Ráda bych sem přidala svoji zkušenost. Když v loni v květnu diagnostikovali našemu pětiletému synovi leukémii, byli jsme pochopitelně otřeseni. Nicméně jsme po lékařích chtěli znát pravdu a všechno...v takové situaci totiž člověk musí, bohužel, počítat i s tím nejhorším.
Synovi jsme diagnozu sdělili pomocí vyprávění o čertíkách, kteří napadli jeho bílé krvinky - vyprávění nám dali k dispozici v Motole, v takové situaci vám totiž přestane na čas mozek zcela pracovat a alespoň já jsem nebyla schopná víc jak týden vymyslet něco kloudného. Časem se pak s informací srovnáte a jdete kupředu...
Co se léčby týče, jsme rodina, která do té doby řešila většinu věcí alternativně, medicínu jsme využívali minimálně (hlavně úrazy). Nicméně, když má vaše dítě z 92% bílých krvinek právě leukemické blasty a bez léčby mu dávají sotva pár týdnů, musíte jednat. Chcete ho zachránit...pro rodiče je taková situace velmi složitá. Pokud je člověk sám nemocný, ví, co si může dovolit a co pro to chce udělat a podle toho se může rozhodnout, u druhého, obzvlášť když se jedná o vlastní dítě, je to skutečně daleko těžší. Čelíte tolika otázkám, dopadům, obrovské zodpovědnosti...
Chemoterapie, jak tu mnozí uvádíte, skutečně sračka je....to bez pardonu. Hned v prvním bloku způsobila synovi těžkou intoxikaci mozku, sekundární epilepsii, která je už v pořádku, padání vlasů atd. ani nezmiňuji. Momentálně jsme v posledním čtvrtém bloku, máme před sebou ještě léčbu do léta a výsledky jsou zatím velmi dobré. Problém také vidím v doprovodné léčbě jako je víkendové braní biseptolu, léky proti plísním atd. Jeden čas syn bral 3x denně hrst léků jak důchodce. Lékaři se snaží tím zajistit je proti případným nákazám, protože stav imunity léčených dětí se obvykle pohybuje do 3,0 leukocitu, u zdravého je to 5-7,0. Spíše mají děti kolem jedné až nula. Právě i u těch podpůrných léků vidím velký problém. Syn biseptol nechtěl jist v žádné formě, tak mu ho prostě nedávám. A po čase jsem zjistila, že se mu zlepšilo zažívání. Tady vidím, velký problém, že ne vše, co si medicína myslí, že jim pomáhá, skutečně reálně pomáhá.
S tím vším máme speciální nízkobakateriální stravu, žádný kolektiv, speciální režim na návštěvy, pobyt venku, pohyb (má zavedený žilní katetr - hadice v tepně u srdce kvůli rychlému přístupu léků) atd.
Nechci se tu více rozepisovat, je toho hodně...hodně nám to vzalo ale ještě více dalo - vztahy, pohledy, priority atd.
Ještě krátce k příčině, jak tu někdo zmiňoval. Medicína neví, protože nenašla nic změřitelného, zkouknutelného mikroskopem. Nicméně, z duchovního hlediska je leukémie o sebeprosazení...u našeho syna to platí. Také to souvisí s velmi úzce se vztahem matky a dítěte...ale to je na jiné a dlouhé povídání. Hodně se dá pozorovat právě u dalších nemocných dětí a jejich matek...ten vztah je tam klíčový. Rakovina, když to řeknu souhrnně, není jen o těle....z mého pohledu je hlavně o hlavě...když tam se neudělá pořádek pak je zbytečné léčit tělo, protože je otázkou času, kdy se nemoc vrátí...
prašivka_ taky "zkusila" (ten termín je děsnej!!) (neregistrovaný)
Jen dotaz: Ne osobní, syn onemocněl, když mu bylo 10, chyba ve vývoji kostí, žádné jiné vysvětlení není, co se týče veškeré celosvětové databáze registrovaného onemocnění.....toť, není dědičné. Postihuje prý chlapce ve věku od 10-15 let, i když s námi se léčila (úspěšně) i jedna dívka, počet případů v ČR: 3 případy za rok, nás tam bylo asi pět....toť vše ke statistikám. Jsme odléčeni úspěšně 8 let......A teď ten dotaz k poslednímu Vašemu komentáři......: Vztah matky a dítěte je klíčoví, není jen o těle..........jak je možné, že maminka (nekuřačka, celá rodina nekouří, nepije alkohol, z Krkonoš a to už celá dlouhá léta), porodí své vysněné dítě a to, rovnou z porodnice, putuje na okologii???????? Z diagnozou rakoviny plic????? To Vám asi moc neštimuje!!!!
Vztahem mezi matkou a dítětem se rozumí i prenatální vývoj, psychika matky a její vliv na dítě, rodinné vzorce...dlouhé povídání a podle počtu Vašich vykřičníků asi i zbytečné....
Přeji zdravím Vám i synovi a spokojenost...
ČLÁNKY DO MAILU