Myslím, že to není ani tak o kojení na veřejnosti, jako spíš o stylu kterým je provozováno. Když si maminka sedne do koutku nebo bokem (ono mimčo má u jídla rádo svůj klid), příprava proběhne decentně a při kojení je vidět tumlující se hlavička dítěte a zbytek je zakrytý plenou nebo šátkem, je to vlastně hezký pohled. Tím nechci říct, že takovou maminku budu okukovat, většinu lidí to ani nenapadne, ale takový pohled prostě nepohorší.
Ale pokud ovšem maminka předvede obecenstvu pětiminutové protřásání vemínka, protože je přeci nutné připravit mléčné žlázy na kojení, a víc než krmení dítěte jí zajímá předvedení svých předností, je to žalostné a okolí nepříjemné.
To samé platí o návštěvě různých zařízení. Pokud je u hospůdky dětský koutek, je jasné, že tam jsou děti vítány a ostatní s nimi musí počítat. Ovšem i přes to je povinností rodičů starat se, aby děti nerušili.
Ostatně mnohem snáz člověk skousne, když se zlobivé dítě maminka snaží ukrotit, než když na něj pyšně hledí a seřve jiného návštěvníka, který si odmítá nechat vylít své pití do klína.
A jsou místa, kam dítě prostě nepatří. Tím že od dvou let budu vláčet mrně po galeriích a muzeích, z něj kulturního člověka nevychovám, naopak se obávám, že mu kdejakou kulturu zhnusím. Rodiče si prostě k vůli dětem musí něco odříct. Nebo si jednou za čas zařídit hlídání, o to je pak pro ně koncert nebo galerie větším zážitkem.