Dítě ve čtyřiceti bez rizika. Jde to?

Darina Kovácz-Janoutová má už dvě děti. „Řekli jsme si s manželem, že ještě nejsme tak staří, abychom nezvládli další dítě, když ty první dvě už nás skoro nepotřebují,“ vypráví a hladí si přes hedvábné těhotenské šaty bříško. Může být mateřství v pozdějším věku opravdu pohoda? 

Dítě pro radost?

Ze všech společenských magazínů se na nás hrnou informace o zpěvačce Báře Basikové, která otěhotněla v šestačtyřiceti letech. Nebo o její kolegyni herečce Veronice Žilkové, která porodila dceru Kordulu o rok dřív, když jí bylo pětačtyřicet. Obě v těhotenství vypadaly jako chodící reklamy na mateřství. 

Obě však už děti mají. Psychologové pro ně vymysleli škatulku: dítě pro radost. Tak totiž říkají dětem, které si rodiče pořídí v pozdějším věku. V okamžiku, kdy první děti odrostly a postavily se na vlastní nohy a rodiče ještě cítí sílu jít do toho znovu. Tak trochu si tím řada z nich chce nevyřčeně oddálit dny, kdy o sobě začnou přemýšlet coby o starých. Malé miminko pomůže prodloužit mládí a taky – překonat krizi středního věku, kdy hrozí, že si ti dva po dvaceti letech manželství už nebudou mít co říct.

Druhý typ starších matek zase nabral další mízu. Psychologové tomu říkají: nový start. Pětatřicátnice a čtyřicátnice po rozvodu potkají nového partnera, a pokud tělo funguje jak má, je z toho miminko. Trošku natruc bývalému partnerovi a hodně z radosti nad tím, že se ještě dokáží zamilovat a že umí změnit svůj život od základů.

Třetí důvod pozdního mateřství je prozaický. Ženy na mateřství neměly čas. Věnovaly se kariéře, studiu, cestování, finančnímu zajištění. A najednou bylo po pětatřicetinách. Ať už pak sháněly partnera na poslední chvíli nebo se se svým stávajícím partnerem dohodli, že právě teď je ten správný čas, když už mají byt či dům, procestovali svět a splnili si i další přání. Tomu se odborně říká promyšleně odložené mateřství.  

A je to čím dál častější jev. Ještě před dvaceti lety jen jedna žena z padesáti rodila své první dítě až po pětatřicítce. Dnes je to podle nových údajů Českého statistického úřadu každá pátá žena. I díky tomu se průměrný věk prvorodiček zvýšil ze čtyřiadvaceti na počátku devadesátých let na současných 28 let.

Je třeba se bát?

Pozdní mateřství má svá nebezpečí. „Například je známo, že od třiceti do pětatřiceti let je riziko, že žena bude mít dítě s vrozenou vývojovou vadou asi čtyřprocentní. Po pětatřicítce se zvyšuje na deset procent a po dalších pěti letech opět vzrůstá,“ říká porodník Vít Unzeitig.

Nejčastější vadou je obávaný Downův syndrom. „Je potřeba si uvědomit, že ženina vajíčka jsou stejně stará jako její tělo a tudíž mají i všechny zátěže, které za život nasbírala. A ta, která v organismu zbývají, když je jí čtyřicet, už zdaleka nejsou tak dobrá, jako když jí bylo o dvacet méně,“ vysvětluje. „Není to fér, protože u spermií to zdaleka neplatí. Ty se mužům obnovují pravidelně, a navíc závod vždycky vyhraje ta nejkvalitnější,“ dodává.

Dalšími vrozenými vadami mohou být rozštěpy či poruchy srdce. Že se tyto děti nerodí, je podle Unzeitiga dáno kvalitní prenatální diagnostikou. „Já ještě pamatuji, když sotva narozené děti musely na operační sál, protože kvůli rozštěpům nemohly přijímat potravu,“ vzpomíná lékař. Jednoduše řečeno: když vyšetření ukáže, že matce hrozí, že porodí postižené dítě, lékaři se postarají o to, aby jí pokračování těhotenství rozmluvili.

Větší nebezpečí pro matku

Paradoxně mnohem větší nebezpečí hrozí rodičce než dítěti. Ty se sice rodí častěji než u mladších matek s nižší porodní váhou, ale to není žádný zdravotní hendikep. Jen statistický údaj.
Potíž je v tom, že ženám nad čtyřicet hrozí třikrát vyšší riziko potratu než o deset let mladším matkám. Také je u nich mnohem častější výskyt těhotenské cukrovky, poruch dýchání a nemocí z vysokého tlaku. A podle lékařů je nutné započítat i fakt, že ženy nad čtyřicet až v polovině případů rodí císařským řezem, což je pro ženu poměrně zatěžující a vážná operace.

„Těhotenství a porod je totéž, co provozovat sport na vrcholové úrovni. Ne každé tělo na to má, ne každá žena to dobře zvládne, navíc to co se dá zvládnout ve dvaceti, je ve čtyřiceti často velká zátěž,“ říká Jaroslav Feyereisl, šéf Ústavu pro matku a dítě v pražském Podolí.
 „Ale rád bych řekl, že neexistuje cosi jako ideální věk na mateřství. Sice lékaři skutečně raději vidí, když žena porodí první dítě mezi dvaceti a třiceti lety, protože to je její tělo optimálně připraveno, ale mnohé čtyřicátnice jsou na tom fyzicky stejně, jako jiné v pětadvaceti,“ pokračuje Jaroslav Feyereisl.

V jeho porodnici ostatně rodí stále více žen, které se věkově blíží padesátce. A i Vít Unzeitig potvrzuje, že příroda je mocná. „Nejstarší matce, o kterou jsme se starali, bylo dvaapadesát. Rodila normálně, nikoliv císařským řezem, a dítě i ona jsou naprosto v pořádku,“ vzpomíná.

„Já také, a těhotenství si užívám, neměla jsem jedinou komplikaci a vím, co mě u porodu čeká, takže nepanikařím. A když vidím svého muže, jak se rozněžněle dívá na připravené dětské oblečky, tak si říkám: dobře jsme udělali, že jsme se takto rozhodli,“ popisuje svou zkušenost budoucí trojnásobná matka Darina Kovácz-Janoutová.

Lékaři k tomu přidávají ještě jednu neoficiální radu: pokud žena s partnerem po dítěti touží a její tělo stále hormonálně dobře funguje a má pravidelný cyklus,  není jediný důvod, proč se mateřství v pozdním věku obávat. Tělo tím totiž samo dává najevo: ano, půjde to a není třeba se bát.

Autorka je redaktorkou MF DNES