Éra Freuda a Junga přišla teprve později. A díkybohu za to. Ovšem do té doby bylo lepší dát od šílence či maniaka ruce pryč. A že jich nebylo málo. I vzhledem k dohodnutým příbuzenským sňatkům se rodily osobnosti s nestandardními sklony, bylo to často typické u různých panovníků. Kromě toho éra inkvizice také udělala své. Stačilo ukázat na ženu, která se chovala trochu jinak nebo si dokonce chtěla prosazovat své názory, a bez cavyků končila na hranici. Cokoli odlišného od velmi omezeného normálu bylo totiž zapotřebí co nejrychleji zneškodnit.
Nerovnováha čtyř tělesných šťáv
Dlouhou dobu se ve starověké a středověké medicíně praktikovalo Galénovo rozlišování čtyř tělesných šťáv – žluči, černé žluči, krve a slizu. Porušení rovnováhy mezi těmito tekutinami bylo považováno za příčinu nejrůznějších chorob – a to jak fyzických, tak i duševních.
Právě od těchto čtyř základních šťáv se odvozuje teorie temperamentu s rozdělením na čtyři povahy – cholerické, melancholické, sangvinické a flegmatické. Pokud dojde k narušení rovnováhy, může se pak podle této teorie u člověka objevit šílenství, melancholie, mánie nebo slabomyslnost. Mánie byla protikladem melancholie a byla způsobena nerovnováhou žluči v těle, zatímco k melancholii se vztahovala žluč černá. Později se popisovala také hysterie a hypochondrie, s hysterií byla spojována třeba i nymfomanie u žen. Pokud na melancholii nevidíte nic špatného, buďte v klidu, už starověký filozof Aristoteles tvrdil, že melancholici mají více ducha než jiní. A jak se k těmto poruchám přistupovalo?
Trápí tě melancholie? Dej si pštrosí játra
K uklidnění maniaka se doporučovalo pouštění žilou nebo vhození do řeky, také léčba šokem či podávání léků, například opia nebo silných projímadel, které měly z těla vyhnat jedovaté látky.
Svatá Hildegarda z Bingenu (1098–1179) doporučovala na epilepsii, která byla považována za projev posedlosti nebo šílenství, konzumaci pštrosího masa. V šesté knize svého spisu Physica, který věnuje ptačí medicíně, popisuje také například: „Melancholický člověk, sužovaný ochablostí a malátností mysli, ať často pojídá pštrosí játra, tím se skleslost umenší, jeho mysli se uleví a stane se příjemnou a libou. V játrech obsažená horkost a působivá síla zcela pohltí chlad melancholie.“ Podstata této léčby totiž spočívala ve vyrovnávání tělesných šťáv. Ve svém díle různým ptákům přisuzuje čtyři vlastnosti odpovídající čtyřem tělesným šťávám. Jsou to horko, chlad, sucho a vlhko.
Blázni nesmí do kostela, na loď ano
Ve středověku neexistoval pojem duševní choroba. S blázny se nikdo nemazlil, nesměli například chodit do kostela a běžné bylo vyobcování z města. Obvykle byli odklizeni někam do ústraní, kde nemohli škodit. K těmto účelům se zřizovala různá místa, například se stavěly bláznovské věže, speciální kolonie, šílenci se umisťovali do klášterů a později do specializovaných léčebných zařízení, kde jim často byly nasazovány svěrací kazajky nebo pouta.
Alegorický pojem loď bláznů má své opodstatnění, francouzský historik Michel Foucault (1926–1984) se tohoto označení chopil ve svém díle Dějiny šílenství, kde popisuje alegorickou představu bláznů, kteří byli naloděni a odvezeni neznámo kam. Starověký filozof Platón alegorii lodě bláznů bez vedení kapitána použil při popisu tehdejšího státu bez postavení filozofa v jeho čele. Pod tímto názvem se vyskytuje i řada uměleckých děl, například slavný obraz Hieronyma Bosche. Téma šílenství se objevuje v mnoha literárních a malířských dílech.
Sundejme bláznům okovy
Michel Foucault popisuje dvě významné události v souvislosti s dějinami šílenství. Ta první se týká zřízení všeobecného špitálu v roce 1676 a druhá vysvobození z pout v Bicetre v roce 1794, k čemuž došlo během Velké francouzské revoluce.
Francouzský lékař a zakladatel psychiatrie Philippe Pinel (1745–1826) dostal za úkol provést reformu péče o duševně choré. Zjistil, že lidé v ústavech žijí v nevyhovujících podmínkách, s pouty na rukou. Okamžitě nařídil pouta sundat a poskytnout jim stravu a oblečení. Ty, kteří tam byli bezdůvodně, propustil, u lehčích poruch dokonce povolil i vycházky. Tyto změny byly realizovány až v roce 1796. Do té doby spousta zavřených nemocných umírala na nemoci, chlad a podvýživu v otřesných podmínkách. Například v některých českých klášterech byla v té době mnohem lepší úroveň péče o duševně choré.
Je posedlý démonem, na hranici s ním!
Nezřídka se stávalo, že blázni byli označeni jako posedlí démonem nebo obviněni z čarodějnictví. Následovalo mučení a upalování na hranici. Zajímavým případem je příběh Margery Kempeové (1373–1438), která se po porodu svého dítěte zbláznila. Dnes bychom nejspíše řekli, že ji postihla poporodní psychóza.
Během této doby zažívala různá vidění od ďábla až po Ježíše Krista, byla prý i nabádána k opuštění rodiny nebo ke spáchání sebevraždy. Údajně vnímala zesílenými smysly různé pachy, vize, zvuky v podobě hudby. Své zážitky zaznamenala ve své knize včetně negativního popisu prožívání svého těhotenství a porodu. Absolvovala také několik poutí, například do Jeruzaléma nebo Santiaga de Compostela, a byla po krátkou dobu zatčena. Ačkoli byla několikrát označena za kacířku, nikdy nebyla upálena. Oproti jiným měla opravdu velké štěstí.
Léčba hysterie vibrátorem
Ostatně, jak víme, ženy to v historii vůbec neměly jednoduché. Ve středověku je nazývali čarodějnicemi, v novověku zase hysterkami. Souvislost byla spatřována v poruchách fungování ženských orgánů. Doktor Nicholas Robinson (1697–1775) prohlašoval, že „každá porucha lidské mysli svědčí o poruše některého z tělesných orgánů“.
Například francouzský královský chirurg Ambroise Paré (1510–1590) léčil hysterii velmi podivnými způsoby. Údajně vykuřoval dělohu pomocí speciálního pesaru zavedeného do pochvy, přičemž tahal pacientku za ochlupení a křičel nahlas její jméno. Ve filmu Vrtěti ženou lze vidět, jakým způsobem se léčila hysterie u žen v 19. století. Lékař manipulací ruky uspokojil pacientku, kterážto se „uklidnila“ dosažením orgasmu. Protože doktory zřejmě tato „práce“ moc nebavila, byly postupem času vynalezeny první vibrátory. Lékaře prý z tohoto počínání bolely ruce.
Zamilovaná do psychoterapeuta
Ženskou hysterii léčil také známý zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud (1856–1939). Naštěstí však jiným způsobem. Příčiny duševních chorob se snažil hledat v podvědomí a pramenech dávného dětství. Zajímavý je příběh budoucí feministky Berthy Pappenheimové, který Freud popsal pod názvem případ Anny O. Úzce totiž souvisí se vznikem psychoanalýzy. Rakouský psychiatr Josef Breuer (1842–1925) u této ženy léčil hysterii a neurózu. Pacientce se výrazně ulevilo poté, co mohla otevřeně mluvit o svých problémech. Nicméně se rovněž stalo to, že se do něj zamilovala.
Neméně zajímavý případ řešil také Freudův kolega – švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung (1875–1961). Jednalo se o pacientku Sabinu Spielrein, se kterou měl dokonce vášnivý poměr. Tento příběh byl ztvárněn v několika filmech.
ČLÁNKY DO MAILU