Názory k článku Dětem neříkáme, že mají rakovinu

nehledají příčinu, ale místo toho vraždí děti pomocí jedů a záření, přitom přísahali, že nebudou škodit a ubližovat
onkolog = masový vrah

Na hledání příčiny rakoviny se intenzivně maká 30 let a víc, ty troubo.
Míra přežití pacientů po onkologické léčbě rakoviny je nejvyšší ze všech známých léčebných terapií rakoviny, ty troubo.

Ahoj,
jsi tak moudrý, duchaplný a vtipný. Obdivuji takové lidi a rád bych se s tebou kamarádil, jsme si velmi podobní.
Napiš.
Otík
Psychiatrická klinika doktora Chocholouška
oddělení těžkých případů
otík@blbec.cz

Ty jedy jsou tam proto, aby zabily nádor, který lze jen velmi těžko napadnout cíleně.
Máte na to jiný recept, než jogurt a olivový olej - případně MMS apod.?

Obdivuji vaší trpělivost, paní Krbcová.
Ale určitě znáte to přísloví o házení perel sviním.
tsd

V podstatě mate pravdu.Mluvím z vlastní zkušenosti umřely mě na tuto hnusnou nemoc dva členové rodiny dcera a manželka.Zkoušeli jsme i alternativní medicínu,ale po dvou chemoterapiích a ozarkach bylo tělo totálně zničený,myslím že jen díky alternativní léčbě tady byla manželka přes dva roky.Kdyby doktoři i třeba k jejich léčbě přijmuly i alternativní nemuselo by umírat tolik lidí.Moc dobře vědí ze když nezabere první chemo tak další jen zabijí,ale oni to do člověka cpou hlava nehlava a pak jen morfin a to je konec.A když nemaji co dat dávají vám najevo že stejně umřete.

Tak to jste asi z jiné doby, z jiného světa. Já je miluji a mému synu zachránili život!!!!!! Hledali příčinu, našli ji, pomocí jedů zlikvidovali tu zákeřnou sviňuchu, škodili, to je pravda, ale jen v rámci té sviňuchy a rozhodně neubližovali tak, jak to máte na mysli!!!!! Jsou to andělé a obdivuji jejich odhodlání (žila jsem na oddělení 1,5 roku, všude vidíte jen negativa a dostává Vás diagnoza a co teprve sestřičky a lékaři!!!!), já bych osobně takovou práci nechtěla! Nikde žádný vděk, jen málo a přesto si udržet zdravý úsudek a profesionální přístup. Opravdu tleskám a Vy se styďte, evidentně o tomto problému nevíte vůbec nic!!!!

No nevím, školy nemám, ale říká se, že nejhorší je nejistota. Takhle děsí i lidi a děti, co rakovinu nemají. A ti co ji mají, ty "malováním na růžovo" zase děsí, že ji mají v ještě horší formě, nežli skutečně mají.
Ti lidi/děti tam sedí, sedí tam kde by zdraví neseděli, ví to, a teď jim paní doktorka valí do hlavi, že... tak jim začne vrtat hlavou "co mi to vlastně je", fantazie a domněnky...

Jde o zatajování informací.
Což zcela jistě není "Právě naopak, směrem k veřejnosti jde o zvýšení informovanosti, k pacientům pak o sdělení pravdivých informací co nejvhodnější, citlivou formou."

Malá nápověda pro první z redakce: je to rovnou v nadpisu.

NE!!!!!!!!! Lékaři komunikují s dotčenými, nemocnými!!!! Opravdu úměrně věku a psychické pohodě! Nic nezamlčují, ta doba už dávno pominula, zaplať Pán Bůh! Je jedno, jestli dítě, či rodič!!! Vždy jsem dostala informaci jako první a dál se mne bylo dotazováno, jak to sdělit 10-letému synovi!!! Jaká je osobnost, co zvládá v běžném životě, co ne, jak zvládá stres, jaký je, jestli optimista, jestli pesimista....apod., těch kritérií je víc, na co se mne ptali a fungovalo to, mají své metody, jak více či méně nadaným (myslím IQ) a více či méně starým dětem, co a jak mají sdělovat.!!!! Paní doktorka nemluvila o tom, že od samého začátku je a plně se zapojuje psycholožka (nevím, jestli není psychiatriačka, abych neurazila), famozní, komunikuje několikrát s rodiči i s dítětem!!!!!!! A zároveň nemluvila o lidech okolo, což jsou dobrovolníci, učitelky a pod. Pro nás rodiče, (a to je pravda, že jsme často vyšokovaní daleko déle, než naše děti), je to obrovská pomoc. Dodnes se stýkáme s dobrovolníkem, co za námi jezdil!!!! Dodnes, když jedeme na "rutinní" kontrolu po roce, zastavíme se na oddělení (ano, zjistíme, že jsou tam sestry, které vůbec neznáme, ale doktoři většinou zůstanou = asi mají vyšší trvanlivost = ironie), a jsme moc rádi, když vidíme známou tvář a myslím, že v našich tvářích vidí slova díků i bez slov...............

Prosím Vás, vyjeďte někdy také z Prahy ven a jeďte se podívat do Severních Čech, tam opravdu co doktor, to citlivka.

Paní doktorka ví o čem mluví. Děti chtějí vědět co jim je a co se s nimi děje. Hlavně ty v pubertě. A je pravda, že rodiče to snáší hůř. Ten kdo si neprožil tu hruzu by neměl kritizovat.

chemoterapie
neboli likvidace schopnosti buněk se dělit, všech.
Je to otázka kdo dřív zhebne, ty a nebo rakovina. A i když to první vzdá rakovina, imunitní systém je tak dojebanej že se rakovina znova vysemení za 5 let.
A tentokrát už chemka zabije tebe prvního.

ozařování
trošku lepší než chemka, ale člověk končí pěkně dojebanej a popálenej, nedej bože když je to blízko močáku a nebo mozku

operace
asi nejlepší z vyjmenovaného, ale ne vždy jde použít a ne vždy ji člověk chce podstoupit

Tady existují alternativní (nejen) metody schopné rakovinu zlikvidovat. Nejsou ale tak výnosný a tak se nepoužívají a nebo si je pacient platí sám (kupříkladu nitrožilně megadávky Cčka).
Či léčba za účelem zvýšení zásaditosti v organismu (rakovina je jak známo kyselá).
Omezení cukrů (rakovina nežere kyslík jako slušný buňky, ale jen a pouze cukry).

Rakovina není nic jiného nežly mitochondriální porucha vzniklá při dělení buněk a imunitní systém si s timhle musí poradit denně.
Léčit to jako dnešní medicína je psychotický.

Ráda bych sem přidala svoji zkušenost. Když v loni v květnu diagnostikovali našemu pětiletému synovi leukémii, byli jsme pochopitelně otřeseni. Nicméně jsme po lékařích chtěli znát pravdu a všechno...v takové situaci totiž člověk musí, bohužel, počítat i s tím nejhorším.
Synovi jsme diagnozu sdělili pomocí vyprávění o čertíkách, kteří napadli jeho bílé krvinky - vyprávění nám dali k dispozici v Motole, v takové situaci vám totiž přestane na čas mozek zcela pracovat a alespoň já jsem nebyla schopná víc jak týden vymyslet něco kloudného. Časem se pak s informací srovnáte a jdete kupředu...
Co se léčby týče, jsme rodina, která do té doby řešila většinu věcí alternativně, medicínu jsme využívali minimálně (hlavně úrazy). Nicméně, když má vaše dítě z 92% bílých krvinek právě leukemické blasty a bez léčby mu dávají sotva pár týdnů, musíte jednat. Chcete ho zachránit...pro rodiče je taková situace velmi složitá. Pokud je člověk sám nemocný, ví, co si může dovolit a co pro to chce udělat a podle toho se může rozhodnout, u druhého, obzvlášť když se jedná o vlastní dítě, je to skutečně daleko těžší. Čelíte tolika otázkám, dopadům, obrovské zodpovědnosti...
Chemoterapie, jak tu mnozí uvádíte, skutečně sračka je....to bez pardonu. Hned v prvním bloku způsobila synovi těžkou intoxikaci mozku, sekundární epilepsii, která je už v pořádku, padání vlasů atd. ani nezmiňuji. Momentálně jsme v posledním čtvrtém bloku, máme před sebou ještě léčbu do léta a výsledky jsou zatím velmi dobré. Problém také vidím v doprovodné léčbě jako je víkendové braní biseptolu, léky proti plísním atd. Jeden čas syn bral 3x denně hrst léků jak důchodce. Lékaři se snaží tím zajistit je proti případným nákazám, protože stav imunity léčených dětí se obvykle pohybuje do 3,0 leukocitu, u zdravého je to 5-7,0. Spíše mají děti kolem jedné až nula. Právě i u těch podpůrných léků vidím velký problém. Syn biseptol nechtěl jist v žádné formě, tak mu ho prostě nedávám. A po čase jsem zjistila, že se mu zlepšilo zažívání. Tady vidím, velký problém, že ne vše, co si medicína myslí, že jim pomáhá, skutečně reálně pomáhá.
S tím vším máme speciální nízkobakateriální stravu, žádný kolektiv, speciální režim na návštěvy, pobyt venku, pohyb (má zavedený žilní katetr - hadice v tepně u srdce kvůli rychlému přístupu léků) atd.
Nechci se tu více rozepisovat, je toho hodně...hodně nám to vzalo ale ještě více dalo - vztahy, pohledy, priority atd.
Ještě krátce k příčině, jak tu někdo zmiňoval. Medicína neví, protože nenašla nic změřitelného, zkouknutelného mikroskopem. Nicméně, z duchovního hlediska je leukémie o sebeprosazení...u našeho syna to platí. Také to souvisí s velmi úzce se vztahem matky a dítěte...ale to je na jiné a dlouhé povídání. Hodně se dá pozorovat právě u dalších nemocných dětí a jejich matek...ten vztah je tam klíčový. Rakovina, když to řeknu souhrnně, není jen o těle....z mého pohledu je hlavně o hlavě...když tam se neudělá pořádek pak je zbytečné léčit tělo, protože je otázkou času, kdy se nemoc vrátí...

Jen dotaz: Ne osobní, syn onemocněl, když mu bylo 10, chyba ve vývoji kostí, žádné jiné vysvětlení není, co se týče veškeré celosvětové databáze registrovaného onemocnění.....toť, není dědičné. Postihuje prý chlapce ve věku od 10-15 let, i když s námi se léčila (úspěšně) i jedna dívka, počet případů v ČR: 3 případy za rok, nás tam bylo asi pět....toť vše ke statistikám. Jsme odléčeni úspěšně 8 let......A teď ten dotaz k poslednímu Vašemu komentáři......: Vztah matky a dítěte je klíčoví, není jen o těle..........jak je možné, že maminka (nekuřačka, celá rodina nekouří, nepije alkohol, z Krkonoš a to už celá dlouhá léta), porodí své vysněné dítě a to, rovnou z porodnice, putuje na okologii???????? Z diagnozou rakoviny plic????? To Vám asi moc neštimuje!!!!

Vztahem mezi matkou a dítětem se rozumí i prenatální vývoj, psychika matky a její vliv na dítě, rodinné vzorce...dlouhé povídání a podle počtu Vašich vykřičníků asi i zbytečné....
Přeji zdravím Vám i synovi a spokojenost...