Před dvěma sty lety chodily do nevěstinců i děti. Prostitutky nabízely služby třeba v divadlech

Vždy existovaly kněžky lásky, které poskytovaly rozkoš. Zřejmě jen s malou nadsázkou se říká, že prostituce je nejstarším řemeslem na světě. Co všechno píše o prostituci 18. století spisovatel S. K. Neumann ve svém známém díle Dějiny ženy? V této době žil mimo jiné proslulý milovník Giacomo Casanova, který zaznamenal mnohá svá milostná dobrodružství, návštěvy nevěstinců nevyjímaje.

Pro někoho nutná obživa

Holek v této šťastné době člověk vůbec nepotřebuje, poněvadž nalézá tolik ochoty u slušných žen, prohlásil prý kdysi Casanova a zřejmě k tomu měl i důvod. Žen svolných k sexu bylo vždycky dost, mnohé si na tom postavily kariéru a zajistily si tak ty nejlepší možné podmínky pro život. Šlo třeba o milenky panovníků – mnohdy to byly právě ony, kdo utvářel dějiny, nikoli samotní vládcové. Je však za prostitutky považovat nemůžeme. Prostitutky poskytovaly odedávna lásku za úplatek, často jen proto, aby vůbec přežily.

Přečtěte si také:

Prostopášnosti našich předků. Nahé zadnice, orgie i bičování

Významný novinář, básník, překladatel a spisovatel (1875–1947) Stanislav Kostka Neumann ve svém čtvrtém svazku unikátního díla Dějiny ženy píše, že v Londýně v roce 1780 bylo na 50 tisíc prostitutek. Prostituce nejvíce kvetla ve velkých městech, kde byly desítky tisíc prostitutek. 

Nejvíce jich bylo v Londýně, Paříži, Římě a Berlíně, ve Vídni již méně, obzvláště od doby, kdy panovnice Marie Terezie prostituci zakázala a začala ji přísně potírat (1751). Ženy byly zatýkány přímo na ulicích a čekalo je bičování, ostříhání vlasů, nucené práce nebo vyhnanství. Nikoho však již nezajímalo, že právě sexuální služby jim zajišťovaly denní chléb a živily i jejich děti.

Těžký úděl žen i dívek

Zatímco v 15. a 16. století byly všude oficiální nevěstince a spoře oděné a vyzývavé kněžky lásky lákaly své zákazníky přímo na ulicích, od 17. století se prostitutky na malých městech spíše schovávaly a přes den mívaly i běžná zaměstnání, například jako švadleny a podobně. Jakmile se setmělo, nenápadně a slušně oblečené si hledaly své zákazníky. 

Takto si přivydělávaly i vdané ženy. Ve velkých evropských městech to už bylo jiné, tam byly proslulé ulice, kde se to v konkrétních hodinách prostitutkami jen hemžilo. Bylo běžné, že po setmění jedna žena na malém městě obsloužila deset, dvanáct i více mužů.

Bohužel ničím neobvyklým nebyla ani dětská prostituce. S. K. Neumann popisuje, že zcela běžně se objevují i dívky staré dvanáct až čtrnáct let a nezřídka i mladší, třeba sotva desetileté. Například v Londýně, v proslulém nevěstinci Charlotty Hayesové, bylo k dispozici takzvané „zelené zboží“, což byly dívky pro defloraci. 

Tyto dívky byly zneužívány, stejně jako mnohé další ženy, které kuplířky ulovily a pak je obíraly o peníze, nebo je věznily a bily při pokusech o útěk. Spousta žen ale bez řečí přijala svůj úděl, protože si potřebovaly zajistit obživu a moc jiných možností se zrovna nenaskýtalo.

Bordely navštěvovaly i děti

Muži prostitutky hojně vyhledávali. Nebylo běžné, že by mladé dívky jen tak spávaly s muži bez sňatku a zajištění slibné budoucnosti. I ženatí muži chodili do „bordelu“ a bylo to vesměs tolerováno. S. K. Neumann uvádí, že častými návštěvníky těchto podniků byli i velmi mladí hoši, třeba už kolem třinácti let. 

Některé prameny uvádějí, že na konci 18. století právě hoši ve věku dvanáct až čtrnáct let tvořili poměrně velkou skupinu návštěvníků nevěstinců. V Paříži a Berlíně byli tito chlapci nalézáni při každé revizi, rovněž v italských městech, hlavně Benátkách počínalo hýření hochů velmi brzy a byli hojně zastoupeni mezi hosty bordelovými…

Prostopášnosti přímo na ulicích

Počínání nevěstek na ulici bylo tím smělejší, čím větší byl jejich konkurenční boj, píše Neumann. Nosily velké výstřihy nebo mívaly úplně odhalená ňadra, případně šátek přes nahý hrudník, který jednoduše zvedly, odhalily svoje vnady a ptaly se mužů Jak se ti líbím? a podobně, též si vyhrnovaly sukně a lákaly svoje potenciální zákazníky. Kuplířky vozily své chovanky po promenádách, lepší nevěstky jezdily na koních. Bylo také běžné, že se řemeslo provádělo přímo na ulicích u obrostlých laviček či v parcích, například v Berlíně byla vyhlášená ulice Unter den Linden nebo Tiergarten, obě místa jsou poblíž slavné Brandenburské brány. 

Přečtěte si také:

Naši předkové si běžně dopřávali nejpodivnější masáže

Není to již nic nápadného, když člověk za letní doby klopýtá v trávě o půl tuctu zvířat s dvojitými zády, cituje Neumann nějaký soudobý spisek. Kromě ulic, zahrad a parků pak prostitutky cíleně chodily do lázní a divadel, kde mohly nabízet své služby.

Bordely se světovou pověstí

Mezi „bordely“ se světovou pověstí patřily například: podnik paní Penderquastové v Londýně, klášter Charlotty Hayesové, chrám Aurořin, chrám Flořin, chrám mystéria, v Paříži dům paní Gourdanové, dům malé komtesy, dům Justiny Parisové, Bonne Maman, hotel Montigny, v Berlíně pak etablissement madam Schuwitzové. 

A pokud vás zajímá, jak to vypadalo třeba u paní Justiny Parisové v Hotelu du Roule, zprávu o svém pobytu sepsal světoznámý svůdník Giacomo Casanova (1725–1798), jehož celý životopis je velmi barvitý.

Shledal jsem, že dům je ještě lepší než jeho pověst a že jsem nevlezl do nějakého králičího doupěte, prohlásil Casanova a dále popsal, že šlo o elegantní zařízení, čisté a s veškerým pohodlím, vynikající kuchyní, výtečným vínem i samotou v krásných sadech. Paní Parisová nabízela za rozumné poplatky dobré jídlo a noci s vybranými dívkami zejména zákazníkům střední a vyšší třídy, policie ji chránila. Snídaně s nymfou stála šest franků, oběd dvanáct a noc pak „dvakráte tolik“. Casanova napsal, že dům hlídal černoch s velikým knírem, po příchodu jej uvítala zdvořilá, asi padesátiletá, jednooká žena „dosud jevící stopy bývalé krásy“, která mu představila uklánějící se sličné dívky v mušelínových šatech. 

Přečtěte si také:

Syfilis: nemoc, u které i lékaři trnuli hrůzou

Dívek bylo dvanáct. Casanova se svým přítelem si vybrali dvě, „obě vyvolané vykřikly radostně, objaly nás s rozkoší…“, a pak trávili nějaký čas v zahradě, která „mohla sloužit lásce i jiným potěšením“. Majitelka „hotelu“ jim vysvětlila, že „dům je chrám klidu a zdraví“. Casanova s nelibostí uvedl, že „uprostřed nejsladšího zaměstnání přišel oběd“, byli velmi dobře obslouženi a jídlem posíleni k novým činům, kdy nakonec vystřídali další dívky a zůstali až do rána.

Prostitutky pro vojáky

Magister Lauckhardt, který byl jako voják v roce 1793 v obležení u Mohuče, zase popsal zcela jinou situaci. K dispozici byl hostinec s nevěstkami, a aby se neřeklo, nalévaly kávu, pak ale samozřejmě byly mužům po vůli. Lízinka byla nejhezčí, ta stála 45 krejcarů, Hanka 24 krejcarů, Barborka 12 krejcarů a starší Kateřina 8 krejcarů.

Prostitutky často měly své ochránce, vojáky, a bylo obvyklé, že právě prostitutky žily s vojáky, kteří zrovna nebojovali, a pronajímali si společně byty. Bylo to pro ně totiž oboustranně ekonomicky i jinak výhodné.

Trnem na růži však bylo rozšíření syfilidy, která ničila celé rodiny. Každý se nakazil od každého a lidé umírali ve strašném stavu. Mezi známé léčby syfilis patřilo například guajakové dřevo nebo rtuť. Hodně se syfilida rozšířila hlavně po Francouzské revoluci, a to po celé Evropě.