Vlákno názorů k článku Dobře utajená éčka od Ers - Nepochopil jsem, Lenko, proč to píšete, když to píšete...

Nepochopil jsem, Lenko,

proč to píšete, když to píšete zrovna takto. Má to být varování pro spotřebitele? Má to být pláč nad bezmocností nepoučeného zákazníka? Nebo snad chlácholička typu: „Však ty věci zase tolik neškodí a na něco přece umřít musíme“ nebo jen článek, aby se vykázala činnost, udělala čárka a dostal honorář? Takovou slátaninu by na Rootu roznesli na kopytech.

Příklady bez ladu a skladu:
„…prozatím neprokázaně – tuší,“ – jen abychom se někoho nedotkli, neurazili a někoho nevystrašili.

Podívejte se např. na kyselinu benzoovou (a příp. její soli – benzoany) – třeba bezpečnostní list na http://www.synthesia.eu/external-data/bl/164_kyselina%20benzoova_cs.pdf nebo na http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyselina_benzoová – nepamatujete se, co vám na střední škole v chemii říkali o aromatických uhlovodících a jejich účincích?

„…mohou vyvolat některé nádory.“ – jasně, mohou, někomu jinému, kam s tím na nás. Mohou, nemusí. A jen některé nádory… Hlavně opatrně se slovy.

„prokázalo, že by mohly“ nebo „Úplně průkazná ta studie nebyla" (vím, to není problém autorky článku, jen výběr málo průkazné věci.) a kousek dál: „…unie tak nařídila, aby výrobci povinně označili výrobky s těmito emulgátory, ať jsou rodiče informovaní…“ a skoro na konci „…byl v potravinách zcela zakázán jen jeden emulgátor…“

Na informaci „Pozor, výrobci místo éček píší z obchodních důvodů názvy látek“ by stačila zprávička ve třetinovém rozsahu. Jak to psal doktor Čechov? Stručnost je sestra talentu.

Strašit se nemá, ale plýtvat prázdnými slovy taky ne. Kdyby to byl pokus o odborný článek, dal by se rozsah pochopit, pak by tam ovšem musely být serióznější informace a hlavně odkazy.

Pohoda, hezký den

To je prostě dnešní politická korektnost. Nemůžete kolikrát věci napsat natvrdo, protože by se někdo urazil, či soudil. Zvláště nadnárodní koncern.

Mně se jenom líbí, jak všichni obhajují, že se nic neděje, že chemikálie jsou ou kej v potravinách. Že jsou neškodné, je to hysterie. Ale jsou tam navíc a většinou zbytečně, jen v menším počtu mají nějaký praktický užitek. Chemie možná nemají prokázané škodlivé účinky, ale to třeba hlína také ne. Tak proč nejíte třeba hlínu? A když ne, tak proč chemii?

Ve skutečnosti jsou tam většinou zbytečně. Jsou tam proto, aby potravina vydržela třeba dva roky ve skladě. Nebo proto, aby měla lákavější barvu. Všechny důvody jsou z 99% jen proto, aby obchodníci měli lepší podmínky a na strávníky se kašle.

Je čím dál těžší koupit něco poživatelného a jakž takž zdravého, a to přitom dost kašlu na nějakou chemii, nebo éčka. Upřímně, ač bych si totalitu vrátit nechtěl, z fleku bych zapomněl na dnešní pančované potraviny vyrobené dnes až na malé výjimky ze splašků, odpadu a materiálu co se dřív vyhazoval za smetí, a jedl komunistické potraviny.

Nejsem žádný zástupce zdravé výživy, a nějaká chemie mě také nevadí, ale většina prodávaných potravin jsou strašné šmejdy. A to i když nekupujete nejlevnější, či levné. Cena je kolikrát spíše věcí drzosti obchodníka, než kvality.

„…a na strávníky se kašle“
Prave naopak. Stravnikum se da presne to, co chteji – levnou potravinu, ktera dobre vypada a jen tak se nezkazi. Vetsine lidi to tak vyhovuje a ti ostatni se bud prizpusobi, nebo si proste budou kupovat kvalitni potraviny za dvojnasobek az desetinasobek ceny. Je jen vase vec, ze nakupujete v Lidlu, ale neprivolavejte prosim stare casy. Dnes je prakticky vse po cem je poptavka a to zahrnuje i kvalitni potraviny.

Jojo, takove PCB komunisticke maslicko, mliko s antibiotikama, olovnene ovoce, dusicnanova zelenina, kvalitni bucek… dobrou chut!

Za studií na Vysoké škole zemědělské v Brně (1983–1987) jsme dělali rozbory a měli jsme přístup k dalším aktuálním údajům o kvalitě všelijakých potravin. Kdybych napsal, co jsme tehdy zjistili a naměřili, asi byste mě utloukli jako nechutného bolševika, komouše, marxistu-leninistu nebo islámského teroristu. (Věřte-nevěřte – nic z toho nejsem.)

Jen si porovnejte, za jak dlouho odchováte kuře „na dvorku“ do jatečné hmotnosti a za jak dlouho jej „vyrobí“ obchodní dodavatelé. Jak to dělají? Přisvětlují tomu? Zpívají? Pouštějí vhodně zvolenou hudbu? Zaříkají mantrami? Určitě v tom ale nejsou antibiotika a jiná neškodná chemie, neníliž pravda?

A to, že (tetraetyl)olovo v benzínu nahradily těžké kovy a jiné „dobroty“ z katalyzátorů – na to si ještě budeme muset chvilku počkat, než se o tom začne veřejně psát.

Pohoda, hezký den

Za komunistu se kurata odchovavala vyhradne „na dvorku“?
Ale urcite v tom nebyla antibiotika a jina neskodna chemie, neniliz pravda?

Dobrý den!

Článkem reaguji na to, co se momentálně děje: výrobcům potravin se zdá lepší, když éčka nebudou psát zkratkami, ale vypisovat celým názvem. Je podle mě dobré, aby si to zákazník uvědomil a bedlivěji studoval obaly a nespokojil se s povrchním pohledem na složení výrobku.
A co se týče neprůkaznosti studií o éčkách, to je těžké…
Bohužel ani největší odbornice na přídatné látky v potravinách u nás /viz text/, ani odborníci z VŠCHT neznají žádnou průkaznou studii o škodlivosti éček. I ta, co se týká hyperaktivity dětí a na jejímž základě EU dala do klatby tu šestici zmiňovaných éček, byla zpochybněna. Evropský úřad pro bezpečnost potravin ji označil jako nedostatečnou. Proto jsem opatrná a raději nechci tvrdit, že už je jasné, že éčka škodí. Kdyby to tak u té šestice bylo, zakáže je unie úplně a ne že výrobci na jejich přítomnost musí jen upozornit zákazníka… Co se mě týče, já si dávám pozor a potraviny pečlivě vybírám. Protože jen čas může ukázat, jak je to doopravdy a já riskovat nechci.

Mě se slovní označení rozhodně zdá lepší. Hned vím, na čem jsem. Proč si mám pamatovat spousty čísel, když jméno naznačuje jasně, o co jde?

Zatím však potřebuji mít seznam, kde je oboje. Třeba E120 = košenila = karmím = mletí červci; červeně barví, živočišný původ, podezřelý z LMD. E471 = glycerid mastných kyselin; emulgátor, vyroben z libovolného tuku, míchá vodu a tuk dohromady, zřejmě neškodný, nicméně jeho přítomnost může být známkou ošizené potraviny. Atd.

Jak už jsem napsal výše, nic takového jako „éčka“ v chemii neexistuje. Jde o stovky různých látek.

Takže průkazná studie vlivu „éček“ například na dětskou lehkou mozkovou dysfunkci by vyžadovala najít několik stovek maminek-dobrovolnic, které by testovaly vliv stravy na prospívání jejich potomků. Děti by bylo třeba rozdělit do skupin s různými dietami. Pro některé připravovat běžnou stravu, dalšim dávat stravu s pečlivě sestaveným výběrem vynechaných „éček“ (ty seznamy vynechaných „éček“ by se v různých skupinách dětí lišily). Takovou stravu by bylo třeba zajišťovat alespoň 5 let.

Po pěti letech by se studie vyhodnotila. Tam, kde by se zjistila statisticky významná odchylka, by se udělala ověřovací studie, tentokrát již se stovkami dětí pro každé podezřelé „éčko“.

Po dalších 5 letech by se studie vyhodnotila, a byly by konečně věrohodné podklady pro zákaz některých z nich. Nebo také ne.

Pokud někdo sežene grant na 10 let provozu specializované kuchyně pro 1000–5000 dětí (podle toho, kolik podezřelých látek by první fáze pokusu našla) a najde 1000–5000 maminek ochotných přihlásit své děti do testu, a pak 5 let kontrolovat a hlásit složení každé potraviny, kterou jim koupí, není žádný problém věrohodnou studii uspořádat.