Dlouhý jídelní lístek – špatné znamení

Zatímco se množství politiků, poradců, dozorových orgánů či organizací předhání v posledních několika letech v produkci údajů, jejichž deklarovaným cílem je osvěta spotřebitele v oblasti kvality potravin, informací o tom, jak poznat kvalitní restauraci, zase tolik není. Celá řada signálů o úrovni stravovacích zařízení je přitom, na rozdíl od kvality potravin, docela dobře viditelných už na první pohled.

Autor: Isifa.cz

Jak poznat dobrou hospodu? Třeba podle jídelního lístku

V případě, že jde o restaurace, kde se podávají jídla, je patrně nejdůležitějším „lakmusovým papírkem“ kvality pokrmů rozsah a názvosloví nabízených jídel. Téměř vždy přitom platí staré české přísloví, že „méně je více“.

Co poznáte z jídelního lístku

Mluvíme-li o standardních hospodách, a ne specializovaných vývařovnách, pak příliš mnoho pokrmů v nabídce v praxi znamená, že takovou nabídku nelze připravovat z čerstvých a kvalitních surovin. Připravit třeba v průběhu deseti či dvaceti minut dvacet různých jídel lze technicky jen použitím předpřipravených, většinou chlazených či mražených polotovarů a různých dalších doplňků „z pytlíku“. V časovém presu prostě nelze dost dobře vařit z čerstvých, a jen a právě pro to či ono konkrétní jídlo vhodných a standardních ingrediencí.

Přečtěte si: Polotovary a konvenience, největší (ne)přítel člověka?

Typickým příkladem jsou přílohy. Dobrým signálem není kombinace hranolků, kroket či amerických brambor – naopak tam, kde jsou z bramborových příloh nabízené například šťouchané brambory s cibulkou, lze předpokládat, že pokrm nebyl připravován z polotovarů, ale uvařen přímo na místě.

Také exoticky znějící názvy pokrmů kromě toho, že ve své podstatě naplňují atributy klamání spotřebitele (například medvědí klobásy, klokaní řízek), by pro zákazníky neměly být žádným zvláštním lákadlem. Rádoby kreativní název obvykle jen maskuje nějaký nedostatek, a navíc může skýtat pro strávníka různá překvapení, neboť nestandardní názvy umožňují použití nestandardních surovin. Často levnějších náhražek standardních surovin ve standardních jídlech. Jsme-li u příloh, pak jistým varováním může být i ortodoxně stejná skladba zeleninových obloh, podávaná ke každému jídlu z nabídky bez ohledu na to, o jaké jídlo jde. Na druhou stranu, konzumovat v průběhu (nejen) oběda zeleninu je pro organismus přínosem – pakliže jde ovšem o čerstvé suroviny.

Čtěte dále: Síla jednoduchosti aneb Filipika proti oblohám

Je-li špinavý záchod, jak to vypadá v kuchyni?

Přestože do kuchyně je hostům z pochopitelných důvodů vstup zakázán, určitou představu, jak to v kuchyni vypadá, a jaká tak mohou být místní rizika mikrobiální kontaminace připravovaných jídel, poskytuje úroveň a čistota sociálních zařízení. Čistý záchod je prostě předpokladem čisté nebo dobře udržované kuchyně. O úrovni sociálního zařízení se lze přitom přesvědčit ještě před tím, než služeb restaurace využijeme.

Nízká cena ukazuje na použití polotovaru

Stejně jako v případě potravin platí i v případě jídel v restauracích, že za příliš nízké ceny nelze většinou dostat kvalitní stravu. Výjimkou může být lákadlo v podobě poledních menu. Pokud se ale ceny jídel ve standardní nabídce od menu příliš neliší, a pokud se v příslušné restauraci kromě obědů příliš jídlo nekonzumuje, měly by být nízké ceny spíše varováním. Na mysli mám ale i ceny menu kolem 50 až 60 korun. Takových cen lze dosáhnout jen použitím polévek z prášku a rozmražených polotovarů pro přípravu hotových jídel.

Otázka, na kterou zná obvykle odpověď jen kuchař sám, je, kolikrát byl polotovar z lednice vyjmut a kolikrát tam byla neupotřebená část opětně vložena. Střídání teplot při skladování potravin, zejména živočišného původu, představuje přitom jeden z nejzásadnějších vlivů na kvalitu jídla, včetně již zmíněného rizika různých druhů mikrobiální kontaminace. Bakterie a viry mají úžasnou schopnost se velmi rychle množit.

Prázdno má nejen „hospoda na mýtince“

Na první pohled viditelná je také obsazenost restaurace. Nejde-li o provoz, který je nově otevřen a pro případné hosty ještě neznámý, je malý počet hostů v restauraci také jedním ze signálů, že něco nemusí být v pořádku. Jde zejména o dobu obědů v případě provozoven, které vaří, a pak obsazenost ve večerních hodinách. Poloprázdný podnik v dopoledních nebo brzkých odpoledních hodinách negativním signálem být samozřejmě nemusí.

Čtěte také: Polovina nových restaurací končí během tří let

Posledním jasně identifikovatelným signálem dobré restaurace je účet. Pakliže je vydáván jako lístek papíru bez jakékoli identifikace příslušné provozovny, nemusí to být signál o nekvalitní stravě nebo nápojích, ale spíše o plnění daňových povinností. Na co není oficiální doklad, to se obvykle nedaní…

Na image restaurací má samozřejmě značný vliv profesionalita obsluhy. Často je skutečnost, že je hostinský, vrchní, výčepní nebo servírka příjemná, a třeba dokonce i nám známá osoba, rozhodujícím faktorem k výběru restaurace. Díky tomu je pak host, zvláště ten pravidelný, ochoten přehlížet celou řadu výše zmiňovaných prohřešků. Problém je, že se při takovém přístupu hostů úroveň mnohých našich restauračních zařízení jen tak nezvýší.

ROZHOVOR: Zdeněk Pohlreich: Co by pomohlo? Kdyby půlka hospod zkrachovala