Tmání je film dlouhý zhruba půl hodiny. Není hraný, je animovaný. Unikátní je v tom, že je celý převeden do virtuální reality. A hlavně že vám ukáže, co se děje v hlavě Ondřeje, který prožívá deprese. Tedy ne špatnou náladu, ale duševní nemoc, jež do hlavy opakovaně vkládá palčivý imperativ: Nejsi tak dobrým člověkem, abys měl právo být na tomto světě.
Co se dozvíte v článku
Snímek ve virtuální realitě (VR) vyžaduje nezbytnou rekvizitu v podobě poněkud rozměrných a těžkých brýlí. Nebo spíše, chcete-li, takového počítače nasazeného na vaší hlavě, na vašich očích. Brýle mají uvnitř uložený nejen film, jsou také vybaveny mikrofonem, miniaturními kamerami a senzory, které rozeznají pohyb vašich rukou a váš hlas. Ten je v novém, unikátním díle s názvem Tmání důležitý. Divák jím posouvá děj.
Z ptačí perspektivy do hloubky duše
VR brýle mi zapůjčili v pražské galerii DOX, kde se 19. září 2022 konala projekce snímku pro novináře. Od listopadu tady bude speciální instalace, jež umožní návštěvníkům posadit se na otočnou židličku do barevné zvukotěsné kabinky a při Tmání prožít to, co jsem prožila já.
Nebo něco zcela odlišného. Virtuální realita totiž umí vzbudit takové emoce, jako jiné umění ne. A ty mohou zahrnovat širokou škálu pocitů i projevů. „Není to žádná magie, ale je to zajímavý, nový prostředek, který vám umožňuje ponořit se do tématu hlouběji než třeba v klasickém filmu,“ říká mi o využití virtuální reality režisér Tmání Ondřej Moravec.
Tmání ve vás emoce vzbudí velmi rychle. Intenzivně vás vtahuje do děje už prvním záběrem, kdy se na vnitřní svět hlavního hrdiny (nejprve v dětském věku, pak v období dospívání) díváte z ptačí perspektivy. Postupně ale klesáte a noříte se hlouběji a hlouběji…
Ocitáte se v krajině, která vzniká v hlavě hlavní postavy. Její vnitřní svět vás plně obklopuje. Slyšíte Ondřejovy myšlenky, jak vám radí, co udělat, abyste mu pomohli. Prožívá totiž depresi. Jednou, dvakrát, třikrát… Tišíte hádku rodičů hlavního hrdiny hlasitým „pssst“, krátce na to Ondřeje objímáte.
Autoři snímku
Režisér, autor projektu: Ondřej Moravec
Spoluscénáristka: Alice Krajčířová
Výtvarnice: Bára Anna Stejskalová
Produkce: Hana Blaha Šilarová, Frame Films
Převedení ilustrací do VR: NowHere Media, Brainz Immersive
Režisér průvodcem
Deprese nemusí být tak viditelná jako třeba zlomená ruka, závažná je ale mnohem více. I proto, že víte, že zlomenina se za tři týdny spraví, deprese může trvat i měsíce a člověk, který ji prožívá, je ohrožen sebepoškozováním či myšlenkami na sebevraždu. Alespoň takto mi popisuje režisér snímku, a jeho hlavní postava, Ondřej Moravecto, co v životě opakovaně prožívá. Je to právě jeho hlas, jenž vás v češtině nebo angličtině Tmáním provází coby laskavý vypravěč.
„Je to takový ponor do mých vzpomínek do doby, kdy mi bylo 10 až 20 let. V této době se začala formovat má krajina mysli. A deprese do toho, bohužel, nějakým způsobem začala vstupovat,“ vzpomíná režisér.
Lepší než mlčet
Název Tmání (anglicky Darkening) není náhodný. Právě tímto slovem Ondřej v životě stavy deprese nazývá. To, že před i po projekci filmu rozdává úsměvy a s každým dokáže otevřeně hovořit, je dáno tím, že má už několik měsíců „dobré období“. Ví ale, že dříve či později se deprese vrátí a paralyzuje na dny nebo týdny jeho prožívání všedních dnů.
„Za více než 13 let, co mě deprese pravidelně navštěvuje, jsem od svých přátel mnohokrát slyšel, že si nedovedou představit, co prožívám. Virtuální realita se stala skvělým prostředkem, jak na tuto otázku odpovědět lépe než bezradným mlčením,“ říká Ondřej Moravec, který Tmání považuje za zásadní milník svého „osobního psychického coming outu“. „Zpočátku jsem se zdráhal být protagonistou příběhu, nakonec jsem ale dospěl k tomu, že zhmotňovat umělecky depresi někoho jiného by pro mě bylo nemožné,“ vysvětluje režisér, proč zvolil cestu příběhu, jež ukazuje jeho vnitřní svět.
Podívejte se na trailer ke snímku Tmání:
S léčbou Ondřejovy deprese souvisí také to, že divák u Tmání používá k posouvání děje svůj hlas. „Práce s hlasem se pro mě stala důležitou součástí terapie a v Tmání se dozvíte, proč a jak to celé začalo,“ podotýká Ondřej Moravec.
Podle psychologa Marka Preisse z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) se s hlasem příliš v klinické praxi nepracuje. „Jsou lidé, kteří se na práci s hlasem specializují, ale rozšířené to není. Přitom víme ze studia psychologie, že tato forma terapie existuje. Jde o různé hlasové průpravy, nebo třeba i výkřiky,“ vyjmenovává psycholog. „Je ale možné, že to, co pan režisér vytvořil, přispěje k tomu, že se bude s hlasem pracovat více,“ podotýká odborník s tím, že tento druh terapie má potenciál, aby dokázal šířeji pomáhat. Navíc možnost zakřičet si přímo při sledování Tmání může být pro diváka začátkem cesty k uzdravení sebe sama.
Empatický vhled do deprese
Nejde ale jen o film samotný. Hlavním poselstvím je pomoci, proto Tmání tvůrci pojali jako vzdělávací projekt. Na snímek tedy bude ve vybraných termínech navazovat preventivní program určený pro starší školáky. Jeho součástí bude diskuze s režisérem a účastnit se jej budou také odborníci z řad psychiatrů, psychologů a terapeutů. „Film otevírá debatu o bolestech duše, nabízí terapeutický účinek a naději, že i s nemocí, jakou je deprese, lze vést plnohodnotný život,“ píše se v tiskové zprávě produkční společnosti Frame Films.
Tmání má tedy ambici diváky nechat pochopit svět těch, kteří depresemi trpí, i to, jak depresi uchopit, pracovat s ní a vydat se na cestu (samo)léčby. „Ptají se mě, zda ten film pomůže. Byl bych za to samozřejmě rád, ale ani nové technologie nemají nadpřirozenou sílu. Doufám tedy, že Tmání ukáže lidem, kteří depresi potkali, aspoň to, že v tom nejsou sami a že z temného labyrintu mysli vedou cesty ven,“ říká Ondřej Moravec.
„Předpokládám, že by pomoci mohlo, protože je empatické vůči lidem s depresí a umožňuje ponořit se do jejich pocitů,“ podotýká Marek Preiss, jenž se na vzniku Tmání podílel odbornými konzultacemi.
Virtuální realita podle něj dokáže umocnit prožitek děje a diváka téma více strhne. „Neznamená to nutně, že každý se vcítí do toho, co může prožívat depresivní člověk. Části diváků se snímek líbit nemusí nebo v nich nepovzbudí to, co tvůrce očekává, ale řekl bych, že u řady těch, kteří jsou nějak nastaveni na toto téma, může Tmání prohloubit soucítění s depresí a zároveň u nich vyvolat třeba i větší porozumění sebe samému,“ dodává odborník.
Film je na začátku opatřen upozorněním, že by jej neměl zhlédnout někdo, kdo vykazuje příznaky deprese. Jde o opatrnost, aby Tmání nikomu neublížilo. „Snímek depresi může prohloubit, ale také nemusí. Nemáme zatím žádná data, která by ukazovala jedno, či druhé,“ podotýká Marek Preiss.
Kde lze Tmání zažít
Tmání bude od 25. do 30. října k vidění na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
Od 11. listopadu nejméně do 12. února pak v pražské galerii Dox. Tam budou probíhat také speciální vzdělávací program pro školy.
Tým lidí, kteří se podíleli na jeho vzniku a následném životu, plánuje, že instalace bude putovní a z pražských Holešovic se příští rok postupně vydá do různých galerií po celé ČR.
Film bude dostupný také v některých kinech ve formě tzv. pop-up projekcí. Časem by měl být také online, aby si jej mohli stáhnout zájemci, již mají doma VR brýle.
Odborná spolupráce:
Doc. PhDr. Marek Preiss, Ph.D.
Psycholog se zaměřením na klinickou psychologii, neuropsychologii, poruchy osobnosti a oblast integrity. Výzkumný a vývojový pracovník NUDZ. Vyučuje na University of New York in Prague a koordinuje aktivity v neziskové organizaci Rafael institut zaměřené na prevenci.
Ondřej Moravec
Filmař, novinář, scénárista a propagátor virtuální reality ve filmovém světě. Vystudoval žurnalistiku a mediální studia na Univerzitě Karlově a následně také Katedru scénáristiky a dramaturgie na FAMU. Profesní dráhu započal jako novinář v České televizi, posléze pracoval jako dramaturg a programový ředitel filmového festivalu Jeden svět. Nyní je dramaturgem pro VR sekci několika českých filmových festivalů. Napsal dětskou knihu Zastávky aneb povídačky ze zastavárny snů.
ČLÁNKY DO MAILU