Tím důslednější mám na mysli, že by měla trvat na svém a neustupovat dětem a být jako rodiče ve výchově jednotní. Ne, že jeden řekne ano a druhý řekne ne. Důslednější v tom, aby vědělo dítě, že teď je čas na úkoly, teď je čas na hraní, že má svoje povinnosti a např. mu najít i vhodnou pohybovou aktivitu v podobě nějakého třeba sportovního klubu. Mnoho lidí s diagnozou ADHD jsou úspěšní sportovci..Prostě dodržovat nastavená pravidla. Bohužel hodně dětí s ADHD to pak právě odnese za ty opravdu nevychované spratky.
Dneska mi někdy přijde, že někteří rodiče běhají, jak děti pískají. A o vztahu dítě - rodič - škola to je kapitola sama pro sebe. Mám ještě v živé paměti scénu, kdy tatínek na chodbě řval na celou školu na paní učitelku, jak si mohla dovolit zabavit jeho synovi při hodině autíčko (jelikož vyrušoval a nedával pozor), když ho včera dostal a že mu tím způsobila obrovskou psychickou újmu a ten kluk teď brečí. Chvílemi se jí snažil autíčko násilím vytrhnout z ruky.
Vzpomeňte si na své dětství, zda jste dostal(a) a jak vás to v životě ovlivnilo...