Už před více než rokem jsme na serveru Vitalia.cz komentovali studii, dle které mohou antioxidanty podporovat rozvoj některých nádorů.
Více: Antioxidanty prý rakovinu naopak podporují
Tehdy šlo konkrétně o rakovinu plic. Podle výsledků vědců z univerzity v Göteborgu antioxidanty zhoršovaly vývoj plicních nádorů, které v důsledku toho zrychlily svůj růst. Jiné výsledky zase zpochybňovaly preventivní smysl antioxidantů pro kuřáky.
Stalo se to nejhorší. Antioxidanty zrychlily metastáze
Stejný tým švédských výzkumníků se nyní zaměřil na nádory kůže; výsledky byly získány na myších, ale není moc důvod si myslet, že u člověka by to fungovalo jinak. Ostatně i předešlé poznatky o vlivu na nádory plic se nejprve také týkaly jen myší, ale potvrdily se posléze i na lidských buňkách.
Karcinom kůže (melanom) je oproti plicnímu mnohem méně častý, zato má velmi vysokou míru úmrtnosti. U myší nasazení antioxidantů sice neovlivnilo růst primárního nádoru, ale zrychlilo metastáze (dvakrát). Což je vůbec to nejhorší, melanom jako takový se dá celkem snadno chirurgicky odstranit, ale zabíjí právě rychlostí šíření buněk do zbytku těla.
Máte rakovinu? Vyhněte se antioxidantům
Autoři studie publikované v časopisu Science Translational Medicine (shrnutí ScienceDaily, vedoucí výzkumného týmu prof. Martin Bergö) tentokrát přímo doporučují, že lidé s rakovinou nebo v bezprostředním ohrožení by se měli výživovým doplňkům s antioxidanty vyhnout.
Dodávají, že přitom ale nejde jen o potravinové doplňky. Kůži si běžně ošetřujeme třeba opalovacími krémy nebo pleťovými vodami, a do nich se často přidávají jako antioxidanty beta-karoten nebo vitamin E. Ty mají chránit pokožku, chrání však i melanom; ten je jinak na volné radikály zvlášť citlivý.
Chrání nejen zdravé, ale i nádorové buňky
Jaký má být hlavní mechanismus? Základ byl již naznačen v předešlém odstavci. Antioxidanty chrání buňky před poškozením v důsledku kyslíkového metabolismu (před „volnými radikály“), takže omezují možnost, že se zdravé buňky zvrhnou do rakoviny. Problém je v tom, že podobně chrání i buňky nádorové. Ty mají metabolismus posunutý do nestability (překotně rostou, nereagují na signály z okolí, šíří se mimo původní tkáň…) a samy v důsledku toho často umírají. Antioxidanty i jim však zvyšují šanci na přežití, a to i v případě nasazení léčby.
Důsledkem je poněkud guláš. Na jednu stranu by antioxidanty mohly fungovat jako prevence nádorů, na stranu druhou by v určitý okamžik začaly škodit. Tento moment ale přirozeně skoro nejde rozpoznat – už proto, že potenciálně rakovinné buňky vznikají neustále, ale naštěstí téměř vždy zanikají, než dojdou až do „plně funkční“ verze. Ale např. ani malé a zatím nerostoucí nádory nejde snadno odhalit, aby se mohlo určit, od kdy už by antioxidanty dělaly více škody.
Souvislosti i s rakovinou prostaty
Další věc je, že antioxidanty, alespoň pokud věříme dodavatelům, mají blahodárně působit i na kardiovaskulární systém, doporučují se proti únavě, na podporu imunity či pro sportovce. Tyto vlivy studie nijak nezpochybňuje, ovšem s vědomím současné podpory nádorů konzumentovi příslušné doplňky asi zhořknou.
Speciálně u vitamínu E (též antioxidant, jako doplněk např. v rostlinných olejích – jedna z mála potravin, o jejíž prospěšnosti panuje zatím všeobecná shoda) se nezávisle na uvedeném výzkumu objevilo podezření, že by mohl podporovat vznik nádorů prostaty.
Karcinom prostaty je přitom v ČR nejčastější zhoubný nádor u mužů a po karcinomu plic v ČR druhou nejčastější „onkologickou“ příčinou úmrtí (data: Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, viz také Výskyt rakoviny prostaty stoupl o padesát šest procent). Když k tomu přidáme melanom, už se to dá těžko smést ze stolu jako výjimka; a to i když u řady dalších typů nádorů je podobné výzkumy samozřejmě teprve třeba provést.
Není to dobré
Z tohoto hlediska se nová zjištění nelíbí nejen výrobcům doplňků stravy, ale asi ani nám jako uživatelům a potenciálním pacientům. Asi se kvůli tomu nezačneme vyhýbat třeba vitaminu E, však se bez něj neobejdeme.
Všechno se ale najednou zdá být moc komplikované, závěr „antioxidanty jsou dobré“ by byl mnohem pohodlnější.
Nešlo by švédskou studii nějak zpochybnit nebo její závěry alespoň marginalizovat? Fakt je, že antioxidantů existuje celá řada typů. Švédská studie zkoumala jeden konkrétní z nich, N-acetylcystein. Jiné antioxidanty mohou působit pochopitelně jinak, dá se na to ovšem spoléhat? Sotva.
ČLÁNKY DO MAILU