Tak dlouho si myslíte, že jste na něj vyzráli, až skončíte pod zeleným prostěradlem na operačním sále. Vbočený palec může vypadat jako neviňátko, které se jen trochu vychýlilo ze své osy, jenže zdání klame.
Více o nemoci: Vbočený palec (hallux valgus)
I když jeho správnou pozici podpoříte korektory, podložkami, bandážemi i biomechanickými vložkami, bolest částečně ustane a vy máte pocit vítězství, při koupi nových bot budete vyvedeni z omylu. Nevejdete se do žádné boty, aniž byste necítili tlak tu na kloubu, tu na prstech, které palec svádí na scestí. Projdete všechny obchody, vyzkoušíte desítky párů a bez výsledku. V tento okamžik si řeknete, že to nemáte zapotřebí, že prostě zkusíte variantu, kterou vám lékaři dlouho doporučují a vidí ji jako jedinou správnou cestu. Podstoupíte operaci vbočeného palce.
Teď je na objednání ideální čas, i když…
Není třeba žádných doporučení, prostě navštívíte vybraného ortopeda, který podle rentgenu vybere nejvhodnější variantu operace. V Česku se operuje čtyřmi metodami, přičemž výběr je zohledňován jak věkem pacienta, mírou vbočení, ale i možnou artrózou. Můj lékař zvolil metodu Austin. Absolvujete předoperační vyšetření – EKG, krev, moč a čekáte na termín. Protože se operace vbočeného palce provádějí obvykle v zimě, aby se předešlo větším otokům, a čekací lhůty jsou poměrně dlouhé, je nyní určitě nejvhodnější doba k objednání. Avšak zadržte, dříve než vytočíte číslo na ortopeda, přečtěte si, jak taková operace vbočeného palce probíhá, co s sebou nese, jestli bolí, jak dlouhá je doba rekonvalescence a jestli se vůbec vždycky povede…
„To osekáme a bude to fajnový, paničko“
Operace Austin mi byla lékařem vysvětlena jako osekání hlavního kloubu palce. Jde vlastně o osekání hlavičky nártní kosti ve tvaru ostrého V, hlavička se následně přesouvá o několik milimetrů ven – tím se změní osa záprstní kosti a kloub se tak rovná.
Operace byla naplánována na pátek 13. ve 13 hodin (chyběla už jen černá kočka před sálem). Od večera předchozího dne nic nejíte a nepijete, nafasujete berle, ráno vyplníte hromadu papírů a dáte řeč s anesteziologem, se kterým si domluvíte, zda chcete anestezii celkovou či lokální. Skočíte do pyžama, načež vám fixou pomalují kloub palce, aby se snad při operaci nespletli, a čekáte. Samotný výkon máte při absolvování operace v lokální anestezii tzv. v mlze a polospánku. Víte, že vám někdo tluče do kosti u palce u nohy, ale protože to nebolí a vy jste v takovém pěkném limbu, tak vám to vlastně vůbec nevadí. Po hodině se probouzíte na pokoji, ze kterého sami nesmíte na krok. Hlavně to ani nejde, na palci máte malou sádru, se kterou rozhodně nelze chodit. Ani po patě. K večeři už smíte jíst i pít.
Druhý den ráno vás o berlích vyšlou s doprovodem domů. Jste poučeni, že na nohu nesmíte stoupat, nutný je odpočinek bez zátěže, nohu ledujte. Kontrola za necelých čtrnáct dní.
Po operaci to bolí! Strašně!
První tři dny jste rádi, že jste rádi, noha přichází k sobě, nemůžete na ni došlápnout a jakýkoliv náklon zbídačelé nohy vás stočí do klubka bolesti. Od čtvrtého do pátého dne můžete odhodit berle a lze se po bytě pohybovat po vnější hraně nohy. Šestý den už to jde zlehka po patě a sedmý den po operaci lze relativně dobře chodit, ovšem s podporou berlí. Co se zdá týden po operaci dobré, dobré po dvou týdnech rozhodně není. Lékař sundá sádru a vy konečně vidíte svůj palec, přes jehož vnější stranu vede jizva o délce asi sedmi centimetrů.
Trochu mě vyděsilo, že palec stále není rovný, ale protože je noha napuchlá a lékař je se svou prací spokojen, říkám si, že se to ještě spraví. Do další kontroly mám nosit silikonový meziprstní separátor. Chodit sice jakž takž můžete, ale noha je stále oteklá, a tak se do bot jen tak nenasoukáte. Jistí to pantofle či jiná otevřená obuv, což na konci března nebylo zrovna ideální obutí. To ale čert vem, horší je, že celou dobu namáháte zdravou nohu a vůbec druhou polovinu těla natolik, že vás začnou brát záda, bolet kyčle a lýtko zdravé nohy tak, že už nevíte, s čím jste vlastně na té operaci byli.
Na kontrole u ortopeda po dalších zhruba pěti týdnech je palec sice už splasklý, ale rovně rozhodně stále není. A bolí. Ortoped je však se svou prací stále spokojen, jen mi důrazně doporučí nošení i nočního korektoru. Proč asi. Nahlas to neřekne, ale víme to oba, palec je prakticky stále ve stejné pozici, jen mi přibyla jizva, špatně se mi chodí, hybnost v kloubu je poloviční. Nikdo mi nenapíše žádnou rehabilitaci, nikdo nevysvětlí, jak s palcem cvičit, aby se hybnost zlepšila. Praktický lékař mi dokonce řekl, že na rehabilitaci nemám nárok. Nevzdávám se a vyrážím k němu v době, kdy je za něj v ordinaci na záskok cizí lékařka. Ta mi sama nabídne rehabilitaci a ještě masáže, když mě tak dlouho bolí celý člověk. Aha, takže ono to najednou jde?
Cvičme v rytme i bez něj, stejně to nepomůže
Rehabilitace spočívala v rozpohybování prstu, masírování a sbírání předmětů ze země. Poctivě cvičím, pískem se v létě procházím, jizvu masíruji, na jógu chodím a krkolomné pozice podstupuji. Hybnost se mírně zlepšila, ale palec si stále uhýbá tam, kam před operací. Po devíti měsících od operace už by to mohlo vypadat dobře, že? Nevypadá. Mám toho dost. Objednávám se k jinému ortopedovi, aby práci svého kolegy posoudil. Ten si nechá udělat snímky obou nohou ve dvou pozicích (operatér i první ortoped v jedné osobě si vždy nechal udělat jen snímek, a to nohy s vbočeným palcem), nechá popsat od nezávislé lékařky a ptá se: „Já teda nevím, co vám kde dělali za operaci, ale je to teda pěkně na prd. Vypadá to, že vám jen osekali nějaký nárůstek, což váš problém vůbec neřeší.“ Zatím zvolil konzervativní léčbu s pomocí přesně tvarovaných vložek do bot. Za dva měsíce prý uvidíme. Na reoperaci je prý vždy dost času.
Dobře tedy vybírejte, komu své vbočené palce svěříte, protože se snadno může stát, že pro vás nebude žádným přínosem. Navíc rekonvalescence je skutečně dlouhá, do práce se podíváte s velkým sebezapřením nejdříve za měsíc, doma budete potřebovat asistenta a jízda autem je během prvního měsíce také tabu. Ale třeba budete mít štěstí…
ČLÁNKY DO MAILU