Výhodou je, že slibuje pouze dočasné omezování jídelníčku a ve zbylém čase se prý člověk může cpát dle libosti. Jak si nově navržený postup stojí ve srovnání s jinými dietami?
Metoda vědců z University of Southern California byla publikována v časopisu Cell Metabolism (shrnutí na ScienceDaily). Valter Longo a jeho kolegové zde doporučují něco jako periodicky se opakující půsty – pro jistotu zmírněné tím, že trochu člověk jíst přece jen bude, ovšem s cílem minimalizovat kalorický příjem.
Jako je tomu v podobných případech často, vše bylo v první fázi otestováno na jiných organismech.
Ze starých myší mladice, ze starých bab…
Jednobuněčné kvasinky se použily pouze jako model, na němž se měly zkoumat odpovídající biochemické mechanismy. Poté přišla řada na myši. U starých myší došlo nejen k úbytku břišního tuku, ale v řadě orgánů se zvýšilo i množství kmenových buněk a myši se také zlepšily, co se týče schopnosti učení/paměti. Snížilo se jim prý i množství zánětů, problémy s osteoporózou, poklesla pravděpodobnost nádorových onemocnění a zlepšilo se fungování imunitního systému; prostě málem zázrak a tím až podezřelý výsledek.
Perioda „polopůstu“ byla zvolena na čtyři dny za sebou v dvouměsíčních cyklech. V kontrolní skupině se stejné množství kalorií rozložilo na pravidelné dávky a popsané výsledky se nedostavily – nejde tedy o to (nebo alespoň jen o to), že by myším prospělo toho do sebe nacpat méně.
Přenositelnost výsledků od myší na člověka je v tomto případě omezena tím, že významným efektem mělo být zpomalení stárnutí/prodloužení věku dožití. Myši jsou ovšem celkem krátkověké, takže dopad podobné metody na člověka se může dost lišit. Následovala proto logicky pilotní studie už i na lidech – i když zatím jen na devatenácti jednotlivcích. Zde se půst ordinoval pět dní každý měsíc. Biomarkery, které nějak signalizují pravděpodobnost nádorových onemocnění, kardiovaskulárních poruch, stárnutí i diabetu, však i u lidí zaznamenaly zlepšení, aniž by se přitom objevily nějaké negativní důsledky.
„Dieta“ na pár dnů
Otázkou samozřejmě je, zda pár dní na velmi omezené dietě není nakonec subjektivně hůř zvládnutelné než úplný půst. Sám Longo ale tvrdí, že to tak nefunguje, vyzkoušel sám na sobě oboje a vysoce restriktivní dieta prý byla snazší než hladovka. Také má být taková metoda podstatně méně riziková; celkový energetický příjem při dietě v jeho podání by se měl pohybovat mezi třetinou a polovinou běžné konzumace.
Hlavní výhodou má být, že nejde striktně vzato o „dietu“ ve smyslu trvalé změny stravovacích návyků, ale vše lze odbýt za pár dnů. Dobrovolníci kromě oněch pěti dní své návyky, třeba i špatné, nijak neměnili, a stejně i na konci měsíce (= před eventuální další „očistou“) byly příznivé účinky ještě patrné.
Další etapa pokusu teď testuje sedmdesát dobrovolníků a periody se různě mění. Samozřejmě závisí na míře nadváhy a celkovém zdravotním stavu člověka – i když nejde o úplnou hladovku, přece jen i pět dní restrikce může někomu ublížit, takže autoři výzkumu zájemcům pro jistotu doporučují při takové „samoléčbě“ konzultaci s lékařem. Speciálně by se měli poradit lidé, kteří užívají inzulín či metformin (bere se především u diabetu 2. typu, ale i na nadváhu). Záleží i na tom, jak si sestavit jídelníček. U některých nízkokalorických diet je rizikem převaha bílkovin, což může představovat zvýšenou zátěž jater, ledvin i riziko žlučových kamenů.
Zdravé hubnutí je běh na dlouhou trať
Zatím výzkumníci soudí, že silně obézní lidé by mohli počet postních dnů i přidat, naopak běžné populaci by mohlo stačit pětidenní omezení jednou za čtvrt nebo půl roku. Při indexu BMI kolem osmnácti, tj. na hranici podváhy, je už logicky lépe se podobným experimentům vyhnout zcela.
„Coby výživový poradce vidím tento výzkum jako přínosný z hlediska zdraví, na druhé straně pro běžného člověka v praxi hůře dodržovatelný,“ opatrně hodnotí novou metodu Petr Mesároš, výživový poradce při hubnutí projektu hubnu.eu. „Do chvíle, než mají lidé vážnější zdravotní problémy, tak hubnou hlavně kvůli vzhledu. Tento způsob stravování přináší především zdravotní benefity, čím může být pro lidi méně zajímavý. Zdravé hubnutí je však běh na dlouhou trať s cílem si váhu udržet, nikoliv záležitost pravidelných hladovek. Již při úbytku o pět až deset procent své váhy zdravotní rizika nadváhy a obezity významně klesají a nemít nadváhu bude pro zdraví nesrovnatelně přínosnější než ´pouze´ pětidenní půsty každý měsíc.“
Než experimentovat se svým zdravím, lepší je obrátit se na odborníka, který nastaví jídelníček tak, aby hubnoucí nikdy nehladověl, jedl pravidelně a to, co mu chutná. „A přitom postupně hubl tempem půl kila až kilogram za týden. U extrémní obezity může být úbytek každý týden i vyšší, tj. za týden dva kilogramy nebo více – a to již pod dohledem obezitologa,“ říká Petr Mesároš.
ČLÁNKY DO MAILU