Silná úzkost, děsivé myšlenky na smrt i prohlubující se pocit vlastního selhání. Ačkoli pojmem deprese někteří označují splín či špatnou náladu, ve skutečnosti se jedná o vážné psychické onemocnění, které se rozhodně nevyplatí podceňovat. Výše vyjmenované příznaky jsou totiž jen zlomkem toho, co nemocný člověk prožívá.
Depresivní porucha se řadí mezi afektivní poruchy a obvykle se projevuje v dospělosti, konkrétně po 25. roku života. V posledních letech však věkový průměr podstatně klesá. Stále častějším jevem je tak deprese u dětí. Obecně ale platí, že nejvíce jsou nemocí ohroženy dospělé ženy, u kterých se obtíže vyskytují dvakrát až třikrát více než u mužů. Ačkoli důvod tohoto jevu není zcela jasný, někteří lékaři jej přisuzují častěji se měnící hladině hormonů, která je u něžného pohlaví typická například v těhotenství a během menopauzy.
Náchylnější k depresi jsou rovněž starší lidé, zvláště pak ti, kteří žijí sami či v ústavech sociální péče. U dětí se pak výskyt nemoci hůře sleduje. Kvůli nejasným příznakům je stanovení diagnózy obzvlášť složité, a tak u nich porucha často nebývá vůbec rozpoznána, a tedy ani řádně léčena.
Příčiny deprese
O tom, co přesně depresi způsobuje, vedou lékaři dodnes obsáhlé diskuze. Někteří jsou například toho názoru, že jedním ze spouštěčů obtíží může být stres, zvláště pak u psychicky citlivějších lidí, kteří jsou k prožívání duševního napětí citlivější. Odstartovat depresi by tedy teoreticky mohla ztráta blízkého člověka, výpověď i dlouhodobé setrvávání v nedobrém životním prostředí. Určitou úlohu pak dále hrají:
- vrozené dispozice,
- hormony,
- toxické látky,
- mechanické poškození mozku (úraz).
V mnoha případech však deprese nemá vůbec žádné zjevné příčiny.
Typy deprese
Depresi lze rozlišit na základě závažnosti jejích fází na:
- mírnou,
- středně těžkou a
- těžkou.
U mírných projevů se pacient obvykle musí do běžných činností nutit, nic ho netěší, ztrácí chuť k jídlu a začíná se stahovat do sebe. Své povinnosti ale plnit zpravidla zvládá. U středně těžké epizody bojuje člověk s pocitem neštěstí, jeho stav mu navíc neumožňuje pracovat a nic ho nebaví. Obě tyto formy mohou být spojeny se somatickým syndromem. Jedná se o potíže fyzického charakteru, kdy se deprese může projevovat také:
- pálením kůže,
- mravenčením,
- vnitřním chvěním,
- tlakem na hrudi,
- bolestmi hlavy,
- zácpou, průjmem.
U agitovaných forem deprese, které se u lehkého a středně těžkého průběhu nemoci mohou objevit, je nápadná úzkost, psychomotorický neklid, posedlost horečnatou činností až bezcílným pobíháním.
Během těžké deprese je pacient v tak silném útlumu, že není schopen vykonat každodenní činnosti, je celkově zpomalený a utápí se v černých myšlenkách. V některých případech se naopak může objevit neklid a dezorganizované chování. Příznaky těžké formy deprese mohou doprovázet také psychotické projevy, typicky bludy či halucinace.
Dále rozlišujeme:
Klinická deprese
Klinická deprese je základním typem tohoto psychického onemocnění. Je charakteristická nepříjemnými pocity smutku, melancholií a neschopností prožívat pozitivní emoce, a to v různých stupních závažnosti. Nemocný člověk se rovněž potýká s nedostatkem energie, klesajícím zájmem o své dosavadní koníčky i sociální život a zhoršuje se jeho schopnost koncentrace. Přidružují se také obtíže spojené se spánkem a stavy deprese se častěji zhoršují ráno po probuzení.
Endogenní deprese
Jak už název napovídá, endogenní deprese bude vznikat v důsledku vnitřních příčin, které na první pohled nejsou zcela patrné. Konkrétně je na vině nevyváženost chemického prostředí v mozku. Jedná se o nejzávažnější formu deprese, přičemž určitou roli hraje genetika. Příbuzní nemocného mají až třikrát větší pravděpodobnost, že je nemoc rovněž postihne.
Exogenní (reaktivní) deprese
Opakem endogenní deprese je deprese exogenní, za jejímž vznikem stojí podněty, které přišly zvenčí. Obtíže se mohou vyvinout například z těžké životní události, jako je úmrtí milované osoby, rozvod anebo finanční potíže. Vyvolat problémy může také stresující zážitek, jakým je přepadení, živelná pohroma či pandemie.
Maniodeprese
S depresí částečně souvisí i maniodepresivní psychóza, kterou možná znáte pod názvem bipolární porucha. Pacienti, kteří touto psychickou nemocí trpí, totiž střídavě zažívají epizody mánie a deprese. Během různě dlouhých období se tak střídají zmíněné depresivní stavy s pocitem absolutního štěstí.
Poporodní deprese
Poporodní deprese je zcela specifickým typem nemoci, která postihuje ženy po porodu. Lidé si ji často pletou se stavem, který se označuje jako poporodní blues, což je pochmurná nálada doprovázená plačtivostí a pocitem neschopnosti. Novopečené maminky, které tyto obtíže trápí, mívají s péčí o dítě velké potíže. Ty častokrát doprovází také strach o zdraví novorozeněte a pocity viny z toho, že nejsou schopny vše zvládnout. Objevuje se zhruba 2 až 3 dny po porodu v reakci na změnu hladiny hormonů v krvi. Ačkoli tento stav může být opravdu nepříjemný, obvykle zcela spontánně odezní, a to v poměrně krátkém období.
O pravé poporodní depresi mluvíme v momentě, kdy se obtíže objeví s odstupem několika týdnů až měsíců. Ženy provází velice nepříjemný stav úzkosti, smutku a únavy. Často pak přestávají být schopny postarat se o dítě i samy o sebe. V ojedinělém případě se u pacientek mohou dostavit i halucinace a bludy. Některé z nich je proto třeba hospitalizovat.
Deprese v menopauze
Problémy s psychikou se u žen objevují také v období menopauzy (přechodu). I v tomto případě se na rozvoji deprese podílí měnící se hladina ženských hormonů. Roli ale hraje také trvalá ztráta plodnosti, kterou si ženy rovněž spojují se ztrátou mládí.
Larvovaná deprese
Specifickým podtypem nemoci je pak larvovaná deprese. S pacienty se totiž prvně nesetkávají psychologové a psychiatři, ale lékaři, kteří mají zcela jinou specializaci, a to kvůli atypickým příznakům, kterými se u nemocných deprese projevuje. Ty nebývají psychického rázu, jak je tomu většinou pravidlem, ale projevují se fyzicky. Jednoduše řečeno, nemocný má obtíže, které s depresí na první pohled vůbec nesouvisí. Typicky se jedná o:
- průjem,
- zácpu,
- bolest zad,
- závratě.
Tato forma deprese bývá velmi složitě diagnostikována a pacient si zpravidla musí nejprve projít celou řadou vyšetření. Že se jedná o depresi, lékaři většinou spolehlivě poznají až po nasazení antidepresiv.
Dystymie
Zvláštní kapitolou je pak dystymie, což je afektivní porucha, která balancuje na pomezí deprese. Jedná se o celkově chmurný postoj k životu. Postižený člověk je citlivější než většina lidí, hůře snáší jakékoli životní (i banální) nezdary, neumí se uvolnit, chybí mu spontánnost a umění improvizace. Přesto, že tito lidé nejsou schopní příliš prožívat radostné chvíle, se častokrát jedná o úspěšné pracovníky. Zaměstnání ale věnují veškerou energii a po příchodu domů jim nezbývá na nic dalšího.
Příznaky deprese
Existuje nějaký zaručený způsob, jak poznat depresi? Bohužel ne. Projevuje se totiž souborem duševních a velmi subjektivních příznaků, které nemusejí být vždy přítomny. Obecně se ale jedná o tyto:
- smutná nálada,
- nedostatek energie,
- plačtivost,
- zvýšené duševní napětí,
- hádavost,
- ztráta schopnosti těšit se ze života,
- ztráta koníčků,
- prohlubující se sociální distanc,
- ztráta sebevědomí,
- pocit vlastní zbytečnosti,
- vyčerpanost,
- poruchy spánku,
- poruchy soustředění,
- změna váhy,
- ztráta libida.
Toto je pouze výčet některých pocitů, s nimiž se pacienti běžně potýkají. Celý stav se samozřejmě ještě zhoršuje v závislosti na stupni deprese, se kterou se nemocný potýká. Velmi typické také je, že postižení svůj problém přičítají vlastnímu selhání, slabosti či lenosti. Emoce, které cítí, mnohdy nejsou schopni slovy popsat, a situace, v níž se nacházejí, jim připadá bezvýchodná.
S depresí jdou často ruku v ruce také myšlenky na smrt či pokusy o sebevraždu, což z této psychické poruchy dělá velmi nebezpečný problém. Na rozdíl od běžných fyzických obtíží ty psychické není okolí nemocného mnohdy schopné rozpoznat. A ani pacienti zpravidla nemají potřebu své úmysly předem reflektovat. K činu se naopak často uchylují, bez toho, aniž by se předtím někomu se svým plánem svěřili. Proto je důležité nemoc nebanalizovat a v případě nejmenšího podezření na depresi se ihned obrátit na svého lékaře.
Deprese v těhotenství
Poměrně často se deprese vyskytuje také během těhotenství, momentálně se s některou formou obtíží potýká každá 5. budoucí rodička. Pacientky, které jsou zároveň nastávajícími maminkami, pociťují silnou obavu z budoucnosti, strach ze sociální izolace a provázejí je také úzkosti a stavy smutku. Nemusejí si být také jisté tím, co k dítěti cítí.
A co víc, podle poznatků výzkumného centra CEITEC může mít deprese v těhotenství dopad i na samotného potomka. Příznaky nemoci totiž ovlivňují vývoj jeho mozku. Ten může být zpomalený, či naopak urychlený. Dospívání je pak spojeno s vyšším výskytem příznaků úzkosti a deprese.
Diagnostika deprese
Aby mohla být nemoc diagnostikována, musí depresivní epizoda trvat alespoň po dobu dvou týdnů a problém nesmí být způsoben použitím psychoaktivních látek. Je také důležité, aby se během života jedince nevyskytly žádné hypomanické ani manické příznaky. Dále by měly být přítomny alespoň dva z následujících projevů:
- depresivní nálada silného stupně, která se vyskytuje po většinu dne,
- ztráta radosti a zájmu o aktivity, které pacienta doposud těšily,
- snížená energie anebo zvýšená únavnost.
Přítomen by dále měl být minimálně ještě jeden z těchto příznaků:
- ztráta sebedůvěry a sebeúcty,
- neoprávněné sebevýčitky a pocity viny,
- myšlenky na smrt či sebevraždu,
- snížená soustředěnost, nerozhodnost,
- poruchy spánku,
- změna chuti k jídlu.
Dříve než pacient navštíví lékaře, může si podezření na psychickou nemoc ověřit. Nápomocný v tomto případě může být test deprese (Beckova stupnice deprese). Ten spočívá ve vyplnění anonymního dotazníku, do kterého nemocný zaznamenává svůj momentální psychický stav. Vyplnit si ho můžete ZDE.
Léčba deprese
Jak se zbavit deprese? K její léčbě se už přes 60 let úspěšně používají medikamenty, které se označují jako antidepresiva. K tomu, aby spolehlivě fungovaly, je nutné, aby je pacienti užívali po delší dobu. Nástup účinků se totiž zpravidla objevuje v rozmezí 10 dnů až tří týdnů s tím, že zlepšení stavu pacienta si nejprve všímá jeho okolí, až v druhé fázi začne pozitivní dopady pociťovat i on sám.
A co jsou antidepresiva vlastně zač? Jedná se o sloučeninu několika látek, které pozitivním způsobem ovlivňují nerovnováhu mozkových neurotransmiterů. Ani zdaleka se nepoužívají jen k léčbě deprese, jejich využití je mnohem širší. Své uplatnění nachází například při léčbě déletrvajících poruch úzkostného spektra (generalizovaná úzkostná porucha nebo panická porucha, obsedantně kompulzivní porucha), při chronické bolesti a u terminálně nemocných pacientů. Antidepresiva se běžně ordinují i v případě těhotných pacientek.
Až na výjimky léky na depresi rozhodně není nutné brát po celý život. Po odeznění akutních příznaků je však nutné v užívání pokračovat ještě několik měsíců, dokud se stav pacienta zcela nestabilizuje, pak je medikamenty možné vysadit. Toto rozhodnutí ale musí vždy nejprve potvrdit lékař. Pokud by pacient léčbu ukončil předčasně, mohlo by dojít k opětovnému rozvoji obtíží.
A jaké jsou nejčastější důvody selhání léčby antidepresivy?
- Nedostatečné dávky léků,
- užívání léků nedostatečně dlouhou dobu,
- předčasné vysazení antidepresiv,
- časté a neindikované změny antidepresivní medikace,
- nepodání léků proti úzkosti v případě indikace,
- nedostatečná komunikace mezi lékařem a pacientem.
Kolem antidepresiv dodnes koluje celá řada mýtů. K těm nejznámějším patří ten, že léky na depresi způsobují závislost či změnu osobnosti. Ani jedno tvrzení však není pravdivé. Antidepresiva jsou šetrná k lidskému organismu a zcela nenávyková.
Jak se dostat z deprese bez antidepresiv? Další alternativou léčby je pak psychoterapie. I ta má stejně jako medikamenty prokazatelný vliv na strukturu centrální nervové soustavy. Zároveň ale vyžaduje mnohem větší úsilí i více energie a angažovanosti. A pokud není hrazena pojišťovnou (ve většině případů není), vyjde také na nemalé peníze.
Co se týče časového horizontu, během kterého se dostaví první pozitivní výsledky, záleží na každém jednotlivém případu. Oproti antidepresivům je tento časový horizont ale zpravidla delší. Po zlepšení stavu mají pacienti tendenci terapii zanedbávat, což vede k opětovnému zhoršení situace. K léčbě je proto nutné přistupovat s pokorou a vědomím, že pacienta čeká dlouhodobý proces plný zlepšení i propadů.
Psychoterapie je vhodná především u reaktivních typů depresí. Velice často se užívá také v kombinaci s antidepresivy.
Prognóza nemoci
K úplnému odeznění příznaků deprese dochází zhruba u 25 % pacientů, trvale se z nemoci dostane až polovina nemocných. Zhruba čtvrtina pacientů se pak potýká s jejími opakovanými relapsy. V tomto případě jde převážně o ty jedince, u kterých vzniklo onemocnění zcela náhle.
Dodnes jsou někteří lidé toho názoru, že deprese není nemoc, ale pouze špatná nálada, a že nemocní jsou jen příliš přecitlivělí. Toto tvrzení rozhodně není pravda. Stejně jako žloutenka nebo cukrovka i deprese je plnohodnotná nemoc, která si žádá potřebnou léčbu. Tvrdit, že lze depku rozchodit, je stejně nesmyslné, jako říkat zraněnému, ať rozchodí zlomenou stehenní kost. Způsob, jakým je nemoc některými lidmi zlehčována, má navíc za důsledek to, že se pacienti o svých problémech stydí mluvit, což může vést až k myšlenkám, či dokonce pokusům o sebevraždu.
Zdroje: adicare.cz, internimedicina.cz,
ČLÁNKY DO MAILU