> Jako neuspokojivé se také ukázalo aktivní trávení volného času s rodiči
Videl jsem nejaky britsky (nebo to byl finsky?) dokument (on mluvil plynne anglicky, ona byla zjevne Finka, rodina zila ve Finsku), kde se pokouseli zit jeden rok bez ropy, tzn. bez plastu, bez benzinu (v jednom aute pouzivali 100% biodiesel), atd. To je nutilo mimojine vice jezdit spolu mestskymi autobusy a vse trvalo delsi dobu nez kdyby jeli autem.
Zaverem to ta manzelka shrnula tak, ze proste prijali, ze cesta do kramu trva 30 minut misto deseti, zivot se jim tak vyrazne zpomalil (misto typickeho mestskeho shonu za mamonem, alias rat race) a hlavne si pochvalovala ten narust casu, ktery tim padem ve vysledku travila s detmi (napr. na tech cestach autobusem do kramu, cekani na autobus na zastavce, chuze do sportovniho klubu, do kramu, atd.) a jak moc se s nimi sblizila. Deti si s ni zacali povidat a rikat ji veci, ktere normalne deti rodicum nerikaji, protoze na to neni cas, prilezitost nebo vhodne misto.
Tezko se tedy muzeme vysledkum uvedeneho pruzkumu divit, kdyz vetsina rodin v CR zije uhonenym zivotnim stylem v naprosto zbytecnem shonu za pomyslnym materialnim zabezpecenim a „jistotami“ v tech nejnepriznivejsich mistech pro zivot.