Názor k článku Dítě s sebou! I přes vaši mrtvolu od Gobbet - Nechci se nijak autorky dotknout, ale jak sama...

Nechci se nijak autorky dotknout, ale jak sama v úvodu píše, má teprve šestitýdenní dítko. Co autorka ví o výchově? Výchova začíná až někdy kolem 1. roku dítěte a s přibývajícím věkem se to zhoršuje (zvláště poslouchání ze strany dítěte).

Také jsem naprosto pro pevnou výchovu a hlavně mantinely a jejich důsledné dodržování. Ale ony poučky jsou jedna věc a praxe druhá. Sám mám děti 2 (3,5 a 1 rok) a už se mi kolikrát stalo, že ačkoliv jsem se snažil sebevíc, tak se to prostě nepodařilo (udržet ty mantinely nebo být pevný ve výchově). Ono, upřímně, takoví lidé, jako Vy, tomu moc nepřidají. Když dítě potrestáte - budou se na vás jedni dívat, jako na tyrana (vždyť dnes máme bezstresovou výchovu, ne). Když ho nepotrestáte, budou se dívat úkosem Ti druzí. Nikdy se nezavděčíte všem. A stejně, jako jsme rozdílní my dospělí, jsou rodzílné osobnosti i naše děti. Navíc i to dítě zrovna nemusí mít ten den dobrou náladu a je na problém zaděláno. Z Vašeho článku tak nakonec vyplývá, že sice nechcete rodičům nic zakazovat, ale na druhou stranu (vzhledem k výše řečenému) jim v podstatě nedáváte jinou možnost, protože vždy se může najít někdo komu dítě bude vadit byť by bylo sebehodnější (pak se naskýtá otázka: co pak?).

Tím rozhodně nechci hájit volnou výchovu rodičů (se kterou také naprosto nesouhlasím) a jejich zlobivé děti. Jenom tím chci poukázat na to, že svět není černobílý a některé věci prostě nevyřešíme. A pokud na ně chceme poukázat, možná by bylo lepší přímo na místě napomenout rodiče daného dítka, než o tom psát sáhodlouhé úvahy (ale to zas vyžaduje jistou dávku odvahy, že).

Jinak k těm zážitkům. Mám pocit, že trošku podceňujete dětské vnímání oněch zážitků. Ona sice jízda ve vozíku za kolem nemusí být dvakrát bezpečná (ale to je otázkou naší silniční kultury - viz některý z předchozích příspěvků o Rakousku), ale pobyt na čerstvém vzduchu, okolní příroda, pocit z pohybu, to vše na dítko působí, i když to nedá okamžitě najevo. Takový človíček v budoucnu může mít daleko pozitivnější přístup ke sportu, zdravému stylu života apod. Tady tedy s autorkou částečně nesouhlasím také, ale je pravda, že toho vymetání "akcí" je někdy až přespříliš (také jsme se s tím už potýkali). Je pravda, že by rodiče měli trošku rozmýšlet, co děti musí prožít a co ne.

Na závěr: trošku víc radosti ze života a míň škarohlídství a hned se nám všem bude žít lépe. ;)
Vždyť děti jsou kořením našeho života a bez nich by to prostě nebylo ono.

Omlouvám se za delší příspěvek a přeji hezký den.