Děti do 15 let mohou sice nadále využívat jednorázovou zdravotnickou roušku, ale rodiče shánějí respirátory i pro ně. Strach, že dítě nepustí do autobusu nebo do první či druhé třídy ve škole, rodiče sdílí a na diskuzích různých webů si mění zkušenosti s dodávkami e-shopů.
Co se dozvíte v článku
Respirátory povinně: od kdy, kde a jaké
- Stačí rouška nebo dvě roušky namísto respirátoru?
- Musí mít respirátor i děti?
- Kde všude platí povinnost nosit respirátor?
- Respirátor FFP2 nebo také KN 95?
Všechny informace přehledně ZDE.
Stranou zájmu přitom neoprávněně zůstávají české roušky z nanomateriálů, přitom jsou ministerstvem zdravotnictví uznané jako jiné přípustné varianty ochrany, jak uvedl na tiskové konferenci i ministr Jan Blatný:
„Ministerstvo zdravotnictví vydává opatření, které stanovuje nošení respirátorů třídy FFP2 bez výdechového ventilu, případně tzv. nanoroušek nebo dvou jednorázových chirurgických roušek, a to v místech, ve kterých dochází k vysoké kumulaci lidí. Podstatné přitom je, jakou mají tyto ochranné pomůcky filtrační účinnost.“
Jakou ochranu dýchacích cest mají mít děti
- Povinnost respirátoru nebo obdobného prostředku bez výdechového ventilu platí pro osoby starší 15 let.
- Děti do 2 let nemusí nosit žádnou ochranu dýchacích cest (nosu a úst).
- Děti od 2 do 15 let mohou použít jednu zdravotnickou roušku.
- Výjimku dále mají děti ve školkách a dětských skupinách, v určitých situacích také žáci, studenti a pedagogové (přesná specifikace je uvedena v mimořádném opatření MZ ČR).
- Do 28. 2. jsou u dětí akceptovatelné látkové roušky, od 1. 3. už jen jednorázové pomůcky – roušky nebo respirátory.
České nano a jeho účinek
Český fenomén – nanoroušky – které jsou certifikované jako zdravotnický prostředek třídy I, jsou přitom svojí účinností na záchyt virů srovnatelné s respirátorem úrovně FFP2. Jenže na nanoroušky nejsou patřičné normy, a proto byly dosud oficiálně neviditelné a neuchopitelné. Nejsou podchyceny v žádné normě jako samostatná kategorie ochranných prostředků. Teď jsou ale uznané jako použitelné. Marcela Munzarová z Nano Medical v Liberci před rokem do svého nanofiltru s názvem AntiMicrobe Web R koronavirus „ulovila“ a k tématu dodává:
„Naše jednorázová zdravotnická maska s nanovlákny – typ II nebo IIR – poskytuje dostatečnou ochranu při záchytů virů a bakterií. Její účinnost je vyšší než 99 %. Poskytuje ochranu srovnatelnou s respirátorem FFP2.“
Například SARS-CoV-2 (způsobující COVID-19) je velký asi 120 nanometrů a tyto miniaturní částice hustou nanopavučinkou, vytvořenou z vláken tisíckrát tenčích než vlas, neprojdou.
Galerie: Výroba nanoroušek
Zvlhnou? Nevadí
Pro využití u dětí mají nanoroušky ještě další velkou výhodu: i když si je spousta z nich třeba právě během pobytu ve škole doslova „proslintá“, mají i nadále filtrační účinnost, na rozdíl od jiných jednorázových prostředků, kam se řadí i respirátory FFP2. Masku je podle výrobců možné bezpečně používat až dvanáct hodin.
„Vícedenní používání nedoporučuji z důvodu pravděpodobné kontaminace například plísněmi nebo přítomnosti pylových či prachových alergenů,“ dodává autorka vynálezu, který převzaly nejen ostatní evropské země, ale i ty zámořské. Speciálně pro děti mají nanoroušky navíc jednu velkou výhodu, kterou popisuje Marcela Munzarová:
„Vedle hlediska bezpečnosti se rodič určitě musí zamyslet i nad prodyšností, protože děti jsou mnohem aktivnější než dospělí. Například nanoroušky Nano Med Clean mají certifikovaný záchyt virů vyšší než 99,9 % a velmi komfortní prodyšnost – 200 litrů na metr čtvereční.“
Vhodná velikost roušky pro dítě
- Ačkoliv se u roušek udává orientační věk, vždy kontrolujte rozměry.
- U roušek hraje roli nejen velikost obličeje, ale také vzdálenost uší od kořenu nosu.
- Použijte krejčovský metr a dítě si změřte, údaj porovnejte s velikostí roušek.
- Často mohou děti využít i „dospěláckou“ velikost XS nebo S.
Správně nasadit jakoukoliv ochranu je základ
Respirátory mají oproti nanorouškám horší prodýchatelnost neboli velký tlakový odpor. Při správném utěsnění respirátoru na obličej může mít uživatel špatnou saturaci kyslíkem a to často vede k tomu, že si je lidé neutěsňují správně. Pocit nekomfortu samozřejmě mohou mít i děti a respirátor si „upraví“ tak, aby se jim dobře dýchalo – a tím pádem snižují míru ochrany. Jednoznačně tak platí, že u dětí je třeba co nejvíce kontrolovat správné použití pomůcek. A jít příkladem, jak radí pediatrička Jarmila Seifertová:
„Jak to děti naučit? Nejdříve si roušku nasadím sám i na cestu do školy a pak ji nasadím dítěti. Děti chápou často více, než si my dospělí připouštíme. Již tříletému dítěti se dá vysvětlit, že venku lítá vir (bacil, brouček), který dělá zlou nemoc a že si musíme zakrýt nos a ústa, aby k nám nemohl. A hlavně nesmíme zapomínat na čistotu rukou, krátké nehty a dezinfekci. To totiž také trochu odnaučí děti ocucávat prsty, dezinfekce chutná není.“
„Já doporučuji rodičům, aby před nasazením dostatečně ručně ohnuli vyztužení u nosu,“ říká ke správnému užívání Marcela Munzarová. „Někdy to bývá plíšek, jindy plast s tvarovou pamětí. Po nasazení na tvář je třeba jej vytvarovat podle tvaru nosíku. Pravděpodobně také rodiče musí pokrátit tkaničky a gumičky tak, aby ochrana co nejvíce přiléhala k dětské tvářičce.“
ČLÁNKY DO MAILU