Co je břišní diastáza?
Diastáza je odborný termín označující rozestup vaziva a přímých břišních svalů, které vedou od hrudní kosti až ke sponě stydké. Přímý břišní sval se skládá ze dvou pruhů. Mezi nimi se nachází vazivová lišta nazývaná linea alba. Toto vazivo může být oslabeno, pokud je na břišní dutinu vyvíjen moc silný tlak.
Roztažené a oslabené vazivo pak není schopno dokonale spojovat levou a pravou část svalů. Proto dochází k jejich rozestoupení a vzniku diastázy. Aby byly splněny podmínky pro diagnózu diastázy, musí se jednat o rozestup široký minimálně 2 centimetry. K rozestupu přitom může dojít po celé délce vazivového pruhu, nebo jen v určitých oblastech. Na postiženém místě je patrné vyboulení vnitřních orgánů, které se skrze mezeru tlačí ven.
Diastáza bývá nejčastěji spojována s těhotenstvím. Rostoucímu plodu je totiž potřeba udělat místo, aby neutlačoval vnitřní orgány. Není ale žádnou vzácností, když se někdy objeví i u mužů. Linea alba se může oslabit i zvedáním příliš těžkého závaží nebo obezitou. [1, 2, 3, 4]
Komplikace spojené s diastázou
Na první pohled se může zdát, že je diastáza hlavně kosmetický problém. Vypouklé bříško je nicméně zdaleka tou nejméně závažnou komplikací. Diastáza je totiž spojena s celou řadou zdravotních potíží, kam patří například:
- zvýšené riziko pupeční kýly,
- bolesti v oblasti beder a kříže,
- povolení pánevního dna a inkontinence,
- změna postavení bránice,
- vznik refluxu,
- zažívací problémy,
- problémy s početím.
Břišní svaly musí totiž poskytovat oporu zádům a mnoha orgánům. Pokud jsou rozestoupené, přebírá tuto funkci vazivová tkáň, která ale není na takovou zátěž primárně určena. Proto je diastáza spojena s tak velkým množstvím zdravotních problémů. [5, 6, 7]
Diastáza po porodu
To, že se diastáza objeví během těhotenství, je naprosto běžné. Břišní dutina se roztahuje, aby zde byl dostatek místa pro miminko i vnitřní orgány matky. Zvětšující se děloha pak vytváří silný tlak na vazivo, které se roztahuje. K roztahování vaziva navíc přispívají ještě hormony produkované během těhotenství.
Diastáza může přetrvávat ještě nějakou chvíli po porodu, nicméně do 6 měsíců už by se měly svaly vrátit do původní polohy. Přetrvávající diastázu by měla žena řešit s fyzioterapeutem, protože si může nevhodným cvičením naopak ještě více uškodit.
Předpoklady ke vzniku diastázy mohou být dány i geneticky. Problémy se stavem břišních svalů se objevují častěji u žen, které je měly hodně oslabené ještě před otěhotněním. Mezi další rizikové faktory patří:
- rychlý nárůst tělesné hmotnosti v těhotenství,
- věk rodičky nad 35 let,
- těhotenství následující v krátké době po sobě,
- vícečetné těhotenství. [8, 9, 10, 11]
Objevila se u vás po porodu diastáza?
Diastáza u mužů
Mezi muži se o tomto problému moc často nemluví, ale pravdou je, že se ani jim diastáza nevyhýbá. Nesprávná manipulace s těžkými předměty, špatná technika cvičení s činkami a závažím či hmotnostní fluktuace (časté přibírání a hubnutí) mohou stát za vznikem svalových dysbalancí. Takové přetížení je pro organismus příliš, a proto dochází k rozestupu břišních svalů. S diastázou se tedy mohou setkávat někteří sportovci, kteří své svalstvo přetěžují.
Další ohroženou skupinou jsou obézní muži. Zvýšené množství viscerálního tuku vytváří silný tlak na břišní stěnu. K rozvoji diastázy zde navíc významně přispívá vadné držení těla. [12, 13, 14, 15]
Diastáza u dětí
Břišní diastáza u dětí není sice tak častým problémem, ale je dost závažná. Novorozenci s diastázou nemohou efektivně sát mléko. Rozestoupené břišní svaly jim navíc způsobují problémy s vyprazdňováním a zažíváním, takže trpí bolestmi bříška. Při podezření na diastázu u miminka je důležité vyhledat co nejdříve kvalifikovaného odborníka.
Neřešená diastáza způsobuje dítěti mnoho problémů i ve vyšším věku. Bývá spojována s nejrůznějšími komplikacemi, kam patří především:
- valgózní kotníky,
- zkrácené a oslabené svaly,
- poruchy nožní klenby,
- zakřivení nohou do tvaru písmene X,
- vadné držení těla. [16, 17, 18]
Diastáza: cvičení
Základem léčby diastázy je správné cvičení. Tento problém trápí paradoxně mnoho osob, které pravidelně chodí do fitness centra. Pokud jsou ale břišní svaly namáhány cviky, jako jsou sedy lehy a sklapovačky, nebo jinými pohyby, kdy dochází k ohýbání trupu v zátěži, vytváří se příliš silný tlak na břišní stěnu. Tímto posilováním navíc dochází ke zkracování svalů.
Cvičení na diastázu
Při posilování břicha je důležité dbát na to, aby bylo skutečně vyvážené a různorodé. Pacienti s diastázou by měli ze začátku cvičit pod odborným dohledem. Fyzioterapeut jim doporučí, jaké cvičení je pro ně skutečně vhodné, a naučí je i správnou techniku.
Mezi vhodné cviky na diastázu patří například vzpor, pozice kočky nebo pozice medvěda. Tyto pozice pomáhají s aktivací hlubokého stabilizačního systému. Doporučuje se posilovat i pánevní dno, což se dá trénovat například na gymnastickém míči. [19, 20, 21]
Brániční dýchání
Podle mnoha fyzioterapeutů je klíčovým bodem rehabilitace správné dýchání. Většina lidí totiž neumí hluboce dýchat a dýchají pouze povrchově, což vyřazuje z funkce bránici. Aktivace bránice je přitom nezbytná pro vytvoření správného nitrobřišního tlaku.
Brániční dýchání je vhodné nacvičovat s dlaní přiloženou na oblast pod pupíkem. Nadechujte se do břicha a vydechujte pomalu. Pokud dýcháte správně, měli byste cítit, jak jsou během nádechu stlačovány vnitřní orgány směrem dolů. Díky tomu se dostane do plic maximální množství vzduchu. Při výdechu se bránice naopak zvedá. [22, 23, 24]
Diastáza: operace
Diastázu je možné odstranit prostřednictvím abdominoplastiky. Při této operaci se odstraní přebytečná kůže na břiše a břišní stěny se sešijí k sobě. Operační výkon ale neřeší problém s oslabeným svalstvem, takže se k němu přistupuje většinou jen v závažnějších případech. I před operací a po operaci je nutné pořád cvičit.
V minulosti se většina případů diastázy řešila nejprve chirurgicky, dnes ale lékaři doporučují spíše rehabilitaci a cvičení. Kvalitně prováděné cviky mohou být skutečně velice účinné. Abdominoplastika je poměrně nákladná záležitost, protože není hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Navíc jde o invazivní zákrok, po kterém je nutné nosit několik týdnů stahovací pás a dodržovat různá opatření. [25, 26, 27]
Zdroje: clevelandclinic.org, nih.gov, healthline.com, pregnancybirthbaby.org.au, sciencedirect.com, neworleansplasticsurgery.com, medicalnewstoday.com, webmd.com, lancastergeneralhealth.org, nhs.uk, gleneagles.com.sg, sydneyadvancedphysio.com.au, sportdoctorlondon.com, playonpediatric.com, mdpi.com, parents.com, irozhlas.cz, dspace.cuni.cz