Za komančů byla potravinářská chemie používána opravdu mnohem méně – hlavní důvod byl, že většina se jí musela dovážet za nedostatkové devizové prostředky. Je pravda, že potraviny byly díky tomu zdravější, ale také dražší (v porovnání s tehdejší průměrnou mzdou – a to velmi výrazně, i o stovky procent a to byly ještě dotované) a s kratší dobou trvanlivosti. Ale některé látky se používaly i tehdy, např. zmíněná kyselina benzoová do hořčice.
Podle mě je to čistá hysterie. Přišla móda – žádná „éčka“, no tak se jí výrobci přizpůsobí. Jenže zákazníci zároveň chtějí aby potravina hezky vypadala, dlouho vydržela a přitom byla za zaplatitelnou cenu. Něco jde obejít jiným způsobem konzervace (zpravidla teplem – pasterizace, sterilizace, mrazem, sušením), ovšem to má někdy vliv na vzhled nebo chuť potravin, stejně jako na obsah živin a jiných prospěšných látek. Ten příklad s tím cedníkem fakt sedí :)
Schválně – kdo máte rádi sušené meruňky, koupíte si raději ty krásně oranžové konzervované oxidem siřičitým, nebo ty „nesířené“, ale „ošklivé“ hnědé? :D