Darujte mozek vědě. Mozková banka zkoumá Alzheimera a Parkinsona

30. 9. 2024

Sdílet

V Olomoucké fakultní nemocnici oficiálně vznikla takzvaná mozková banka. Budou se v ní uchovávat a zkoumat vzorky tkáně mozku, které darovali pacienti například s Parkinsonovou nebo Alzheimerovou chorobou. Dárcem se ale může stát kdokoliv, vědci pak budou mít nemocný mozek s čím porovnávat. Banka neoficiálně existovala už patnáct let. Další taková funguje v Praze.

Mozková banka byla oficiálně ustavena 16. září 2024 při Neurologické klinice a Ústavu klinické a molekulární patologie Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je druhým takovým pracovištěm v Česku. Ta první funguje v Praze v Thomayerově nemocnici.

Olomoucká mozková banka bude sloužit výzkumu neurodegenerativních onemocnění, jako jsou například Parkinsonova a Alzheimerova choroba, multisystémová atrofie či progresivní supranukleární paralýza. Hlavním cílem je lepší diagnostika nejen těchto nemocí a také pochopení toho, jak choroby vznikají a jak se rozvíjejí. Dále pak také vývoj nových léků do budoucna.

Až pětina má špatnou diagnózu

„Určení správné diagnózy během života pacienta je v případě neurodegenerativních onemocnění v současné době stále velmi obtížné. Až ve dvaceti procentech případů je stanovena klinická diagnóza nesprávně, tedy je například diagnostikována Parkinsonova nemoc, přestože měl pacient úplně jiné neurodegenerativní onemocnění nebo kombinaci různých forem neurodegenerace,“ vysvětluje profesor Petr Kaňovský, přednosta Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, a dodává:

„Definitivní diagnózu, tedy jakým typem onemocnění pacient skutečně trpěl, je možné stanovit až neuropatologickým vyšetřením mozkové tkáně. Detailní zkoumání mozkové tkáně darované pacienty, kteří trpěli těmito onemocněními, tak má zásadní význam pro pochopení patologických dějů odehrávajících se v postiženém mozku a pro vývoj účinné léčby.“ 

Biologický materiál uchovávaný a dále zkoumaný v mozkové bance se získává po smrti dárce odběrem v rámci pitvy. Odběr a vyšetření mozkové tkáně, stejně jako její archivace a následný výzkum, probíhají v souladu s etickými standardy a s předchozím souhlasem zemřelého nebo osob jemu blízkých.

Kolik vzorků se podaří vědcům získat, se nedá předvídat. „Nyní máme něco přes sto vzorků s kompletní historií nemoci, pacienta i rodiny. Plán se tady nedělá, jde o průběžnou činnost. Např. v Londýně je po 40 letech činnosti mozkové banky asi 2000 vzorků s kompletní historií,“ řekl pro Vitalia.cz Kaňovský.

Máte, nebo měli jste v rodině někoho s Alzheimerovou chorobou?

Jak darovat mozek?

Pokud někdo vysloví přání se dárcem po své smrti stát, většinou se tomu také tak stane. Často dárci pocházejí z řad pacientů. „Spontánně se občas někdo přihlásí, jinak se ale podaří do donorského programu vstoupit téměř všem pacientům, které jejich ošetřující lékař z našeho centra osloví. Je to hodně o důvěře pacienta i rodiny v lékaře a kliniku,“ přiblížil Kaňovský.

„Darování mozku znamená, že se pacient rozhodne věnovat po úmrtí mozek pro potřeby výzkumu. Za tímto účelem podepíše s ošetřujícím lékařem Souhlas s uchováním a využitím mozkové tkáně pro potřeby výzkumu. Pokud dárce není schopen vyplnit a podepsat informovaný souhlas, může tak učinit jeho nejbližší příbuzný. Tento souhlas je uložen ve zdravotnické dokumentaci pacienta a v mozkové bance,“ popisuje náležitosti darování přednosta Ústavu klinické a molekulární patologie FN Olomouc, docent Jan Bouchal.

„Pro zajištění vyšetřitelnosti tkáně je důležité, aby byla mezi úmrtím a uchováním mozku co nejkratší časová prodleva. Mozková tkáň je nejdříve důkladně vyšetřena zkušeným neuropatologem, část mozku je přitom použita ke stanovení definitivní diagnózy neurologického onemocnění. Další vzorky jsou uchovány v mrazicím boxu při teplotě minus osmdesát stupňů Celsia a jiné jsou fixovány ve formalínu. Oba konzervační postupy umožní provádění neurovědního výzkumu mnoho let po jejich uložení,“ doplňuje docent Bouchal.

Pro darování mozku pro vědecké účely se mohou rozhodnout i lidé, kteří netrpí neurodegenerativním nebo jiným závažným onemocněním mozku. Tkáně darované lidmi bez neurologického onemocnění jsou velmi cenné, protože umožňují vědcům porozumění a srovnání vzhledu a fungování zdravého mozku s mozkem postiženým neurodegenerativním onemocněním.

Víte, kde je v lidském těle mandibula a kolik lidí má zelené oči?

Hltáte články o zdraví, čtete knížky o doktorech a sledujete seriály z lékařského prostředí? Tak to pro vás náš test možná bude až směšně lehký.

Mozky zkoumají už patnáct let

„Zřízením oficiální mozkové banky navazujeme na zhruba patnáctiletou klinickou a patologickou činnost v brainbankingu, kterou naše Neurologická klinika a Ústav klinické a molekulární patologie prakticky provozují již od roku 2009, především zásluhou profesorky Kateřiny Menšíkové a doktorky Lucie Tučkové, tehdy jako vůbec první v rámci České republiky,“ říká profesor Petr Kaňovský.

„Inspirovala nás také pozdější návštěva londýnské mozkové banky, kde jsme viděli výsledky jejich práce v oblasti sběru tkání a výzkumu neurodegenerativních onemocnění. Po návratu jsme zavedli stejný systém i u nás. Nyní tedy tato činnost získává oficiální status v návaznosti na nově pořízené špičkové vybavení, které nás posouvá na úroveň předních center například právě v Londýně, Vídni, Varšavě či Torontu,“ těší ho.

I po smrti lze pomáhat aneb Jak darovat tělo k výuce a vědě Přečtěte si také:

I po smrti lze pomáhat aneb Jak darovat tělo k výuce a vědě

Mozková banka zajišťuje standardizovaný postup při odběru, vyšetření a skladování biologického materiálu, což jsou nezbytné podmínky úspěšného výzkumu v oblasti neurodegenerativních onemocnění.

Mozkové banky fungují ve většině států po celém světě. První oficiální v České republice vznikla ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Praze, druhá nyní po letech neoficiálního působení v Olomouci, přičemž obě již velmi těsně spolupracují.

Anatomické ústavy uvítají dárce těl

Pro vědecké účely může zájemce po své smrti darovat i celé tělo. Dárcovství je bezplatné, dárcem se může stát každý občan České republiky starší 18 let, který podepíše čekatelskou smlouvu s vybraným anatomickým ústavem.

Ústavy pak těla využívají třeba při výuce mediků, ale také při vzdělávání lékařů v předatestační přípravě nebo hledání a ověřování nových léčebných postupů. Jde o to, aby například chirurgické postupy, které lékaři budou dělat v nemocnici, nezkoušeli poprvé na živém pacientovi.

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz. Zaměřuje se především na zdravý životní styl, pohyb a zdraví dětí. Mimo novinařinu pracuje také jako lektorka pohybových kurzů pro děti a rodiče.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).