Pozvánka na akci k projektu Pij s rozumem konané v podniku s jakoby návodným názvem Sahara nutně zaujme. Navíc když ji pořádají lihovarníci. Budou si snad odhánět potenciální zákazníky?
Fórum financuje, SANANIM realizuje
Zní to paradoxně, když akci v podstatě „proti alkoholu“ zaštiťují jeho výrobci. Nicméně podle Josefa Šedivého ze SANANIMu, tedy organizace zabývající se závislostmi, funguje tato spolupráce výborně. Významní výrobci a distributoři alkoholických nápojů založili už před lety sdružení Fórum Pijte s rozumem. A toto sdružení financuje osvětu. Alibismus? Možná. „Fórum tvoří společnosti, které si jsou vědomy své vlastní obchodní svobody, ale také nutnosti předcházet sociálním problémům, které zneužitím alkoholu mohou vzniknout. Cílem sdružení je minimalizace škod působených zneužíváním alkoholu,“ uvádějí zástupci sdružení.
Proto nejde ani tak o kampaň „proti alkoholu“, zas takový altruismus nečekejme, jako „proti zneužívání alkoholu“. „Je třeba bojovat ne proti konzumaci, ale proti nesprávné konzumaci,“ říká Petr Pavlík, prezident Unie výrobců a dovozců lihovin ČR a generální ředitel STOCK Plzeň–Božkov s.r.o. Fórum nyní spouští novou verzi webových stránek www.pijsrozumem.cz a www.pobavmeseoalkohlu.cz a jeho projekty se zaměřují na děti a mladistvé, kteří se prý u nás dívají sklence na dno až příliš často – a příliš brzo.
I školáci se opíjejí
Údaje z průzkumu Fóra najdete v galerii; možná je budete zpochybňovat, podobně jako oponují lihovarníci údajům WHO, jež nás prý staví na žebříčku spiťarů nezaslouženě vysoko, a novináři na tiskovce zase datům lihovarníků. Ale pije se u nás dost, o tom žádná. Alkohol je něco běžného, normálního, patří do českých domácností a našich životů, nesmí chybět na žádné oslavě. Na nedávných padesátinách jsem sledovala, kolik gratulantů přinese jubilantovi lahev. Každý. Bylo jich tolik, že oslavenec si může z fleku otevřít kiosek s lihovinami. A děti tyto vzorce chování vnímají a následují.
Spíše než čísla mě zaujal přístup, s nímž pracovníci SANANIMu upozorňují děti na rizika spojená s užíváním alkoholu. Mám dojem, že taková edukace by neuškodila mnohým dospělým.
Pobavme se o alkoholu
„Školy, kde působíme, mají o program zájem opakovaně,“ říká Josef Šedivý, který působí jako terapeut protidrogového centra a hlavní koordinátor lektorů v projektu Pobavme se o alkoholu. Lektoři SANANIMu ročně navštíví čtyři sta padesát školních tříd. A jenom dlouhodobá edukace má podle koordinátora projektu nějaký význam. „Naším cílem je, abychom každý rok přišli do školy a každý rok tam mluvili se sedmáky.“
Ač je u nás alkohol legální a velmi dostupný, a to i pro děti, vždy by k němu měly přistupovat s respektem a velice opatrně. „Dětem netvrdíme, že by měly být celý život abstinenty. Říkáme jim, že ve chvíli, kdy jim bude osmnáct let, tak budou mít právo se rozhodnout, jestli budou pít alkohol nebo ne. A že je na to rozhodnutí chceme dobře připravit,“ popisuje Josef Šedivý. Proto by měly vědět, že alkohol, pokud se s ním zachází nerozumně, nás může poškodit. A to nejenom fyzicky, ale i psychicky. Mezi jednorázová rizika patří například nezodpovědné chování, zranění pod vlivem alkoholu, nechráněný sex. Dlouhodobými důsledky zneužívání alkoholu pak může být alkoholismus, různé zdravotní dopady, poškození funkce mozku a dalších orgánů. Děti si přitom mnohdy myslí, že se přinejhorším opijí a bude jim špatně.
Co je to pít s rozumem
Lektoři se s dětmi baví i o tom, že alkohol se dá užívat rozumným a méně nebezpečným způsobem. Všichni známe doporučení, kolik může vypít žena či muž. Šedivá je však – jak známo – teorie a těžká jsou rána alkoholikova. „Nejbezpečnější je poznávat postupně svoji hranici, nepít alkohol každý den a nikdy ho nepít ve zvýšené míře,“ říká terapeut a přidává praktickou poučku: „Společenské pití alkoholu je takové pití, které z nás neudělá na veřejnosti blbce.“
Děti se často ptají, proč mohou oficiálně pít právě od osmnácti. „Snažíme se jim vysvětlit, že osmnáct let je orientační termín. Že alkohol by měl člověk pít, až když je dospělý. Kdy je dospělé nejenom jeho tělo, ale i mysl. Říkáme jim: Pít alkohol byste měli začít až v době, kdy víte, že jste schopní ho odmítnout.“ To je u mladistvých častý problém. Hodně z nich prý ve skutečnosti ani nemá chuť s alkoholem experimentovat, ale vliv prostředí je k tomu přiměje.
Proč s dětmi mluvit o alkoholu
Jedna věc totiž je, aby děti a mladiství měli o pití dostatek informací, druhá, jak tyto znalosti obstojí v konfrontaci s tím, co zažívají doma, ve společnosti. Častým protiargumentem, který lektoři slýchají, je totiž tvrzení à la: „Ale můj táta vypije denně deset piv a je úplně v pořádku.“ Dítě nevnímá, že jeho táta či máma, kteří pravidelně a dost pijí, v pořádku tak úplně nebudou. Přitom jejich role je značná. Zejména rodiče formují postoj dítěte k pití alkoholu. „Proto bychom je měli vzít do party, mezi nás, kteří chceme, aby děti nepily alkohol,“ říká Josef Šedivý. Jednorázová osvěta podle něj nic moc nezmůže, rodiče by měli dětem ukázat, že s alkoholem lze zacházet trochu jinak.
Základem je vzájemná důvěra. Ve chvíli, kdy vám dítě nevěří, můžete opakovat to své třeba stokrát a nebude to mít žádný účinek. Nepomáhá ani nemluvit s dětmi o alkoholu a jenom ho striktně zakázat. „Má dlouhodobá zkušenost ukazuje, že největší problémy si způsobí děti, které mají všechno zakázáno, nikam nesmí, a pak se dostanou třeba na hudební festival,“ popisuje terapeut. „Mají pocit, že musí dohnat všechno, co zameškaly. Ty nám pak dělají velké starosti.“
Proto je důležité mluvit s dětmi o tom, co pití alkoholu obnáší, jaké jsou jeho důsledky. „Měli bychom ale respektovat, že když mladistvý chce experimentovat, nemohu s tím jako rodič udělat nic jiného, než ho na to co nejlépe připravit.“
ČLÁNKY DO MAILU