Nikdo zde nemluví o trápení zvířat. Lidé prostě opanovali zemi, a zvířata člověku buď ustoupila, anebo se s ním naučila žít.
Pradávné zemědělství se s tim dnešním dá těžko srovnávat. Vyžadovalo tisíce let lidského umu a důvtipu, než se zemědělství stalo skutečným konkurektem lovu. Dnes si jen těžko dovedeme představit rolníka, který musí v sýpce uchovat třetinu své nevalné úrody jako osivo na příští rok. Věřím tomu, že zpočátku to byla spíš znouzectnost; aby bylo co jíst, když v lese bylo málo zvěře.
Obávám se, že někteří si negativní aspekty té doby neuvědomují. Namísto toho, aby jako lidé a dobří hospodáři hledali cesty, jak žít šťastně tam, ke jsou, jak jít dál, aby své panství jednou zanechali svým potomkům v co nejlepším stavu, snaží se lidem vnutit, že je třeba jít zpět, žít postaru, pěstovat postaru, a nemít děti, aby neujídaly z tenčícího se koláče. A neuvědomují si, že ten koláč se tenčí právě proto, že se snaží vracet v čase. Mnozí z nich dokonce vstupují do politiky, a neváhají kvůli svým ideálům potomky zadlužit.
Jenže tak to nejde. Je třeba jít dál. Jak řekl Jeroen van der Veer: Doba kamenná neskončila proto, že by došlo kamení. A jak Šejk Zaki Yamani dodává: Myslím si, že doba ropná neskončí tím, že dojde ropa.