Každému dostupné anonymní prostředí, kde se může z pohodlí domova poradit se zcela neznámým člověkem honosícím se lékařským titulem, a to vše v poradně zdravotnických serverů, chrámech informační doby bez regulačních poplatků. Co ale lidi k dotazům na online poradnách vede?
Kdo by se tahal k lékaři…
Předně asi lenost. K lékaři se dnes nikdo vláčet nechce. Cestovat za zubařem deset kilometrů je pro početnou část obyvatelstva nepředstavitelné sci-fi svědčící o neochotě lidí udělat víc kroků než k Jednotě a zpátky. Lidé zvyklí na zdravotnická střediska v každé pořádné družstevní vesničce s utuženým kolektivem za ničím necestují, natožpak za lékařem.
Za řadou českých zubařů jezdí čeští občané bydlící v Kanadě nebo Austrálii, protože korunka za dva tisíce dolarů a devět tisíc korun je už sakra rozdíl. Mentalitě českého Čecha vyhovují však nejvíce návštěvy specialistů domů. V našem případě pak nejlépe se zubařským křeslem na zádech. Pojízdná zubní ordinace jako na Sibiři, to by bylo terno pro střední Povltaví a dolní Pojizeří!
Roli určitě hraje i nelibost z vyšetřování. Lidsky chápu, že žádnému pacientovi není příjemný dotyk zdravotníkovy ruky, ale zdravotník taky neplesá blahem, musí-li se dotýkat patologicky změněných částí cizích těl. A věřte mi, že to jsou někdy lahůdky oblažující i jiné smysly než pouze hmat.
…když tu máme internet
Tazatele online poraden lze rozdělit na dvě skupiny. První jsou chorobně se pozorující hypochondři (Hypochondr není simulant. Je skutečně nemocný, tvrdí psycholog) trávící hodiny týdně listováním v Domácím lékaři a trpící obvykle pouze chorobou PLLL, jinak známou jako Přístup Laiků k Lékařské Literatuře.
Druhou a bohužel početnější skupinou jsou lajdáci, kteří svůj zdravotní stav zanedbávají a na online poradny chodí v touze pro uklidnění, kterého se jim však pohříchu nedostává. Žádný doktor při smyslech na stesk „mám otok přes půl hlavy“ nenapíše „v pohodě, to do zítřka samo splaskne“.
Nemusíme se ani moc zamýšlet a je jasné, že má-li lékař něco diagnostikovat, musí to vyšetřit. Když má někdo na „dolním patře modrej flek“, ani doktor House neřekne, co to je. Dokonce ani, co by to mohlo být. A to pomíjím fakt, že dolní patro neexistuje. Zkrátka a jednoduše, medicína je exaktní věda, nikoliv věštění z kávové sedliny. V tomto bodě odkazuji na Ezo TV, která provozuje lékařským poradnám konkurenční živnost.
„Bolí mě zub, co mám dělat?“ No…
Skutečnou a neustále se opakující perlou poraden jsou dotazy, které lze zkrátit do podoby „bolí mě zub, co mám dělat?“. No… Nejsem žádný intelektuální titán, ale troufal bych si navrhnout návštěvu zubaře. Tento postup sice neshledávám příliš inovativním, leč osvědčeným a léty prověřeným, který je už na první pohled stravitelnější než vyrazit si bolavý zub kladivem doma v garáži, kterýžto postup se nabízí jako hned druhá alternativa v pořadí.
Schválně se zkuste do nějaké online poradny začíst. Chvíli budete tazatele soucitně litovat, pak se začnete bavit a nakonec si uvědomíte, že všichni ti tazatelé mají volební právo. Pak vás legrace přejde.
Rozloučím se arabským příslovím, které je zároveň univerzální odpovědí na všechny otázky zubařských online poraden: Chceš-li, aby tě přestal bolet zub, ukaž jeho kořen slunci.
Všem přeji slunce v duši a ne na kořenech. Pěkný den.
Zdravá ústa. Zdravé tělo
- Česká stomatologická komora organizuje i letos Světový den ústního zdraví, který se celosvětově slaví 20. března. Hlavním důvodem je skutečnost, že je u nás stále velmi podceňován význam prevence zubního kazu a onemocnění ústní dutiny.
- Dentálními onemocněními trpí během svého života 90 % populace, zubní kaz má zhruba 50 % pětiletých a téměř 70 % dvanáctiletých dětí, státní instituce podporují zubní zdraví minimálně. Na zdraví ústní dutiny je přitom přímo závislé zdraví celého těla – jak u dospělých, tak u dětí.
- Světový den ústního zdraví doprovází rozmanité akce pro širokou veřejnost, zaměřené na prevenci dentálních onemocnění, jejich přehled najdete na webu sduz.cz.
ČLÁNKY DO MAILU