Hana Lorencová, dětská sestra z Nemocnice Znojmo se specializací na intenzivní péči, pracuje u novorozenců přes čtyřicet jedna let. Nyní je zaměstnána jako staniční sestra novorozenecké jednotky intenzivní péče a Nemocnice Znojmo s ní vedla rozhovor o tom, jaké to je pracovat s právě narozenými dětmi.
Kde jste začínala pracovat?
Začínala jsem na úseku patologických novorozenců v Kojeneckém ústavu ve Znojmě. V roce 1988 se úsek přesunul do nově vybudovaného oddělení naší nemocnice, kam jsem nastoupila po mateřské.
Kolik dětí vám prošlo rukama?
Při vší skromnosti to bude víc čtyřicet tisíc dětí. Řada novorozenců, kteří mi prošli rukama, tedy holčiček, jsou dnes maminky, kterým jsem pečovala o jejich děti. Zdá se mi to neuvěřitelné.
Co vás na práci baví?
Baví mě aktivní péče, kontakt s novorozencem. Mám ráda, když se něco děje, když člověk vidí pokroky a jak miminko prospívá, přibírá na váze, reaguje na dotek. Novorozenec je pro mne srdcová záležitost a za ty roky bych práci opravdu neměnila, nikdy mě to ani ve snu nenapadlo. Moje práce je nadevše.
Stýkáte se s některými maminkami?
S maminkami jsme se scházely kdysi v restauraci. Byly to maminky, které otvíraly toto oddělení, byly tedy prvními, které zde porodily děti a já s kolegy o ně pečovala. Přece jenom zde strávily s nedonošenými novorozenci spoustu času a člověk si s nimi udělal vztah. Nyní se občas stane, že maminky přijdou po čase ukázat miminko nebo už batole, aby se pochlubily, jak „jsme dítko vypiplaly“, nebo pošlou fotku.
Má vaše práce i neveselé okamžiky?
Ne vždy maminky docení naši péči. Mají jiný názor, mají spoustu informací ze sociálních sítí a internetu a nechtějí slyšet nic jiného, což mne mrzí, ale respektuji to. Nevzpomínám si na žádný můj osobní konflikt s rodiči. Většina maminek si však nechá poradit nebo se nějak domluvíme, snažíme se vzájemně respektovat.
Nemocnice již po jedenácté převzala od patchworkového klubu zavinovačky pro novorozence. Vy jste byla u zrodu této spolupráce, jak to vzniklo?
To byla náhoda. Přišly sem dvě ženy, které se patchworku věnují a přišly se podívat na miminko. Do té doby byla všechna miminka v klasických bílých šněrovacích zavinovačkách. Dámy říkaly, že mají nějaký spolek a že by nám něco ušily. Tenkrát jsem říkala, že nemám nic, co bychom jim za to mohly dát, žádné peníze, prostě nic. Před Vánocemi získaly finanční prostředky a že našijí zavinovačky, mantinely, prostěradla, aby miminka nebyla ve sterilní bílé.
Od té doby nám předávají pravidelně na začátku adventu krásné, ručně šité věci. Nyní už jejich dárcovství přesáhlo částku čtyři sta osmdesát tisíc korun. Zavinovačky nejsou vázací, jsou na zip. Jsou na míru znojemské porodnici. Přikrývky a podložky pro přebalování miminek tak září pestrými barvami a ty k novému životu patří.
ČLÁNKY DO MAILU