Vlákno názorů k článku Dítě s ADHD je „zlobivé“, ale ne nevychované od anonym - Občas si o tom nejdříve něco přečtěte... Např.: Původcem...

Občas si o tom nejdříve něco přečtěte...
Např.: Původcem nemoci jsou dle posledních vědeckých bádání poruchy látkové výměny v mozku.
Dva důležité neurotransmitery, chemické látky, které za normálních okolností přirozeně vznikají v nervové soustavě a slouží v ní k přenášení vzruchů, nejsou v mozku dětí s ADHD vyplavovány v potřebném množství. Konkrétně se jedná o dopamin a noradrenalin. Oba tyto neurotransmitery hrají velmi důležitou roli při podněcování motivace, pozornosti a koncentrace. Jedná se o dědičnou záležitost.

Nepřeji Vám býti v kůži např. malého školáka, který má opravdu ADHD. (ne jen, že se někdo domnívá...)
Kdy dítě nedokáže ovládat svoje emoce, neumí se správně začlenit do kolektivu a kvůli jeho neposednosti, vyrušování, impulsivitě, vydáváním různých zvuků je vyčleněn z kolektivu a dospělí ho mají třeba za spratka. A to má např. ve škole samé jedničky. Až když podstoupí léčbu, tak zjistíme, že se věci mají trochu jinak. Že uvnitř je človíček, který se hrozně trápí, který chce hrozně moc mít kamarády a někam patřit...

Samozřejmě neznamená, že dítě s diagnózou ADHD by nemělo mít nastavené hranice. Naopak, při jeho výchově musí být rodiče ještě mnohem důslednější...

Samozřejmě, že svět byl i dříve. Stejně tak jako když se neznaly nemoci dnešní doby...

"Rodiče by měli být důslednější....."
Tím jako myslíte víc řezat? Máte pravdu, to vždy fungovalo docela dobře.
Jenže teď. když máme tu demokratickou humánní výchovu a diagnózu ADHD, už to je politicky neúnosné. :-))

Tím důslednější mám na mysli, že by měla trvat na svém a neustupovat dětem a být jako rodiče ve výchově jednotní. Ne, že jeden řekne ano a druhý řekne ne. Důslednější v tom, aby vědělo dítě, že teď je čas na úkoly, teď je čas na hraní, že má svoje povinnosti a např. mu najít i vhodnou pohybovou aktivitu v podobě nějakého třeba sportovního klubu. Mnoho lidí s diagnozou ADHD jsou úspěšní sportovci..Prostě dodržovat nastavená pravidla. Bohužel hodně dětí s ADHD to pak právě odnese za ty opravdu nevychované spratky.
Dneska mi někdy přijde, že někteří rodiče běhají, jak děti pískají. A o vztahu dítě - rodič - škola to je kapitola sama pro sebe. Mám ještě v živé paměti scénu, kdy tatínek na chodbě řval na celou školu na paní učitelku, jak si mohla dovolit zabavit jeho synovi při hodině autíčko (jelikož vyrušoval a nedával pozor), když ho včera dostal a že mu tím způsobila obrovskou psychickou újmu a ten kluk teď brečí. Chvílemi se jí snažil autíčko násilím vytrhnout z ruky.
Vzpomeňte si na své dětství, zda jste dostal(a) a jak vás to v životě ovlivnilo...

Asi máte pravdu s těmi rodiči. Když se mezi nimi najdou i tací, co před dětmi urážejí prezidenta a řvou na něj nadávky, pak je něco shnilého ve státě českém. Když nemají úctu k prezidentovi, proč by ji měli mít k učiteli a děti jak známo mají rodiče za vzor.
Divím se, že ten tatínek nepodal na učitelku trestní oznámení za loupež a narušování mravní výchovy. Posléze se objevily u dítěte projevy ADHD.

Spor s paní učitelkou skončil odchodem do ředitelny. Je to ten rodič, který neuznává nikoho jiného, jen svého syna. Syn je zákeřný a záměrně ubližuje ostatním. V MŠ měl být kvůli svému chování vyloučen.
Znám ale rodiče, které mají děti s ADHD. Kdy po podání správných medikamentů přestaly stížnosti na jejich děti, přestaly konflikty v kolektivu a dnes je např. jeden z nich zvolen kapitánem družstva, neboť si tu pozici právem zasloužil.
Znám děti, které se občas chovaly jak smyslů zbavené, vydávaly stále různé pazvuky, stále mluvily, nedokázaly absolutně zvládnout svoje emoce. Po medikamentech přestaly na ně stížnosti a jejich společenské postavení se změnilo. Když si pak pokládáte dokola otázku proč se to dítě takhle občas chovalo, tak často zjistíme, že mu šlo jen o to, aby si získalo pozornost, že chce mezi děti zapadnout, ale neví jak a neumí to. Tak moc chce, ale pořád neví co vlastně dělá špatně, že to nejde a naopak je situace horší a horší...
Za mne má být učitel a trenér autoritou ať se to rodičům líbí nebo ne. Na druhou stranu, ale musí také jeho chování být adekvátní dané situaci a ne že si pak člověk přečte, jak učitelky zalepují dětem pusy, aby mlčely.