Dieta podle první republiky: Tolik máte vážiti

Pokud si myslíte, že s „kolektivním hubnutím“ se začalo až v den, kdy na módní molo vstoupila Twiggy, jste na omylu. Zejména ženy svoji postavu řešily již dávno předtím. Kromě nadváhy se ale trápily i přílišnou hubeností.

• 
• 
• 

Dalších 17 fotografií

V nostalgických náladách sklouzneme často k tomu, že si romanticky představujeme, jak za první republiky bylo všechno jiné, ženy byly přirozeně krásné, jejich manžele netrápilo, že by jejich choť měla o dvě kila víc než sousedka nebo moderátorka z televize, neexistoval problém s tím, že se nejsme schopní vtěsnat do žádné konfekční velikosti, protože všechno šily švadleny na míru, zkrátka každá ženská postava byla považována za ideální. Tak to ale nebylo. Lidé za první republiky se nám podobali více, než si možná myslíme. Řešili přinejmenším velmi podobné problémy.

„Hubenost hyzdí muže i ženy!“

Když jsem se ponořila do dobových dámských časopisů, které provázely každou tehdejší ženu jdoucí s trendy, dozvěděla jsem se z článků i reklam, že ženy ve 30. a 40. letech trápili především jejich drazí manželé, módní vlny, účinné a neúčinné prací prostředky, nedokonalosti pleti od pih po vrásky, tvar a velikost jejich ňader, premenstruační bolesti, oka na punčoše a samozřejmě věčně diskutovaná postava! Přijde mi to jako výčet témat časopisu, který by mohl jít klidně zítra do tisku. Tak jsme se nezměnily (alespoň podle mediálního obrazu)… A se svojí postavou stále nejsme spokojené. Snad v každém časopise jsem našla alespoň jeden inzerát na různé, vždy samozřejmě 100% účinné preparáty k dosažení ideální váhy. Co mě ale překvapilo, byl tehdejší ideál krásy. Ženy se kupodivu nesnažily jen zhubnout přebytečná kila, ony chtěly i nabrat ta, která jim k perfektní postavě scházela.

Na jedné straně jsem našla leták ptající se čtenářek: „Proč jste hubená? Proč vám nic nesluší? Proč podléháte snadno nemocem, podrážděnosti, únavě a celkové slabosti?“ nebo reklamu jasně hlásající: „Hubenost hyzdí muže i ženy! Nic jim nesluší, šaty na nich visí, stydí se jít do společnosti.“ Doba, kdy modelky vypadaly jako ramínka na šaty a šaty na nich opravdu visely, není tak nedávná, možná jsme se z prvorepublikových vzorů měly poučit už dávno. Jiný inzerát zase představoval tabulku ideální váhy pro každý věk a výšku postavy a samozřejmě nabízel i prostředek, který vám na takovou váhu měl pomoci zhubnout. Říkám si – neměly to tedy ženy složitější než my dnes? Pokud nejsme samy se sebou plně spokojené, móda káže vždy jen jedním směrem – zhubnout! Jak ale tehdy ženy řešily to, zda patří do skupiny těch dam, které potřebují shodit, nebo už těch, které by spíš potřebovaly trochu nabrat?

Vychrtlost se nenosila, byla považována za příznak nemoci

Dobový ideál krásy tedy odpovídal zhruba takové „zlaté střední cestě“, ke které jsme se i my nyní po dlouhé době slepého vyznávání nezdravé vychrtlosti pomalu dopracovali. Ve 30. letech byla vychrtlost považována za příznak nemoci. Souvisela s celkovou tělesnou slabostí, provázelo ji nechutentství a podrážděnost. Žena, která těmito problémy trpěla, rozhodně nebyla dle dobových měřítek atraktivní.

Pamatuji si ještě, jak můj dědeček vzpomínal na babičku. Kolem pasu ji prý dokázal obejmout pouhými dlaněmi, ale měla o poznání výraznější siluetu boků a pozadí a byla prý neskutečně krásná. Dědeček si babičku vzal na začátku války a nedal bez ní celý život ani ránu… Takovému ideálu krásy odpovídají i fotky z titulních stran dobových časopisů. Štíhlé dámy s půvabnými ženskými proporcemi. Kostnatá vyhublost se zkrátka nenosila.

Zajímalo mě, co tehdy o nadváze říkala ve své kuchařce Marie Janků-Sandtnerová. Ta „pokynům pro otylé“ věnovala v poslední části své knihy několik stran. Ačkoliv byl tuk chápán v době meziválečné jako důležitá zásobní látka, nebylo žádoucí, aby jeho množství v těle přesáhlo patnáct procent. Překvapil mě tento poměrně moderní, až vědecký přístup.

Jak by dnes uspěla prvorepubliková dieta

„Nejčastější příčinou otylosti jest přejídání; tu pak nastává nepoměr mezi příjmem a výdejem potravy … Ovšem přejídání není jedinou příčinou otylosti. Způsobují ji také přílišné pohodlí, lenost, flegmatičnost, dlouhé vyspávání ráno, spánek po vydatném obědě, nedostatek pohybu a to aniž by se přebíralo v jídle.“ Kdybychom si tento krátký výklad „přeložili“ do dnešního jazyka, pravděpodobně bychom došli k tomu, že není zdravé se přejídat a bez každodenní pohybové aktivity kila dolů taky nepůjdou. 

Pro žádoucí zhubnutí doporučuje Marie Janků-Sandtnerová nastolení nízkokalorické a nízkotučné diety, při které je ale nutné dbát, abychom organismu dodali dostatek bílkovin. „Musíme však přitom přihlížeti k tomu, aby se tělu dostalo potřebného množství bílkovin (1 g na 1 kg váhy), aby je tělo nemusilo dosazovati z bílkovin vlastních (tělových), což by mohlo vyvolati těžké poškození organizmu.“ Lidem trpícím nadváhou dále zakazuje cukrovinky, sladké moučníky, mléčnou čokoládu, ořechy, mandle, kaštany, fíky, datle, banány, hrozinky, luštěniny, tučné maso, tučné ryby, olejovky, uzenáče, smažené maso, smažené ryby, koblihy, majonézy, velmi slané pokrmy, likéry a pivo.

Dnes víme, že zcela vyloučit ořechy není příliš šťastným krokem, neboť v malém množství jsou velmi prospěšné našemu organizmu. I na luštěniny se nedíváme jako na potraviny působící negativně na naši linii. Nicméně v ostatním se s prvorepublikovou autorkou kuchařských knih můžeme s klidným svědomím shodnout.