Vlákno názorů k článku Dnes umíráme tak, jak jsme kouřili před třiceti lety od anonym - Vážení, musím reagovat na váš článek. To jsou...

Vážení, musím reagovat na váš článek. To jsou samé analýzy a rozvahy, semináře a polemiky. Někdo si z toho udělal velice dobrý byznys a lidi pořád budou "hulit". Rád bych vám napsal svůj příběh. Od svých přibližně dvanácti let jsem začal kouřit. Zpočátku tak dvě až čtyři cigarety denně ale pravidelně. V učňáku to byla již krabička tj. dvacet cigaret denně a již jsem kouřil před rodiči. A tak šel čas a z jedné krabičky byly dvě. Snažil jsem přestat kouřit nesčetněkrát ale bez užitku. Nějaká osvěta nebo zákazy a zdražování cigaret mě nechávali netečným. V tu dobu jsem byl na tom tak že jsem nemusel jíst ani pít jen si zakouřit. Dokonce jsem byl u Apolináře na odvykání kouření. V té době, 80 léta, neexistovali žádné náplasti, dostali jsme nikotinové žvýkačky a "dobré rady". Chodil jsem tam měsíc a bez účinku. Takže abych to zkrátil. Do svých padesáti let jsem se vypracoval na tři krabičky Peter tj. slovy šedesát cigaret denně. Jednoho krásného rána jsem dostal rozsáhlý infarkt. Odvezli mě do Vinohradské nemocnice. Ležel jsem tam jako lemra pět dní a nesměl jsem z postele. Tak nějak jsem přemýšlel že by to mohla být velmi dobrá příležitost přestat nebo alespoň omezit kouření. V tom mi velice pomohla dr. Moťovská. Rozebrala se mnou celou situaci a upozornila mě i na abstinenční problémy. Mezi námy ty byly strašný, já byl jako feťák. Před paní doktorkou jsem vyhodil cigarety a zapalovač a slíbil jsem jí že už nebudu kouřit. Z pěti dnů byl najednou týden, z týdne měsíc a z měsíce rok. Takže již to bude čtrnáct let co nekouřím a jde to. Proto tvrdím že všelijaké zdražování cigaret a podpůrné medikace, včetně mediální osvěty jsou k ničemu, když člověk nechce.

Dovoluji si dodat podobný příběh, který má jiný konec, ale průběh naprosto totožný.
Můj otec kouřil od mládí 30-40 cigaret denně. Pokoušel se s tím přestat, ale marně. V 60 letech první infarkt, pak to vydržel rok nekouřit, ale nevydržel. 2 roky od první následoval druhý a poslední infarkt.
Myslím, že si prožil to samé co vy. Pro mne odstrašující příklad a proto jsem nikdy nezačal. Ať už se to panu Philip Morissovi a lékárnám líbí, nebo ne, tak vřele doporučuji s kouřením nikdy nezačínat.

Jen reakce na pana Philipa Morisse. Tomu se to nelíbí, rád by prodával víc. Jenže je tu ještě jedna strana, které se pokles spotřeby tabákových výrobků nelíbí.

Přestavte si, že by všichni lidé v ČR přestali kouřit. Stát by rázem přišel ročně o 30 miliard Kč vybraných na spotřební dani a dalších 6 miliard Kč na DPH ze spotřební daně. Stát v této chvíli nemá žádné rozumné alternativy, jak takový výpadek suplovat. Už jen propad spotřeby tabáku mezi roky 2017 a 2018 (vybralo se o 340 milionů Kč méně) dost bolel.

Byl by to výpadek příjmů ve chvíli, kdy náklady neklesnou. Pokles nákladů na zdravotnictví by se totiž nekonal hned ze dvou důvodů:

1. Počet lákařů ani nemocnic by se nesnížil, takže náklady by byly pořád +/- stejné
2. Zdravotní zátěž se projevuje se zpožděním. Takže i kdyby dnes přestali všichni kouřit, tak nemocných ubude až za několik let. Významný propad v nemocnosti by přišel za více než deset let

Tohle je situace, o které naši politici ví. Nemůžete od nich čekat, že by nějak houfně začali prosazovat změny, které by spotřebu tabáku rychle a výrazně omezovaly. Říkat jim věci jako "ošklivé obrázky na cigaretách nic neřeší" má vlastně opačný efekt: říkáte jim "jo, to klidně udělejte, bude to vypadat jako že něco děláme přestože to výběr daně neohrozí".

Je to trochu začarovaný kruh, kdy jsme se postupným zvyšováním spotřební daně dostali do situace, kdy jsme na kuřácích vlastně víc závislí než pan Philip Moriss. Příklad: cigarety Marlboro, krabička za 102 Kč. Stát dostane 56.74 Kč na spotřební dani a 17.70 Kč na DPH. Zbyde 27.56 Kč o které se podělí prodejce, distributor a výrobce (pan Philip Moriss). Porovnejte to se 74.44 Kč co dostane stát.

Je to prostě naprd, protože s těmi 36 miliardami se už dopředu počítá v rozpočtu a potřebujeme je. Stát je závislý na závislých.

Můj biologický otec byl těžký kuřák a nedožil se šedesátky. Moje maminka, otčím i babička byli také kuřáci. Jako první přestal kouřit otčím, pak máma a jako poslední i babička. Babičce je 90 let, nekouří asi tak 25 let. Před tím kouřila celý život, byť ne moc.

Co chci ale přidat jako informaci je tvrzení mé paní doktorky z psychiatrie. Vede i poradnu pro rodiny drogově závislých, protože v rodině, kde je třebas alkoholik, kolikrát víc trpí rodina než samotný alkoholik. A ta mi kdysi řekla: závislosti se dokáže zbavit skoro každý, kdo chce. Jádro problému je v tom, že většina lidí nechce. Jen cítí potřebu přestat. Varování před škodlivostí kouření obvykle nebuduje emoci "já chci přestat", ale budí emoce "vím že bych měl přestat" nebo "bylo by lepší, kdybych přestal". Jenže jak píšete i vy - ve chvíli, kdy přestat nechcete, se přestává strašně těžko. Proto tak málo lidí vydrží - nechtějí přestat, jejich abstinence není chtěná, ale je vynucená lékaři/okolím/zá­kazem/cenou. Dříve nebo později přijde moment vzdoru, kdy se dotyčný vzepře lékařům/okolí/zá­kazu/ceně a jede v tom znovu. Stačí malá dávka a abstinenční příznaky jsou zpátky v plné síle.

A ještě jedno moudro: je těžké přestat. Mnohem snadnější je vůbec nezačít.