Autor se všude zmiňuje jen o vejcích, tuku, mase. Tak tohle si zrovna lidové vrstvy moc často nodopřávaly. Naprosto není zmíněn obor obilných kaší (pohankové a ovesné si dopřávám s chutí i dnes) na sladko i na slano. Nezmiňuje ani zdravost tehdejší mouky (dnešní bílá je ochuzena o nejcennější látky). Není zmíněna konzumace brambor a zelí, zeleninových polévek (nebo třeba klasického drůbežího kaldounu), sušení ovoce.
Hlavně ke každé receptuře autor přistupuje s předsudkem a nechutí. Jídlo se vaří s lásko váženosti a ne že „zvracíte“ už nad hrncem a pak s kyselým obličejem podáváte.
Takováto práce by byla slabá i jako ročníková, natož diplomová. Ale aspoň víme jací gastronomičtí specialisté nám vyrůstají.