Co platí na jednoho, nemusí platit na vás. Zatímco někdo sní dva řízky s horou salátu a nepřibere, vy si dáte poloviční množství a už cítíte, jak se vám kalhoty pod pupkem nepříjemně pnou. Člověk by nejradši váhu prohodil oknem ven. Co dělat, když už vám není jediný kloudný kus oblečení? Radili jsme se obezitoložkou Ditou Pichlerovou. Řekla nám, že hubnout kilogram týdně je nesmysl a že s nízkoenergetickou dietou to daleko nedotáhneme. Jak se začíná hubnout pod odborným vedením, když už nevíme, kudy kam?
MUDr. Dita Pichlerová
Lékařka s atestací z vnitřního lékařství a čtrnáctiletou praxí, promovala na lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1997 až 2007 pracovala v Centru diabetologie IKEM. V roce 2009 stála u zrodu OB kliniky. V současnosti studuje na 1. LF UK Praha obor lékařská psychologie.
Jaký druh pacientů k vám do ordinace nejčastěji zavítá?
V osmdesáti procentech případů to jsou ženy, dvacet procent pak tvoří muži. Ne, že by bylo takové rozložení obezity v populaci, ale ženy zřejmě svoji nadváhu více řeší a také si častěji řeknou o pomoc. V průměru vychází, že se jedná o pacienty ve vyšším středním věku a většinou to jsou chroničtí dietáři. Vyzkoušeli už mnoho diet, zkoušeli různé poradce, opakovaně zhubli a přibrali. Často jsme pro ně až poslední instance, bohužel.
Druhá kategorie našich pacientů, a za to jsme moc rádi, jsou diabetici. Oni třeba nemusí být tak obézní, ale píchají si čtyřikrát denně inzulín, což nechtějí. Když výrazně zhubnou, zejména po bariatrické operaci (chirurgická léčba těžké obezity při BMI nad 35–40 bodů, pozn.red.), už vědí, že by tuto dávku mohli významně snížit, často se po dlouhou dobu udrží diabetes i bez léků.
Může k vám přijít člověk tzv. z ulice, nebo musí mít doporučení obvodního lékaře?
My jsme sice odborné pracoviště, měli bychom tedy požadovat doporučení od lékařů první instance, ale mohou k nám přijít lidé i bez doporučení, a přesto veškerou péči uhradí pojišťovna, pokud mají BMI nad 30 kg/m². A to včetně nutričních terapeutů i krevních testů a dalších nutných vyšetření, jako je měření na In Body či gastroskopie a ultrazvuk.
Chodí k vám i ženy, které jsou obézní jen ve svých vlastních očích?
Ne, protože u nás léčíme obézní pacienty, kteří mají BMI nad 30 kg/m². Se štíhlým člověkem, který by chtěl zhubnout jen pár kilogramů, se já prakticky nesetkám. Nicméně máme pobočku OB fit, kde nutriční poradci pomáhají zhubnout i lidem, kteří mají jen mírnou nadváhu.
Jak dlouho trvá člověku s BMI 30, než se zbaví svých nadbytečných kilogramů?
Taková hezká doba je rok. Vždycky říkám, že kdybychom hubnuli kilogram za měsíc, tak je to dvanáct kilogramů za rok, a to je fantastické. Kilogram může zhubnout každý, kdo dodržuje nějakou disciplínu, je důležité nespěchat. Je třeba si uvědomit, že to není běh na krátkou trať, ale celoživotní maraton. Chcete-li zhubnout dvacet kilogramů, dejte si na to dva roky. Nepanikařte, když se ručička na váze nehýbe příliš rychle, pokud byste rychle kilogramy shodili, rychle je zase naberete.
Obézní člověk si musí uvědomit, že pokud změny nepřijme natrvalo, je snaha zbytečná. Proto je třeba provádět změny ve stravování postupně, jen tak je tu šance přijmout je za normu.
Takže už neplatí, že ideální je hubnout kilogram týdně?
Kilo týdně je skvělé, to je ale rychlost úbytku kilogramů po bariatrickém výkonu. Jestli někdo hubne dietou kilogram týdně a udrží si váhu po dobu tří měsíců, tak je to zázrak. Ten člověk musí držet velmi přísnou dietu nebo podávat extrémní sportovní výkon, tělo ale musí být při takovém dlouhodobém extrémním režimu vyčerpané. Jednoho dne nám ale energie dojde a začneme hodně jíst a znovu přibírat.
Jaká změna je pro obézní lidi tou nejpřijatelnější, při které nemají pocit, že jim něco dobrého berete?
Vždy začínám u výměny kalorického pití za nekalorické. Pro začátek navrhnu výměnu alespoň poloviny kalorických nápojů za vodu. Jako druhou změnu pak navrhuji pravidelné stravování. Pokud někdo jí první jídlo až odpoledne, ať tedy začne jíst alespoň třikrát denně. Nutit ho jíst pětkrát denně je nesmysl. Až si pacient zažije tyto změny, začínáme řešit výběr jídla a sport. Více úkolů naráz někdy člověka porazí, nejsme většinou tak silní, skládáme spoustu jiných účtů v rodině, v práci. Těch nároků je na nás kladeno hrozně moc a velmi těžce bychom k nim ještě zvládali radikální změny ve stravování.
V jakých obdobích má člověk největší sklon k přibírání?
U mužů je to jasně vstup do manželství. Ulovili, jsou spokojení doma, manželka o ně pečuje a začínají tloustnout. Kolem dvacátého roku sice muži obvykle hubli, ale to bylo dáno tím, že chodili na vojnu. To už teď není, takže nám jen přibírají. Zásadnější výkyvy ve váze u nich ale nepozorujeme. To ženám k přibírání nahrávají hned tři hormonální zlomy: puberta, těhotenství a menopauza.
Jak se vyvarovat toho, abychom v těchto krizových momentech nepřibrali?
Myslím, že v pubertě je to velmi těžké, pokud budeme dětem spílat, že jsou tlusté, tak na just budou jíst víc a kupovat si potajmu sladkosti. Nebo z podobných řečí budou mít stres a v koutku ho budou zajídat. Je to mnohdy kontraproduktivní a těžko řešitelné. Obvykle je lépe vyčkat, až teenager dozraje a získá vlastní názor a obezita mu začne z různých důvodů vadit. V těhotenství už je to lepší, maminky jsou dnes dobře informované, nejedí za dva a necpou se horou vitamínů. Co ale vidím jako největší hrozbu, to je období menopauzy. Je třeba ženě zavčas vysvětlit, že co pět let musí svůj denní kalorický příjem snížit o pět set kilojoulů, což je třeba jeden rohlík nebo jeden jogurt, jinak začne přibírat. Je tedy dobré v této době začít sportovat, či měnit své jídelní návyky tak, abychom přibírání předešli. Pokud žena v tomto věku přibere, jen velmi těžko se těchto kilogramů bude zbavovat.
Když chce člověk zhubnout, slyší ze všech stran: „Tak nežer“, ale to přeci není dobře. Proč lidé, kteří jedí málo, nehubnou?
Tito lidé plně nehladoví, většinou spíš jedí nárazově. Obvykle třeba nesnídají, dopoledne popijí kávu, pak si odpoledne dají první velkou porci dne, pak třeba večer něco ujídají, často i něco sladkého, nebo chipsy a oříšky, k tomu nějaký alkohol… Chci-li zhubnout, musím začít jíst, ale musím vědět co, kdy a v jakém množství. Důležité je jíst pravidelně, tedy snídat a pak mít každé další jídlo asi po třech hodinách, nečekat na hlad či na chuť. To abychom našemu tělu neustále dávali signál, že jídlo bude, tím si tělo přestane energii ukládat na horší časy. Po měsíci pravidelné stravy si tělo na režim zvykne, my po třech hodinách začneme mít hlad a zlepší se nám i bazální metabolismus.
Může člověk dlouhodobě vydržet jen na čtyřech tisících kilojoulech, což je polovina běžného příjmu dospělé ženy?
Myslím, že ne, protože kdyby to vydržel dlouhodobě, tak by nakonec přece jen zhubnul. Takové diety vydrží maximálně několik týdnů, pak jim dojde elán, energie, všechno na ně padne a večer vybílí lednici. Přijdou výčitky, stres, dva dny se přejídají. Výjimkou jsou keto diety, které jsou založené na bílkovinné stravě, která dokáže zacelit určité mozkové receptory chuti. Kdo má v metabolismu vysoké keto produkty bílkovin, vlastně nemá hlad. Tato dieta se ale jen velmi těžko aplikuje v normálním životě.
Jsou lidé, kteří nakonec nikdy nezhubnou?
Většina žen má potřebné znalosti, vědí, co by měly jíst a co ne, ale asi jim chybí odhodlání, nemají sílu a vytrvalost. Je to o psychickém nastavení. Jak říkám, každý obézní by měl navštěvovat pravidelně i psychologa, a to nemyslím pejorativně. Žijeme čím dál rychleji, jsou na nás kladeny vysoké nároky, my sice všichni víme, co a kdy bychom měli jíst, ale nemáme sílu to v životě aplikovat. Jsem velkým zastáncem toho, aby obézní lidé chodili jak k obezitologovi, který podchytí diabetes nebo hypertenzi, tak k nutričnímu terapeutovi, který je naučí správně jíst, k fyzioterapeutovi, který je naučí, jak se správně hýbat, tak i k psychologovi, který je provede úskalími hubnutí. Pokud mají tyto čtyři podpory jako židle, tak se jim dobře „sedí“.
ČLÁNKY DO MAILU