidí a když už je někde značená trasa, tak vede nesmyslně mezi chodci nebo často náhle skončí. Cyklisté chtějí mít z Prahy Vídeň, Berlín nebo Amsterdam, a to nejlépe hned, a požadují po vedení města, aby s tím něco udělalo. A město buduje a platí. Do cyklostezek nasypalo už 100 milionů korun. Cyklistům to ale nestačí a rozhodně nejsou spokojeni. Jenže, byli by vůbec někdy? Kolik lidí by nakonec opravdu sedlo na kolo, kdyby se z Prahy stal cyklistický ráj? Nevymlouvají se jen? 

Abych zjistila postoje cyklistů, vyrazila jsem do ulic. Najít je nebyl tentokrát problém, konala se totiž jarní cyklojízda, tedy spanilá jízda městem. Vyjelo se na náměstí Jiřího z Poděbrad a končilo se před kinem Oko v Praze 7. Odpovědi cyklistů jsem vesměs předpokládala: Jindy ve městě jezdím jen zřídka, protože tu není kvalitní síť cyklostezek, zněla jedna z odpovědí. Je tu moc aut, takže se celkem bojím a navíc ´to´ nechci dýchat, zněla další. Když jsem se dále ptala, kde je chyba, často dotazovaní odpovídali, že na magistrátu, který neinvestuje dostatek peněz do rozvoje cyklodopravy ve městě.

Je 170 milionů málo?

Pravda, situace opravdu není ideální, jenže kolik peněz by cyklisti považovali za dostatečný? Jediný kilometr stezky, když není problematický, vyjde na 4 až 6 milionů. Ale stačí, když bude zapotřebí třeba jeden můstek nebo opěrná betonová zeď a hned to poskočí o tři milióny, říká Pavel Polák, koordinátor pracovní skupiny pro cyklistickou dopravu v Praze. Letos  vedení hlavního města slibuje vybudovat dalších 33,5 km cyklostezek a cyklotras, v návrhu rozpočtu na jejich rozvoj a údržbu počítáno s dalšími přibližně 70 miliony korun. Sečteno a podtrženo, celkem by účet za trasy v Praze činil na konci roku zhruba 170 milionů korun.

To není malá částka, ale cyklisti stále mlsně koukají za hranice, kde má městská jízda na kole již vybudovanou tradici a jsou to právě obyčejní obyvatelé měst, kteří se o něco snaží. Tedy opravdu se snaží. „Ve Švýcarsku, Německu nebo ve Francii lidé požadují, aby se politici věnovali prosazování příjemného života ve městech, což je velké téma současné doby v celé Evropě a k nám to zatím doléhá jen jako ozvěna,“říká mi Martin Skalský, člen výkonné rady Auto*Matu, iniciativy za bezpečnou, zdravou a živou Prahu. Podle něj bude chvíli trvat, než se k nám tato vlna dostane. "Tady to zatím není, budují se spíše satelitní městečka na okraji či až dál za hranicí města a v centru se prakticky nebydlí. Vylidňování měst je samozřejmě negativní trend, kterému lze čelit právě zlepšováním prostředí ve městech a naši politici s tím zatím neumí pracovat, "dodává. Je to tak, Češi zkrátka nejsou žádný cyklistický národ. Zatímco jinde v Evropě byly pruhy podél chodníků s vyznačeným cyklistou v centru města zcela běžné, u nás se začínalo. V Praze se s tím začalo něco dělat až v roce 2003, ale jak víme, příprava i té nejjednodušší stavby trvá zhruba 24 až 40 měsíců, takže první efekt nasazení naší skupiny byl až v roce 2005, 2006, řekl mi Pavel Polák.

Chceme, nebo nechceme jezdit po městě na kole?

A tak je tu stále čtvrtina Pražanů, která bude snít o lepším městě, plném stezek a bez aut. Kolik z nich to myslí opravdu vážně? Jak často by chtěli kolo využívat například k cestě do práce, každý den, jednou za čtrnáct dní? Jsou ochotní jezdit i do kopce? Nebo by kolo vytáhli, kdyby byla Praha rovinatá? Pavel Polák počítá, že zhruba 10 % lidí je opravdu ochotných na kole po Praze pravidelně jezdit. A bude to tak opravdu?

Češi často neumějí nic jiného, než fňukat a závidět Vídeňákům a dalším. Většina z nás pak stejně každý den sedá do aut. Je to na rozhodnutí každého člověka. Ve chvíli, kdy se zvýší zájem lidí na tom, aby situace byla jiná, bude více lidí chodit pěšky a jezdit na kole, než se vozit v autě, a tak se to začne otáčet. Není to pouze o politickém řešení, ale i o přístupu lidí samotných. Ve chvíli, kdy si všichni řekneme, že je lepší ve městě nebydlet a jezdit sem autem, situace nemá řešení, dodává Martin Skalský. Problém tedy není pouze v nedostatku cyklostezek, ale i v nadměrném množství aut, což může ovlivnit každý z nás, když ráno neotočí klíčkem v zapalování a raději sedne na kolo.

Nezbývá, než si položit otázku, opravdu chceme jezdit po městě na kole? Má vůbec smysl vrážet další miliony korun do budování cyklistické infrastruktury ve městě? nebylo by lepší investovat do něčeho jiného? Pokud cyklisté myslí vážně vše co říkají, tak co vyrazit hned zítra ráno do práce na kole a vytrvat i následující dny, týdny a roky. Až nás bude v ulicích několik tisícovek, věřte, že to město bude muset řešit jinak, efektivněji.  

Ideální kolo do města

• Není drahé: Ve městě nemusíte závodit, ani trhat vzdálenostní rekordy. Kolo slouží jako dopravní prostředek, který kdykoliv zamknete k zábradlí a jdete si třeba nakoupit. Čím je kolo obyčejnější, tím se snižuje i riziko jeho odcizení.

• Zadní nosič nebo košík na řidítka: Jedete-li na kole například do práce, nosič se vám bude velice hodit. Můžete si k němu cokoliv připnout včetně brašen na notebook. Vozit své věci na zádech nedoporučuji kvůli pocení. Košík na řidítkách je zas ideální pro nákup. 

• Blatníky a kryt na řetěz: nikdy nevíte, zda nezačne pršet. Blatníky mohou ochránit váš oděv od znečištění a má-li kolo sloužit jako dopravní prostředek, nebojte se běžného oblečení. Kryt na řetěz chrání nohavice a sukně od možného zamotání se do řetězu.

• Zvonek: Jsou úseky, kam smí jak chodec, tak cyklista a zvonek je mnohem účinnější a milejší, než výkřik „Uhni, jedu!“

• Zámek: Dokud budou někteří lidé krást, slušní musejí investovat do prevence a k té kvalitní zámek na kol bezpochyby patří.

• Označení: Není důležité vidět, ale být viděn. Špatně označený cyklista ohrožuje hlavně sám sebe. Na kole tedy mějte světla a na těle reflexní pásku.