Téměř každý z nás, kdo občas otevře noviny či povečeří u televizních zpráv, v poslední době jistě zaslechl alespoň kusé zprávy o výzvě Děkujeme, odcházíme. Samozřejmě se nám nabízí otázka, jestli si čeští lékaři stěžují oprávněně. Je jejich situace opravdu tak špatná, jak tvrdí? Student 5. ročníku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy nastínil pro čtenáře alespoň některé základní body dané problematiky.
Co říkáte na postup lékařů v kampani Děkujeme, odcházíme?
Jaký je váš názor? Zapojte se do diskuze v našem fóru.
Nízké platy lékařů
Lékaři si stěžují na nízké platy. Argumentují poměrně oprávněně tím, že jsou vystaveni obrovskému tlaku i stresu, avšak nejsou adekvátně k tomu finančně ohodnoceni. Podle současných tabulkových platů (viz Platy státních lékařů) se absolvent medicíny může „těšit“ na základní mzdu ve výši cca 14 000 čistého. Pro představu, jedná se o částku v přepočtu okolo 95 Kč za hodinu, což si může vydělat i student střední školy při některé z nekvalifikovaných brigád.
Postupem času sice příjem narůstá, ale velmi pomalu: přibližně po 4 letech má lékař něco málo přes 16 000 Kč čistého. Když po cca 6 letech úspěšně vykoná atestační zkoušku, čímž se stává specialistou v daném oboru, činí jeho plat okolo 18 000 Kč čistého. Jistě je pravda, že lékař může zvýšit svůj příjem díky službám, ale pak stráví v práci klidně i 300 hodin měsíčně. Když si pak vezmeme, že v např. sousedním Německu si takový lékař může vydělat i několikanásobně více, a to s menším množstvím přesčasů, nelze se mnohým divit, chtějí-li třeba odejít.
Málo peněz do zdravotnictví
Co se týče financí tekoucích do zdravotnictví, lékaři slýchávají už dlouhé roky, že na jejich platy není dostatek peněz. Problémem je, že do českého zdravotnictví proudí skutečně velmi málo finančních prostředků. Konkrétně: zatímco u nás šlo v roce 2008 do zdravotnictví pouze 7,1 % HDP (viz Podíl zdravotnictví na HDP), což byla mj. jedna z nejnižších hodnot v rámci států OECD, v celé řadě vyspělých zemí je to 9–10 %, ve Francii dokonce přes 11 % a v USA 16 %.
Pokud si uvědomíme, že i přesto nabízíme srovnatelně špičkovou zdravotní péči jako jiné moderní státy, je nasnadě, že se chybějící peníze ušetří mj. právě na platech zdravotníků.
Přečtěte si: Návštěva nemocnice: Retro exkurze nebo realita dneška?
Ano, práce lékařů i sester je záslužná a často těžká. Jenže sami snad ani nevidí, jaké prostředí zplodili…
Přesčasy a neúměrné přetěžování
Jiným problémem je přetěžování lékařů. Zkuste si představit, že přijdete ráno do práce. Po skončení pracovní doby však nejdete domů, ale zůstáváte v práci i přes noc. Pokud si ovšem myslíte, že ráno půjdete domů, mýlíte se. Ještě musíte vydržet přes den. Zároveň musíte být ale připraveni po celou dobu předvést bezchybný výkon. Přesně takto mnohdy vypadají služby celé řady lékařů.
V současnosti není již takovéto množství přesčasů dle směrnic EU možné, ČR si však do roku 2012 vyjednala výjimku, která umožňuje, aby lékaři pracovali takříkajíc až do vyčerpání. Zároveň však zůstává nevyřešeným problémem, jak se bude situace vyvíjet od roku 2012, kdy výjimka přestane platit. Pro zdravotníky to bude z hlediska odpočinku jistě dobře.
Na druhou stranu je ale fakt, že bude-li lékař skutečně méně pracovat, bude klesat i jeho plat. Jinou otázkou pak také je, jak se podaří zajistit chod jednotlivých oddělení, která v současné době díky nedostatku kvalifikovaného personálu fungují právě díky tomu, že lékaři tráví v práci neúměrné množství přesčasů.
Práce za desetinu peněz
Na mnohých pracovištích je lékařům-absolventům nabízena pracovní smlouva pouze na desetinový úvazek. Potíž je ovšem v tom, že přestože lékař dostává jen desetinu plného platu, na pracovišti stráví klidně 12 hodin denně i více. Taková je skutečně současná praxe v některých zdravotnických zařízeních, kde lékař působí jako extrémně levná pracovní síla.
Nedokonalý systém vzdělávání
Problematický je i současný systém atestačního vzdělávání, díky kterému lékaři získávají specializovanou způsobilost v určitém oboru medicíny.
Chce-li lékař atestovat, musí nejprve absolvovat dvouletý kmen, což v podstatě znamená, že dva roky tráví v celé řadě různých specializovaných oborů medicíny. Přitom platí, že nejvíc času věnuje tomu oboru, který tvoří základ daného kmene.
V současnosti existuje pouze deset základních kmenů (interní, psychiatrický aj., přehled Wikipedia.org). Teprve po absolvování příslušného kmene smí lékař nastoupit do svého vybraného oboru. Zde je ale prozatím potíž v tom, že zatímco kmenů je na výběr jen deset, atestačních oborů je několikanásobně více. Lékař, který se zajímá o chirurgii, může být relativně spokojen, neboť projde chirurgickým kmenem. Ovšem oproti tomu ten, který se chce věnovat kupříkladu oboru oční lékařství, musí v současnosti absolvovat taktéž dvouletou přípravu v chirurgickém kmeni, neboť oční kmen doposud neexistuje. V takovém případě ovšem místo oční problematiky šije tržné rány nebo operuje slepé střevo. To však nemá pro jeho budoucí specializaci očního lékaře hlubší odborný přínos.
Pravda je, že v současné době ministr Heger předkládá novelu, která mírně rozšiřuje počet kmenů z deseti na šestnáct, čímž se situace zlepšuje, ale jen částečně (více Medical Tribune). I tak ale zůstane celá řada oborů bez svých kmenů.
Financování atestační přípravy
Pokud chce mladý lékař pracovat na své atestaci, musí mnohdy dojíždět velmi daleko na akreditovaná pracoviště, kde si ze svého už tak nevelkého platu musí hradit odborné stáže. Některé fakultní nemocnice žádají až 1000 Kč za jeden den stáže. Další potíž je, že odejde-li na stáž, svému mateřskému oddělení chybí, a tak se často stává, že ho ani nechtějí uvolnit, což ještě více komplikuje lékařovu snahu o atestační přípravu.
Pokud si lékař nemůže nebo nechce předatestační vzdělávání platit sám, má možnost přihlásit se na omezený počet tzv. residenčních míst pro každý obor. To v praxi znamená, že nemocnice nabízející tuto pozici dostává na lékařovo vzdělávání i plat peníze od státu. Problém je ovšem v tom, že residenční místo není přenositelné. Pokud by se lékař rozhodl změnit pracoviště v průběhu atestace, anebo v dalších pěti letech po vykonání atestační zkoušky, musel by veškeré peníze, které dosud odčerpal, uhradit. A v takovémto případě by se jednalo o poměrně vysoké částky.
Zavírání oddělení
Pokud by koncem roku skutečně podalo výpověď avizované množství lékařů (více než 3500, aktuální informace na www.dekujeme-odchazime.cz), mohlo by dojít k ohrožení chodu některých oddělení, potažmo celých nemocnic. Pacient by samozřejmě byl řádně ošetřen v jiném zdravotnickém zařízení, takže by se nejednalo o ohrožení kvality péče, ale znamenalo by to větší časové zatížení pacienta na dojíždění do nemocničního zařízení, jakožto i delší čekání na ošetření.
Přečtěte si: Anabáze pacienta po české nemocnici
Pokud se podíváme na situaci našich lékařů, je vidět, že je zde skutečně celá řada problémů, které je nutné konečně vyřešit. Čím dříve k tomu dojde, tím lépe. Jak pro pacienty, tak pro zdravotníky, kteří si zaslouží za kvalitní péči vyšší příliv peněz do resortu, jako je tomu v jiných moderních státech Evropy.
Otázkou ale zůstává, jak se této změny domoci.
ČLÁNKY DO MAILU