Malá horolezecká stěna je poseta dětmi. Vřískají, smějí se a zkušeně šplhají po barevných úchytech. Někdy i do výšky, že se přihlížejícímu tají dech. O bezpečí je však postaráno. Právě začíná hodina lezení pod vedením zkušeného trenéra Juráše Šefla (www.horoskola.info).
Na internetu máte uvedeno, že nabíráte děti již od pěti let. Není to příliš brzy?
Naopak. Nebráním se ani mladším dětem, které mají určité pohybové nadání a jsou schopné začlenit se do společnosti dalších dětí. Věk pěti let jsem zvolil spíše proto, že tou dobou začínají být děti soběstačné a nejsou již tolik závislé na přítomnosti rodičů. Lezení je pro ně totiž velice přirozené. Dříve než udělají krok, tak po něčem lezou, přidržují se věcí a podobně. Jakmile je pak rodiče pustí ven, začnou lézt po stromech.
Nahlédněte do naší databáze lezeckých stěn.
Lezení začíná být poměrně oblíbené. Chodí k vám do horokroužku zejména děti dospělých lezců?
To bych neřekl. Impulsem, proč dítě přihlásit, bývá většinou právě to, že si velice oblíbí lezení po různých prolézačkách nebo na malých stěnách dětských hřišť a později po stromech.
Jak vypadají první hodiny lezení?
Ze začátku pochopitelně příliš nejde o techniku lezení nebo o dosažení lezecké výkonnosti. S dětmi si spíše hrajeme. Vymýšlíme různé soutěže na malé stěně, kde se děti nemusejí jistit lanem. Malí lezci například závodí na čas, podávají si na stěně míčky, lezou po dvojicích se svázanýma rukama nebo má jeden z nich zavázané oči a druhý ho naviguje. Her je na výběr opravdu dost.
Čtěte také: Rozhovor s trenérem squashe
Co děti v horokroužku naučíte?
Děti si nejprve musejí osvojit pohyb. Zhruba jedna čtvrtina lekce je všeobecně rozvíjející, kdy s nimi hrajeme různé sportovní hry mimo stěnu. Jedná se například o překážkové dráhy, oblíbená je vybíjená a podobně. Zpočátku jde zejména o všeobecný rozvoj dětí.
Kolik dětí máte současně na stěně, je to hned pro několik malých lezců bezpečné?
V kurzu mám maximálně deset dětí s tím, že jsme u toho dva instruktoři. Základem je pochopitelně naučit děti takovým dovednostem, aby si neublížily. Takže je nejprve učíme seskakovat ze stěny na velkou žíněnku, která je vždy pod malou stěnou.
Dostanou se i na skálu ve volné přírodě, nebo lezete pouze na umělé stěně?
Nejenže se děti dostanou na přírodní skálu, pořádáme pro ně i lezecky zaměřené letní tábory.
Co všechno musejí rodiče obstarat, když chtějí mít doma malého lezce? Jak je lezení finančně náročné?
Kroužky u nás stojí 2880 korun na půl roku. Jedná se o hodinu a půl jednou týdně. V ceně je zahrnuté všechno vybavení od speciálních bot, sedáků po lana a podobně.
Čtěte také: Jak vychovat z dítěte nekuřáka
Vychází z vašeho horokroužku i úspěšní sportovci?
Naším hlavním cílem je vzbudit v dětech zájem o lezení, aby u něj vydržely. Později záleží na nich, jak moc se budou chtít sportu věnovat. Samozřejmě vychováváme i poměrně úspěšné sportovce, například naše čtrnáctiletá Tereza Svobodová se tento rok dostala do mládežnické reprezentace, což znamená, že začala objíždět světový pohár.
Jak často musí být dítě na stěně, aby bylo úspěšné?
Nejde pouze o lezení, například Tereza má rozepsaný tréninkový deník do šesti dnů z týdne. Z toho je na stěně třikrát až čtyřikrát. Další dny posiluje speciální sadou cviků vhodných pro lezení; rozvíjíme také vytrvalost, takže chodí běhat nebo plavat a podobně.
Vedete kurzy lezení i pro dospělé?
Vedu jak kurzy základů lezení, tak i kurzy lezení přímo ve skalách. Dospělé učím zejména techniku lezení, jak se postavit na stěně na nohy, samozřejmě pravidla, různé finty. Například velice záleží na tom, jakým způsobem uchopíte chyt, jak využijete všechny stupy.
Čtěte také: Rozhovor s tenisovým trenérem: kolik stojí výchova šampiona?
Proč by si měl člověk najmout na lezení instruktora?
Nejdůležitější role instruktora je naučit člověka lézt bezpečně. U jiných sportů si můžete třeba natáhnou sval nebo vykloubit rameno. Lezení je sport, kdy se můžete velice snadno zabít, pokud nebudete dodržovat určité zásady. Stejně tak můžete zabít někoho jiného. Zdraví člověka nahoře závisí na tom druhém dole, který jistí. Člověk je přece jen omylný, a proto je tu instruktor, který zná chyby a adepty lezení učí předcházet jim. Rozhodně je nevhodné, aby člověk začínal s lezením sám. Vždy by ho měl vést někdo zkušenější.
Foto: Ivana Dvorská
ČLÁNKY DO MAILU
