Kurz vývojové péče školí sestra Zuzana Tomášková z pražské porodnice U Apolináře už od roku 2019. „Zbrzdil nás samozřejmě covid a všechna s ním spojená opatření, ale za tu dobu už školení absolvovalo několik stovek zdravotníků a také koordinátorek organizace Nedoklubko,“ řekla Tomášková.
Dosud se zdravotníci, především pak zdravotní sestry, sjížděli na osmihodinový kurz do Prahy. Od ledna už ale Tomášková a další školitelé budou sami objíždět oddělení, která projeví zájem. „Slibujeme si od toho ještě větší rozšíření znalostí vývojové péče a zapojení dalších zařízení,“ říká Tomášková.
Cílem je maximálně snížit stres miminek
Vývojová péče zahrnuje specifické ošetřovatelské postupy, které maximálně chrání neurologický vývoj předčasně narozených miminek. „Správně prováděná vývojová péče chrání spánkové rytmy novorozence, podporuje jeho růst a přibývání na váze, zlepšuje zrání a prospívání, podporuje stabilitu vitálních funkcí a schopnost samoregulace organismu,“ vypočítává Zuzana Tomášková.
Je prokázáno, že vývojová péče snižuje stres novorozence, a proto by se jejími zásadami měli řídit nejen zdravotníci, ale i samotní rodiče, když se svými miminky tráví čas u inkubátoru.
Smyslem vývojové péče je maximálně eliminovat nepříjemné podněty. Ty totiž mohou děťátku způsobit i bolest, a to ať je řeč o hlasitém zvuku, nebo třeba o světle. Takovéto stimuly mohou dokonce vyústit ve zhoršení zdravotního stavu nedonošence, prodloužit dobu jeho pobytu v inkubátoru a zhoršit i jeho psychomotorický vývoj.
Ticho a ochrana před světlem
Na neonatologickém oddělení by podle zásad vývojové péče mělo být ticho, hluk by neměl překročit hlasitost 50 dB. Zdravotníci si například připomínají, že v blízkosti inkubátoru mají šeptat, nemají na něj jinak klepat nebo pokládat věci, a také že okénka je zapotřebí otvírat a zavírat šetrně a potichu.
Ochrana zraku miminek je dalším bodem. Světlo prostupuje i zavřenými víčky, proto se přehoz z inkubátoru odkrývá vždy postupně a pomalu a nikdy se nesvítí přímo do očí děťátka.
Také co se týče dotyků, platí celá řada pravidel a doporučení. „V děloze je plod v příjemné, přirozené poloze, pohupován v plodové vodě, když se však předčasně ocitne na neonatologickém oddělení, je v úplně jiném prostředí. Je v mnohdy nepřirozené a nekomfortní poloze, často se ho někdo dotýká, ruší ho při spánku, pokládá či lepí na něj mnoho věcí, musí vydržet nepříjemná vyšetření, je vystaven chladu a studeným předmětům. Panuje kolem něj hlučné a světlé prostředí, polohu nemění sám. Dost často se stává, že ho vyruší ze spánku i jen manipulace s inkubátorem včetně nechtěných zakopnutí či postrčení inkubátoru,“ vysvětluje Tomášková, proč je potřeba naučit se miminka správně dotýkat a šetrně s ním manipulovat.
Zapojení rodičů je základ
I rodiče se podle ní musí naučit, že kontakt s nedonošenými miminky je jiný než s donošenými. „Nehladíme je stejně. Hlazení je vyrušuje a naopak stimuluje. Ideální je kontakt formou položení dlaní na hlavičku dítěte a na tělíčko – ať už zabalené, nebo nahé,“ popisuje.
Stěžejní je také zapojení rodičů do samotné péče o novorozence. Kromě klokánkování a chování miminka jde i o „běžné“ úkony, které by se měli rodiče naučit. Tedy přebalování, krmení či pomoc při nejrůznějších zdravotních výkonech.
Dalšími body kurzu vývojové péče je také orofaciální stimulace (aktivní podpora funkce svalů okolo úst), ochrana spánku miminka či jeho polohování. V rámci kurzu si zdravotníci sami mohou vyzkoušet, jak se jejich malí pacienti cítí. Například tak, že si sami lehnou do inkubátoru. Díky tomu si lépe uvědomí, čeho se při své práci vyvarovat a jak pečovat bez stresových zážitků pro dítě.
ČLÁNKY DO MAILU