Frekvence přidávání většího či menšího množství kostek ledu do konzumovaných nápojů pravidelně stoupá se stoupající teplotou v průběhu letních měsíců. Na první pohled logické důvody – zahnat žízeň či v případě horka zchladit rozpálený organismus mají při použití ledu v nápojích, a obecně při konzumaci veškerých ledových nápojů či potravin, naprosto opačné důsledky. Především pak ten, že konzumace ledových nápojů žízeň nezažene, ale může naopak vést až k dehydrataci organismu.
Ledový nápoj si tělo musí ohřát
Podstatou problému je skutečnost, že buňky a tkáně v lidském těle nejsou připraveny na vstřebání nadstandardně chladných látek a k tomu, aby se tak mohlo stát, musí se mražené přijímané látky a nápoje v těle organismu na vhodnou teplotu nejprve ohřát. K tomu musí ovšem buňky vyvinout nějakou, a to ne zrovna malou energii, na jejíž „výrobu“ padnou potraviny nebo nápoje, které měly původně zahnat hlad nebo žízeň. Ohřívání ledových nápojů v organismu navíc zabere nějaký čas a právě v té době může dojít ke zmiňované dehydrataci. Ledovými nápoji či potravinami tak nejenže nezaženeme žízeň či hlad, ale naopak vysilujeme organismus a nutíme jej přijímat další tekutiny, které, pokud jsou opět „obohaceny“ kostkami ledu, popisovaný efekt dále prohlubují. Oslabený a s ohříváním ledových nápojů a potravin bojující organismus má pak vyšší tendenci podléhat nemocem, které by člověk v horku neočekával – například nachlazení nebo angíně.
V odborných kruzích jsou přitom rizika ledových nápojů dobře známa a jejich minimalizace jsou dokonce již léta zakotvena v zákonech. Jde především o podmínky podávání takzvaných ochranných nápojů v horkých provozech, což jsou pracoviště typu slévárny, tavírny, sklárny a obecně veškerá pracoviště, kde je organismus vystaven delší dobu vysokým teplotám. Zaměstnanci v takových provozech mají zákonný nárok na příjem tekutin, ani náhodou ale nejde o nápoje chlazené či ledové, ale naopak o nápoje v běžné teplotě nebo přímo teplé.
Led nápoj naředí
Přidávání kostek ledu do nápojů má i další negativa. Jednak, z čistě finančního hlediska, jde v praxi o dobrovolné přijímání procesu, který tak často kritizujeme při nákupu potravin – totiž, že v ceně výrobku platíme nadstandardní obsah vody. Led je ovšem také forma vody, a pokud je součástí jakéhokoli nápoje také několik kostek ledu, je nápoj ledem zředěn, a podle Archimédova zákona jej tak také kupujeme menší množství, neboť led zvyšuje objem tekutiny, která je nepochybně dražší než přidaná voda v podobě ledu.
V případě ušlechtilých lihovin se zase přidáním několika kostek ledu připravujeme o původní chuť nápoje, neboť jej vodou (ledem) často nepřiměřeně zředíme. To věděl již James Bond, který si objednával své drinky – bez ledu.
Koktejl mikroorganismů – hlavně na dovolené
To je ale spíše otázkou osobního vkusu a chutí. Horší je spíše riziko mikrobiální, neboť při zmražení vody na led se samozřejmě v ledu zmrazí i různé typy mikroorganismů, které se po roztátí z ledu uvolňují do příslušného nápoje. Pakliže se ale uvolňují dlouho, začínají se v nápoji velmi rychle množit, takže z původně ledového nápoje se stává stále hustší koktejl mikroorganismů. Organismus si s nimi sice za normálních okolností poradí, ale všechno má svou mez.
Záleží především na kvalitě „vstupní suroviny“ k výrobě ledu, tedy kvalitě původní vody. A tady můžeme hledat jeden z častých důvodů střevních potíží turistů dlících na dovolených v exotických krajích. Do řady destinací jezdí lidé především za sluníčkem a teplem. Stejně jako doma si do nápojů přidávají kvůli žádoucímu ochlazení kostky ledu, aniž by ale věděli, z jaké vody byl led vyroben. Je přitom veřejným tajemstvím, že v rozvojových zemích (ale zároveň exotických zemích, kam mnoho movitějších turistů míří), zdaleka nejsou tak přísné hygienické limity pro kvalitu pitné vody, a už vůbec ne pro kvalitu z ní vyráběného ledu. Pakliže je v původní vodě přítomno mnoho organismů, které se po zmražení a následném roztátí uvolní do nápoje, ve kterém se exponenciálně pomnoží, může se z atraktivního turistického zájezdu stát spíše detailní monitoring tamních sociálních zařízení. Ostatně před používáním místních neprověřených zdrojů vody (a následně ledu) varují četné turistické příručky. Mimochodem – v uvedených destinacích příliš mnoho místních obyvatel používající kostky ledu do konzumovaných nápojů nevidíte. Jak vidno, má to svou logiku.
I bakterii chutná sladké
Na závěr snad ještě jedna poznámka. Řadě mikroorganismů, stejně jako řadě lidí, chutnají více sladké nápoje, neboť v nich obsažený cukr je jedním z možných zdrojů energie. To v praxi znamená, že zmiňovaná mikrobiální rizika rostou s intenzitou sladkosti nápojů. Pakliže si tedy někdo dá hodně sladký nápoj, přidá si do něj několik kostek ledu a takový nápoj nechá stát na sluníčku (a ještě k tomu někde v exotickém zahraničí), pak opravdu nedělá dobře…
GALERIE: Milovníci whisky se sice neshodnou, zda „s ledem nebo bez“, japonská likérka má jasno. Svoji reklamní kampaň postavila na neobvyklých „kostkách“ ledu:
ČLÁNKY DO MAILU