Názor k článku Děsy staročeské kuchyně od PeTe - Dávám belzebubovi dost za pravdu. To že neumíte...

Dávám belzebubovi dost za pravdu. To že neumíte vařit podle starého receptu prostě nic neznamená. Například tradičně se ryby „vařily“, pokud ale nevíte, že nejde o skutečný var ale o vodu teplou 70 – 80°C tak rybu prostě zoufale převaříte. Ale kuchař prostě ví, že se ryba ve vodě nesmí vařit klokotem a že je nutné hlídat čas. O konzervaci masa medem jsou poměrně spolehlivé zprávy už ze staré Číny a také Arabové (ve svých bohatších časech) ho často nakládali. Právě tak označední doby „staro“ vlastně nic neznamená. Po válkách bývaly recepty skutečně často tragické, naopak při určité době dostatku se kuchřství rozvíjelo stejně jako jiné dovednosti. Používání koření či zeleniny hodně záviselo na době. Někdy až trochu zamrzí nové zvyky, ještě v 19 století byste běžně dostali v hospodě k pivu nasolenou černou ředkev, které se dnešní lupínky zdaleka nevyrovnají. Nástup novověku znamenal také mohutný nástup hrachu do české kuchyně, což bylo tehdy považováno za typické, ale byl to vlastně následek třicetileté války – hrách prostě rychle roste a zvyšuje výnosy ostatních plodin. A na závěr: pučálka (naklíčený opražený hrách)se dosud na některých místech připravuje a jí se asi jako buráky. Je docela oblíbená.