Jak se kdysi provádělo gynekologické vyšetření a jaké chirurgické zákroky ženy podstupovaly? Zaměřme se hlavně na přelomové 19. století. Bohužel ještě dlouho trvalo, než se vůbec uvedla do praxe anestezie a zavedly se správné hygienické návyky při operacích.
Ruka v klíně, oči na stropě
Co se týká gynekologického vyšetřování, spousta žen se tak styděla, že raději dala přednost utrpení před léčbou. Ale ani ta léčba kdysi nestála za nic. V úvodní kapitole knihy o zrození moderní gynekologie nazvané Milníky v dějinách se dozvídáme, jaké drastické způsoby léčby byly v gynekologii zcela běžné. Víte například, že v rámci pouštění žilou se pijavice vkládaly ženám také do pochvy?
Kresba z roku 1822 zachycuje, jak tehdy vypadalo gynekologické vyšetření
Na počátku 19. století ještě neexistovala gynekologická specializace, proto potíže žen řešili praktičtí lékaři nebo chirurgové. Kromě slovního popisu potíží žen se provádělo vyšetřování pohmatem, a to tak, že lékař pouze zabloudil pod sukně s pohledem upřeným výhradně ke stropu, jak se ostatně všem studentům medicíny doporučovalo. Jacques-Pierre Maygnier v roce 1822 ztvárnil tento způsob vyšetřování ženských orgánů: žena stojí, muž klečí před ní a šátrá jí pod sukní.
Oba se u toho tváří tak nenápadně a nezúčastněně, jako by spolu například rozmlouvali o počasí.
Pijavice v pochvě
Poševní zrcadlo – mechanismus umožňující nahlédnout do pochvy – se nepoužívalo příliš často, pouze ve vážnějších případech, protože jeho použití v podstatě spíše budilo rozpaky. Přitom v jednoduché variantě bylo známé už ve starověkém Římě a možná jej někdo vymyslel už daleko dříve.
To, co je ale hrozné, jsou zcela neodborné zásahy, které nepomáhaly, ale naopak ničily zdraví žen a mimo jiné narušovaly přirozené prostředí v pochvě. To se týkalo používání různých chemických výplachů, ať už za účelem antikoncepce, nebo léčení zánětů, děložní čípky se leptaly dráždivými látkami a kyselinami, jejichž skutečné účinky se rozpoznaly až časem, anebo se do pochvy rovnou vkládaly pijavice.
Jediná diagnóza: těhotenství
Ale to nejhorší teprve přijde. S ohledem na to, že prozatím neexistovala anestezie, veškeré gynekologické operace se prováděly na zcela bdělé pacientce. Zejména to bylo chirurgické odstranění vaječníků či dělohy nebo císařský řez v případě, kdy bylo potřeba zachránit dítě. Málokterá žena pak tyto náročné operace přežila, navíc odstranění vaječníků a dělohy z důvodů hysterie ženy se běžně prováděly i v době, kdy už se anestezie používala. Absurdnost těchto operací je dodnes alarmující.
V případě opravdových a vážných potíží ale lékaři ženám pomoct ještě dlouhou dobu nedokázali. Například ženy s rostoucími myomy v děloze nebo obrovskými cystami na vaječnících byly kvůli vzdouvajícímu se břichu často považovány za těhotné a samy svému stavu obvykle moc nerozuměly chystaje se na porod, který jaksi stále nepřicházel. Proto by se dalo říct, že co se týká gynekologie, snad jediná obvyklá a nejčastější diagnóza bylo těhotenství.
Zatímco zpívala, rozřezal jí břicho
Příkladem prvotní úspěšné operace obrovských cyst byl zákrok, který na počátku 19. století úspěšně provedl doktor Ephraim McDowell v Kentucky. Bezmála padesátiletá pacientka, která si myslela, že je těhotná, trpěla silnými bolestmi. Přivolaní lékaři, až na McDowella, byli přesvědčeni o tom, že mají co dělat s komplikovaným porodem.
A právě tento schopný lékař vysvětlil ženě závažnost jejího stavu a společně se domluvili na následné operaci, na kterou v místní divoké přírodě přijela na koni přes hory, lesy a řeky. Samotná operace trvala 25 minut, což není moc, ovšem za předpokladu použití anestezie. Zkuste si představit, že byste museli být vystaveni tomu, kdy vám někdo rozřízne břicho a snaží se vám vyoperovat vaječníky, zatímco si za plného vědomí, stejně jako nebohá žena, prozpěvujete k vlastní útěše nábožné písně. Chirurg tak mezi tím vypustil obsah sedmikilové cysty a vytáhl ven i vaječník s vejcovodem.
Následně ženu zašil a ta vstala za pět dní a ještě dalších 31 let se těšila dobrému zdraví. Tato gynekologická operace byla považována za jednu z prvních úspěšných, přičemž přežití pacientky za těchto podmínek se rovnalo zázraku.
Zbavil žen nesmírného utrpení
Další velmi potřebnou operací byla operace píštěle vznikající u žen po náročných porodech, kdy se jim mezi pochvou a močovými cestami vytvoří otvor. Kvůli protékající moči následně vznikají infekce a silný zápach. Utrpení, jaké žena musí zažívat, je pro nás nepředstavitelné, takto postižené ženy byly odsouzeny k mučivé každodenní bolesti a životu zcela mimo lidskou společnost. Tyto píštěle byly buď vezikovaginální, nebo rektovaginální, takže zasahovaly buď do močového měchýře, anebo do střev. Následky byly katastrofální. První úspěšnou operaci takového problému však konečně provedl James Marion Sims v Alabamě v roce 1845.
Galerie: Historie porodnictví
Podle dostupných zdrojů to nebyl až takový lidumil a šlo mu o kariéru, přičemž si udělal z mnoha otrokyní tmavé pleti pokusné králíky, jen aby si dokázal, že tuto operaci dokáže provést, ale díky tomu, že na to přišel, zachránil před utrpením další ženy. Samozřejmě však jedné úspěšně provedené operaci předcházelo několik zpackaných zákroků.
Obrovské utrpení tak musela zažít otrokyně jménem Anarcha, které se po náročném porodu, jenž trval tři dny, udělala píštěl spojující pochvu s močovým měchýřem i konečníkem. Úspěšné operace se pak dočkala až po čtyřech letech a třiceti různých opakováních! Tento lékař ale měl snahu ženám s takovým nelidským utrpením pomáhat a později založil také Ženskou nemocnici.
Zdroje: wikipedie.org; Roztočil, A. Moderní gynekologie. Praha: Grada 2024.
ČLÁNKY DO MAILU