Následuje cesta k moři, opět pár dnů doma, jedna babička, druhá babička – ta ho vezme ke kamarádce… a tak dále a tak dále…
Všichni to myslí dobře, dítě je na vzduchu, stále je u něj někdo z rodiny… ale není to moc? Mění se prostředí, lidé kolem něj, podmínky… Nebo je to malému dítěti jedno, hlavně že má „teplo, jídlo a lásku“? Jak se liší podle věku, kdy co je „akorát“?
Podobné otázky, s nimiž se setkávám u čtenářů či klientů, mi vždy připomenou, žel již zesnulého, profesora Zdeňka Matějčka, významného dětského psychologa. Často na takové odpovídal nebo obdobné situace komentoval. Dovedu si představit, jak by i v tomto případě pokýval hlavou, chápavě se usmál a vlídně by prohlásil: „Někdy je méně více a vždy všeho moc škodí.“
Dítě potřebuje i „nudu a nicnedělání“
Pan profesor nebyl zastáncem kroužkového ani táborového běsnění. Ne že by něco měl proti zájmovým kroužkům, tím méně proti dobře vedeným letním táborům. V duchu ho vidím, jak lehce šibalsky řekne: „Jednou a dost…“ Tedy jeden kroužek týdně je vynikající, dva… inu, pokud si to dítě opravdu přeje.
Letní tábor – opět výborná volba. Ovšem za předpokladu kvalitní, řekněme zálesácké nebo jinak pro dítě atraktivní, náplně. Ideální je, pokud oním táborem vrcholí roční cyklus práce s dětmi. Zmíněný guru českých dětských psychologů velmi podporoval pobyty dětí u prarodičů. Ovšem s malým upřesněním. To spadá do požadavku: „Je nutno přizpůsobit rychlost jízdy stavu vozovky.“ Inu, ne každý senior je natolik fit, aby zvládl – byť milované, ale třeba zvýšeně aktivní – dítko.
Mimo obdobně plánovanou činnost má mít dítě i čas jen pro sebe. Ačkoliv to některé rodiče šokuje, podle Zdeňka Matějčka má mít dítě občas možnost se nudit. „To ovšem neplatí pro letní tábor,“ lze dodat.
Dítě má mít občas možnost se nudit
Každá položka z bohatého programu může obohatit, ale všechny dohromady?
Tolik „jasná zpráva“ úvodem. Odpovědět na výše uvedené konkrétní dotazy je složitější. Ostatně i pan profesor vždy zdůrazňoval důležitost zohlednění kontextu všech souvislostí. Jiný – dnes již zapomenutý – významný psycholog, docent Ferdinand Kratina, prokázal platnost faktu: „Celek je víc než součet částí.“
Pro názornost lze připomenout i známou pohádku Jak pejsek s kočičkou vařili dort. Vše, co nabízí bohatý program naznačený v úvodu, má svoji hodnotu. Vše může obohatit nejen děti, ale i dospělé. Na všechno z uvedeného je možno po letech vzpomínat. Problém je v detailu.
Časová tíseň neumožní patřičnou adaptaci. Pokud obrazně stále jednou rukou držíte kufr s vidinou dalšího stěhování, není možné vychutnat a emocionálně prožít ani zlomek dobrého, co vám aktuální pobyt nabízí. Výzkumy vnímání životních událostí jednoznačně prokázaly, že každá i sebepozitivnější změna přináší určitý stres. Pokud se změny kumulují, nelze hovořit jen o jejich součtu. Spíše se násobí. Stres dospělých se přenáší na děti. Děti na onu dávku stresu reagují. Nejčastěji zlobením, občas ale i psychosomatickým onemocněním.
Dle zákonů zpětné vazby tím vzniká začarovaný kruh vzájemné rozlady. Korunu všemu nasadí pocit nevděku. Co bychom my – v jejich letech – dali za program, který svým dětem – v potu tváře organizačního umu i peněženky – připravujeme.
Všeho moc opravdu škodí
Jiránkův kreslený vtip ukazuje psychiatra promlouvajícího k pacientovi slovy: „Není ničí vina, že jste ztratil všechny iluze. Je jen vaše vina, že jste nějaké iluze měl.“
V našem případě je iluzí přesvědčení, že děti vždy touží po cestování. Čím v našich očích atraktivnější program jim připravíme, tím budou spokojenější. Opak je pravdou…
…ovšem za předpokladu, že jim touhu po častých a atraktivních změnách svým příkladem nevsugerujeme. To pak laik žasne a odborník se diví. V poměrně nedávných – ještě předkoronavirových časech – jsem se podivil postesknutí dítka – mimochodem řešeného v rámci sporu rodičů institucí OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí). Nelíbilo se mu, že musí s jedním z rodičů letět už zase na prázdniny do USA. Florida… tam je strašná nuda, už tam byl nejméně šestkrát. Inu, jak je uvedeno v titulku: všeho moc škodí.
Hodně záleží i na typu malého cestovatele. I zde platí varování před přístupem „o nás bez nás“. Během školního roku se náš potomek musí přizpůsobit mnoha povinnostem a jeho denní rozvrh je z velké části dán „vyšší mocí“. Když už rozum bere, měl by mít o prázdninách přinejmenším v rámci možností právo na jakýsi poradní hlas.
ČLÁNKY DO MAILU