Názor k článku Dnes umíráme tak, jak jsme kouřili před třiceti lety od KarelE - Můj biologický otec byl těžký kuřák a nedožil...

Můj biologický otec byl těžký kuřák a nedožil se šedesátky. Moje maminka, otčím i babička byli také kuřáci. Jako první přestal kouřit otčím, pak máma a jako poslední i babička. Babičce je 90 let, nekouří asi tak 25 let. Před tím kouřila celý život, byť ne moc.

Co chci ale přidat jako informaci je tvrzení mé paní doktorky z psychiatrie. Vede i poradnu pro rodiny drogově závislých, protože v rodině, kde je třebas alkoholik, kolikrát víc trpí rodina než samotný alkoholik. A ta mi kdysi řekla: závislosti se dokáže zbavit skoro každý, kdo chce. Jádro problému je v tom, že většina lidí nechce. Jen cítí potřebu přestat. Varování před škodlivostí kouření obvykle nebuduje emoci "já chci přestat", ale budí emoce "vím že bych měl přestat" nebo "bylo by lepší, kdybych přestal". Jenže jak píšete i vy - ve chvíli, kdy přestat nechcete, se přestává strašně těžko. Proto tak málo lidí vydrží - nechtějí přestat, jejich abstinence není chtěná, ale je vynucená lékaři/okolím/zá­kazem/cenou. Dříve nebo později přijde moment vzdoru, kdy se dotyčný vzepře lékařům/okolí/zá­kazu/ceně a jede v tom znovu. Stačí malá dávka a abstinenční příznaky jsou zpátky v plné síle.

A ještě jedno moudro: je těžké přestat. Mnohem snadnější je vůbec nezačít.