Názor k článku Dětem neříkáme, že mají rakovinu od prašivka - NE!!!!!!!!! Lékaři komunikují s dotčenými, nemocnými!!!! Opravdu úměrně...

NE!!!!!!!!! Lékaři komunikují s dotčenými, nemocnými!!!! Opravdu úměrně věku a psychické pohodě! Nic nezamlčují, ta doba už dávno pominula, zaplať Pán Bůh! Je jedno, jestli dítě, či rodič!!! Vždy jsem dostala informaci jako první a dál se mne bylo dotazováno, jak to sdělit 10-letému synovi!!! Jaká je osobnost, co zvládá v běžném životě, co ne, jak zvládá stres, jaký je, jestli optimista, jestli pesimista....apod., těch kritérií je víc, na co se mne ptali a fungovalo to, mají své metody, jak více či méně nadaným (myslím IQ) a více či méně starým dětem, co a jak mají sdělovat.!!!! Paní doktorka nemluvila o tom, že od samého začátku je a plně se zapojuje psycholožka (nevím, jestli není psychiatriačka, abych neurazila), famozní, komunikuje několikrát s rodiči i s dítětem!!!!!!! A zároveň nemluvila o lidech okolo, což jsou dobrovolníci, učitelky a pod. Pro nás rodiče, (a to je pravda, že jsme často vyšokovaní daleko déle, než naše děti), je to obrovská pomoc. Dodnes se stýkáme s dobrovolníkem, co za námi jezdil!!!! Dodnes, když jedeme na "rutinní" kontrolu po roce, zastavíme se na oddělení (ano, zjistíme, že jsou tam sestry, které vůbec neznáme, ale doktoři většinou zůstanou = asi mají vyšší trvanlivost = ironie), a jsme moc rádi, když vidíme známou tvář a myslím, že v našich tvářích vidí slova díků i bez slov...............