Názor k článku Dnes umíráme tak, jak jsme kouřili před třiceti lety od anonym - Vážení, musím reagovat na váš článek. To jsou...

Vážení, musím reagovat na váš článek. To jsou samé analýzy a rozvahy, semináře a polemiky. Někdo si z toho udělal velice dobrý byznys a lidi pořád budou "hulit". Rád bych vám napsal svůj příběh. Od svých přibližně dvanácti let jsem začal kouřit. Zpočátku tak dvě až čtyři cigarety denně ale pravidelně. V učňáku to byla již krabička tj. dvacet cigaret denně a již jsem kouřil před rodiči. A tak šel čas a z jedné krabičky byly dvě. Snažil jsem přestat kouřit nesčetněkrát ale bez užitku. Nějaká osvěta nebo zákazy a zdražování cigaret mě nechávali netečným. V tu dobu jsem byl na tom tak že jsem nemusel jíst ani pít jen si zakouřit. Dokonce jsem byl u Apolináře na odvykání kouření. V té době, 80 léta, neexistovali žádné náplasti, dostali jsme nikotinové žvýkačky a "dobré rady". Chodil jsem tam měsíc a bez účinku. Takže abych to zkrátil. Do svých padesáti let jsem se vypracoval na tři krabičky Peter tj. slovy šedesát cigaret denně. Jednoho krásného rána jsem dostal rozsáhlý infarkt. Odvezli mě do Vinohradské nemocnice. Ležel jsem tam jako lemra pět dní a nesměl jsem z postele. Tak nějak jsem přemýšlel že by to mohla být velmi dobrá příležitost přestat nebo alespoň omezit kouření. V tom mi velice pomohla dr. Moťovská. Rozebrala se mnou celou situaci a upozornila mě i na abstinenční problémy. Mezi námy ty byly strašný, já byl jako feťák. Před paní doktorkou jsem vyhodil cigarety a zapalovač a slíbil jsem jí že už nebudu kouřit. Z pěti dnů byl najednou týden, z týdne měsíc a z měsíce rok. Takže již to bude čtrnáct let co nekouřím a jde to. Proto tvrdím že všelijaké zdražování cigaret a podpůrné medikace, včetně mediální osvěty jsou k ničemu, když člověk nechce.