Vlákno názorů k článku Dětem neříkáme, že mají rakovinu od * - No nevím, školy nemám, ale říká se, že...

No nevím, školy nemám, ale říká se, že nejhorší je nejistota. Takhle děsí i lidi a děti, co rakovinu nemají. A ti co ji mají, ty "malováním na růžovo" zase děsí, že ji mají v ještě horší formě, nežli skutečně mají.
Ti lidi/děti tam sedí, sedí tam kde by zdraví neseděli, ví to, a teď jim paní doktorka valí do hlavi, že... tak jim začne vrtat hlavou "co mi to vlastně je", fantazie a domněnky...

Jde o zatajování informací.
Což zcela jistě není "Právě naopak, směrem k veřejnosti jde o zvýšení informovanosti, k pacientům pak o sdělení pravdivých informací co nejvhodnější, citlivou formou."

Malá nápověda pro první z redakce: je to rovnou v nadpisu.

NE!!!!!!!!! Lékaři komunikují s dotčenými, nemocnými!!!! Opravdu úměrně věku a psychické pohodě! Nic nezamlčují, ta doba už dávno pominula, zaplať Pán Bůh! Je jedno, jestli dítě, či rodič!!! Vždy jsem dostala informaci jako první a dál se mne bylo dotazováno, jak to sdělit 10-letému synovi!!! Jaká je osobnost, co zvládá v běžném životě, co ne, jak zvládá stres, jaký je, jestli optimista, jestli pesimista....apod., těch kritérií je víc, na co se mne ptali a fungovalo to, mají své metody, jak více či méně nadaným (myslím IQ) a více či méně starým dětem, co a jak mají sdělovat.!!!! Paní doktorka nemluvila o tom, že od samého začátku je a plně se zapojuje psycholožka (nevím, jestli není psychiatriačka, abych neurazila), famozní, komunikuje několikrát s rodiči i s dítětem!!!!!!! A zároveň nemluvila o lidech okolo, což jsou dobrovolníci, učitelky a pod. Pro nás rodiče, (a to je pravda, že jsme často vyšokovaní daleko déle, než naše děti), je to obrovská pomoc. Dodnes se stýkáme s dobrovolníkem, co za námi jezdil!!!! Dodnes, když jedeme na "rutinní" kontrolu po roce, zastavíme se na oddělení (ano, zjistíme, že jsou tam sestry, které vůbec neznáme, ale doktoři většinou zůstanou = asi mají vyšší trvanlivost = ironie), a jsme moc rádi, když vidíme známou tvář a myslím, že v našich tvářích vidí slova díků i bez slov...............

Prosím Vás, vyjeďte někdy také z Prahy ven a jeďte se podívat do Severních Čech, tam opravdu co doktor, to citlivka.

Paní doktorka ví o čem mluví. Děti chtějí vědět co jim je a co se s nimi děje. Hlavně ty v pubertě. A je pravda, že rodiče to snáší hůř. Ten kdo si neprožil tu hruzu by neměl kritizovat.