Penicilin se bere deset dní. Tečka. Jinak se nám angína vrátí, navíc podpoříme antibiotickou rezistenci a léky už nám příště nemusejí tak dobře zabrat. Takové panovalo dlouhé roky přesvědčení a většina z nás to tak má zafixované a léky prostě dobírá. Dnes už se ale přístup, a s ním i délka léčby antibiotiky mění. Nejnovější studie a zkušenosti totiž ukazují, že někdy stačí kratší doba.
Co se dozvíte v článku
5, nebo 10 dnů? Efekt je stejný
„V současnosti je standard délky léčby téměř u všech běžných komunitních, ale i nemocničních infekcí 5 dní. U některých onemocnění je délka i kratší (například u nekomplikované cystitidy – zánětu močového měchýře 3 dny), u některých naopak delší (například u boreliózy obvykle 3 týdny),“ uvedla pro server Vitalia.cz profesorka Helena Žemličková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro ATB SZÚ a odborná garantka projektu Antibiotickarezistence.cz.
„Prodlužování terapie není nutné, protože riziko komplikace tzv. revmatické horečky, pro kterou se antibiotika dávala 10 dní, již prakticky nehrozí. Klinický efekt terapie trvající 5, nebo 10 dní je zcela srovnatelný,“ doplnila.
Příliš velká balení
Trend zkracování léčby zmiňuje i infektolog Milan Trojánek. „Podle moderního konceptu, který je naprosto ve shodě s tím, co je propagováno v rámci antibiotického stewardshipu v zahraničí, se obecně antibiotická terapie výrazně zkracuje. Studie, které srovnávaly režimy standardní a zkrácené, prokázaly, že v úspěšnosti a rychlosti léčby, ale ani v počtu komplikací mezi nimi není žádný rozdíl. Jediné, v čem se lišily, byly nežádoucí účinky, kterých bylo víc u delších terapií,“ řekl v rozhovoru pro server iDNES.cz.
To, že by pacienti, kteří jsou jinak zdraví (a to je podle lékařů důležitá poznámka – pokud totiž pacient trpí jinou chronickou nemocí, zkracování léčby u něj úplně v úvahu nepřichází), nemuseli dobírat antibiotika, která dostali třeba na angínu, ale podle Trojánka naráží na logistiku. Doktoři totiž mohou předepsat jen celá balení, tedy ta se sedmi, nebo deseti tabletkami. A pokud je pacienti nedoberou, mají obavu, že si zbylé léky nechají doma „pro strýčka příhodu“ a neodnesou je zpět do lékárny. A pak si je sami naordinují, až se nebudou cítit dobře.
Zajímáte se o to, jestli nedostáváte antibiotika zbytečně?
Celý koncept kratší léčby by nicméně vždy měl probíhat po dohodě s lékařem. Pacient by neměl být ten, kdo rozhoduje, zda už léky může vysadit, dodávají jedním dechem zdravotníci.
Delší léčba prohlubuje rezistenci bakterií
„V posledních letech je tendence zbytečně neprodlužovat délku antibiotické léčby, protože čím déle se antibiotika vystavují bakteriím, ty si na ně tím více zvyknou a odolávají jim,“ říká Marek Štefan z Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny ve FN Motol.
Tím naráží na další argument, proč není nutné užít vždy celé balení antibiotik: takzvanou antibiotickou rezistenci. Jde o jev, na který upozornil už Alexander Fleming, když první penicilin objevil. Bakterie totiž chtějí přežít a umí si vytvořit faktor, který jim v tom pomůže. Jednoduše řečeno si najdou způsob, jak léky obejít a nenechat se zahubit. Antibiotika určená na danou infekci pak přestávají působit, musí se používat jiná, která mají jiný mechanismus účinku.
„Rezistentní bakterie si navíc dokážou předávat odolnost na antibiotika mezi sebou i bez jejich přítomnosti. Umí se šířit z člověka na člověka. Dalším rizikem je fakt, že dochází k tzv. multirezistenci, kdy si bakterie vytvoří rezistenci na více než jeden typ antibiotik,“ vysvětluje Žemličková.
Tři skupiny antibiotik podle šíře účinku
Jedno z doporučení, jak s antibiotickou rezistencí bojovat, je předepisování antibiotik s co nejužším spektrem účinku. Tedy takových, které budou fungovat právě a jen na původce daného onemocnění. Toto doporučení míří především na praktické lékaře, protože až 80 procent antibiotik předepisují právě oni. Jen pětina jich je podávána v nemocnicích.
Běžně předepisovaná antibiotika řadí Světová zdravotnická organizace (WHO) do tzv. skupiny ACCESS. Jde o léky s úzkým spektrem účinku, které mohou volit právě praktičtí lékaři, protože se podávají v tabletách či sirupech.
„Skupina WATCH už působí na širší spektrum bakterií, má větší vliv na rozvoj rezistence a také více nežádoucích účinků. Poslední skupinou je RESERVE, tzv. antibiotika poslední záchrany, která se používají prakticky výhradně v nemocnicích právě u infekcí způsobených multirezistentními bakteriemi. Tato skupina by měla být používána co nejméně, aby i pro nejkomplikovanější infekce zůstala dostupná účinná léčba,“ vysvětluje Marek Štefan.
Proč se nevyplatí vyvíjet nové léky?
Situaci ohledně rezistence bakterií na antibiotika bychom neměli podceňovat i proto, že vývoj nových typů těchto léků je velmi složitý a nikdo se do něj příliš nehrne. „Problém spočívá v tom, že farmaceutická firma na vývoj nového antibiotika vynakládá obrovské prostředky, bakterie si na lék ovšem může vytvořit rezistenci během krátké doby, a prakticky jej tím znehodnotí. Pak výrazně klesá motivace o něco takového se pokoušet,“ říká profesor Milan Kolář, mikrobiolog a děkan Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
Vzhledem k tomu, že antibiotika jsou skutečně natolik životně důležité léky, shodují se nicméně odborníci v tom, že by i organizace jako EU nebo i jednotlivé státy měly uvažovat o investicích do jejich vývoje a výroby a definovat programy, které pomohou udržet účinnost stávajících antibiotik.
ČLÁNKY DO MAILU