Dětská hřiště nejsou v dobrém stavu. Inspektor ukazuje, kde hrozí úrazy

Nejvíce úrazů není o prázdninách, ale na jaře

Jak ukazují zkušenosti lékařů, čím teplejší počasí venku je, tím více je i úrazů na venkovních hřištích. Výjimkou jsou ale prázdniny, kdy na zastávky na hřištích před domem či po vyučování u školy a školky není tolik času.

„Největší počet úrazů z venkovních hřišť a cyklistů je každoročně s nástupem jara, tedy květen, červen. Prázdniny nejsou obvykle vrcholem v počtu úrazů,“ dodává Ladislav Plánka.

Příčinou úrazů může být u dítěte přecenění sil či špatný odhad, absence dohledu dospělé osoby, ale také špatné vybavení hřiště nebo to, že je u herních prvků zanedbaná údržba.

ČOI loni zkontrolovala 4 hřiště, 2 nebyla v pořádku

Zařízení dětských hřišť kontroluje Česká obchodní inspekce (ČOI). Na hřiště vyjíždí buď individuálně na podněty lidí, nebo jde o plošné kontroly, jež jednotlivé inspektoráty provádějí z nařízení ústředí ČOI.

„Hlavním cílem dozoru nad zařízeními dětských hřišť je minimalizovat riziko úrazů dětí, k nimž dochází zejména díky nevhodné konstrukci herních prvků, v důsledku jejich nesprávné instalace či nedostatečné údržby, případně když jsou hrací prvky poškozeny dlouhodobým používáním,“ uvádí ČOI na svém webu.

Loni ČOI provedla na základě podnětů čtyři individuální kontroly hřišť či herních prvků. „Dvě z nich skončily zjištěním porušení zákona,“ říká mluvčí ČOI Jiří Fröhlich.

V jednom případě šlo o obecní hřiště v Křečkově na Nymbursku. „U herního prvku pískoviště byl uložen zákaz provozování do zjednání nápravy – chybělo jakékoli značení na herním prvku. U druhého herního prvku herní sestava se skluzavkou bude potřeba věc dořešit, zde je podezření na chybějící prohlášení o shodě (značka CE),“ popisuje Jiří Fröhlich.

Druhý případ byl závažnější. ČOI prověřovala na podnět inspekce atrakci vyrobenou firmou Hry bez hranic. Šlo o skluzavku, po níž se jezdí na nafukovacím kruhu do bazénku. Jedna z dívek ale při dojezdu z kruhu vypadla a při vstávání omylem strčila prostředníček do vrtulky nezabezpečeného vodního kalového čerpadla. Lékaři jí poslední článek prstu nedokázali zachránit a dívka o něj přišla. „Při kontrole jsme zjistili, že v době prvního uvedení do provozu u kontrolovaného výrobku nebyla posouzena shoda stanoveným postupem. Posouzení shody bylo kontrolovanou osobou provedeno dodatečně,“ dodal Jiří Fröhlich.

Poslední plošná kontrola se konala v roce 2019 a ČOI tehdy zkontrolovala při 39 kontrolách 156 herních prvků, a to u výrobců, distributorů a provozovatelů dětských hřišť. 

U 5 herních prvků zjistila porušení zákona o technických požadavcích na výrobky. Za to inspektoři udělili na místě pokutu ve výši 3000 Kč. U 36 herních prvků byly nedostatky vzniklé v důsledku provozu dětských hřišť. Nejvíce se týkaly povinného značení zajišťujícího identifikaci herního prvku. Ale šlo také o jejich poškození a absenci hlavní roční prohlídky. V těchto případech ČOI provozovatelům nařídila vady odstranit a do doby, než k tomu došlo, zakázala vadné herní prvky používat.

Zda se letos inspektoři opět vrátí na dětská hřiště při plošných kontrolách, zatím ústředí ČOI rozhodlo. Kontroly se konají nepravidelně. Pokud k plošným kontrolám dojde, je téměř jisté, že to bude už na jaře, protože v tomto období je inspekce prováděla i v minulosti, neboť dětská hřiště jsou nejvíce v obležení.

Cedule „na vlastní nebezpečí“ před problémy neochrání

A jaké jsou nejčastější závady na dětských hřištích? Podle těch, kteří se kontrolou zabývají profesně, mají problémy dvě podoby. Buď se na hřišti objeví herní prvek, který tam nemá co dělat, nebo je tam správný herní prvek, ale není správně udržovaný.

• 
• 
• 

Dalších 15 fotografií

„V minulosti byly hlavním problémem staré konstrukce, které vznikaly často ještě za socialismu. To jsou například ty známé kovové zeměkoule, kde dítě může velmi jednoduše spadnout třeba dovnitř na konstrukci,“ popisuje Libor Grygerek, inspektor společnosti TÜV SÜD Czech, která provádí obecně testovací nebo inspekční činnost, školení a je také certifikační autoritou.

V současné době už se s nimi nesetkává, často ale řeší herní prvky, jež patří na zahrady k rodinným domům, ale ne na veřejná hřiště, kde je jejich užití problematické. „Typickým příkladem jsou neukotvené trampolíny, případně herní prvky certifikované jako hračky pro domácí prostředí. Na soukromé zahradě udělají dobrou službu, ale nejsou určené pro hru více dětí. Navíc tím, že nejsou upevněné k zemi, se mohou například při poryvu větru převrátit a hrající si děti velmi snadno zranit,“ podotýká Libor Grygerek.

Provozovatelé hřišť by podle něj proto neměli nakupovat vybavení v hobby marketech, ale vždy by se měli obracet výlučně na výrobce, kteří prodávají herní prvky s patřičnou certifikací, která zajistí vhodnost hřiště pro veřejné účely.

Pokud vybudování hřiště a péči o něj zanedbají a na hřišti dojde k úrazu, čekají je nejspíš problémy. Z těch jim nepomohou ani cedule, že používání hřiště je na vlastní nebezpečí. „Tím se ale své odpovědnosti nezbavují a v případě úrazu v důsledku závad na hřišti čelí případné právní odpovědnosti,“ upozorňuje Libor Grygerek.

Rizikovější jsou hřiště u hotelů a restaurací

Druhým velkým okruhem problémů je nesprávná či žádná údržba hřišť. Podle inspektora je časté například to, že někteří provozovatelé neopravují dopadové plochy, což může být pro děti nebezpečné.

Na snímcích, které společnost TÜV SÜD Czech pro server Vitalia.cz poskytla, jsou patrné v dosahu dětí také nekryté šrouby, špatné sklony skluzavek, odkryté základy hracích prvků nebo jejich nevhodné umístění – nemají mezi sebou dostatečnou vzdálenost. Část herních prvků má pak příliš široké mezery mezi různými příčkami. V tom případě hrozí, že se do nich zaklíní ruka, noha či hlava dítěte.

Provozovatelé hřiště by jej měli pravidelně kontrolovat a opravovat. Zkušenosti z terénu ukazují, že obce, školky či školy mají hřiště v pořádku. Dobře totiž vědí, že za jejich provoz nesou případnou právní odpovědnost. „U soukromníků je to bohužel daleko větší problém. Typicky jde o různé hotely a restaurace. U těchto provozovatelů odhaduji, že minimálně 20 % hřišť nemusí být zcela bezpečných. Často jde o prostou neznalost či snahu ušetřit,“ podotýká Libor Grygerek.

Než si děti začnou hrát, hřiště zkontrolujte

Ze strany rodičů, kteří na hřiště s dětmi chodí, je proto namístě ostražitost. „Měli by se vždy seznámit s vybavením hřiště, zjistit možná rizika a upozornit na ně dítě. Pokud se přece jen hodlá věnovat nebezpečnější aktivitě (prolézačce), být trvale u něj a dozorovat. Poranění hlavy výrazně zmírní nošení helmy nejen na kolo, vhodné je zvolit i správné oblečení, které zabrání lehčím úrazům kůže,“ vyjmenovává hlavní zásady bezpečnosti přednosta Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie FN Brno Ladislav Plánka.

Podle Libora Grygerky by se ještě před začátkem hraní měli rodiče podívat, zda hřiště není celkově zanedbané a nenese známky vandalismu. Hra v takovém prostředí představuje vyšší míru rizika.

„Zodpovědnému rodiči doporučuji zkontrolovat i to, zda jsou prolézačky či kolotoče pevně ukotveny k zemi, zda je jejich konstrukce dostatečně stabilní a mezi jednotlivými prvky je dost místa. Jinak řečeno, rodiče by měli přemýšlet o tom, kam dítě může spadnout a zda nehrozí pád na nějakou další konstrukci nebo na neupravenou dopadovou plochu,“ radí inspektor. 

Mezi neupravené dopadové plochy patří kameny či kořeny, které vylézají ze země v blízkosti herních prvků. Ostatně kolem nich by správně měl být povrch z volného drobného materiálu – například štěrku nebo písku. Díky němu pád nemusí tolik bolet a riziko zranění je mnohem menší.