Doktore, nemáte cigaretu?

Vojenská nemocnice je jedna z mnoha v České republice, které chtějí vymýtit kouření nejen ve svých budovách, což je dáno zákonem, ale i v přilehlých venkovních prostorech. Ne vždy se to daří. Kouří mnozí pacienti, návštěvníci, sestry i lékaři. A sebrat někomu cigaretu není jen tak, ani mu zakázat kouřit v nemocničním areálu.

Nejasný zákon

Říká se mu protikuřácký a zakazuje kouření ledaskde, třeba na zastávkách veřejné dopravy a také právě ve zdravotnických zařízeních. Ovšem není jasné, zda jen uvnitř, nebo i venku. „V současném znění není jednoznačně stanoveno, zda je kouření zakázáno v areálech nemocnic. Toto znění zákona může mít tedy různý výklad,“ říká Kateřina Mladá, adiktoložka ÚVN.

Protikuřácký zákon

Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (zákon 65/2017 Sb.), tzv. protikuřácký zákon, zakazuje podle § 8 odst. 1 písm. e) kouření a používání elektronických cigaret ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření v uzavřeném psychiatrickém oddělení nebo v jiném zařízení pro léčbu závislostí.

Autor: Vitalia.cz / Karel Choc

Řada nemocnic tak problém řeší vytvořením několika kuřáckých koutků ve svých venkovních prostorech. Mimo tato vyhrazená místa obvykle platí v areálech zdravotnických zařízení zákaz kouření. „ÚVN v součinnosti s vlastním právním oddělením přistoupila k zákazu kouření v areálu nemocnice s výjimkou dvou kuřáckých míst, která jsou určena pacientům a návštěvníkům nemocnice,“ popisuje adiktoložka vojenské nemocnice.

Podobně postupuje například Fakultní nemocnice Brno i pražská Všeobecná fakultní nemocnice: „Ve všech areálech VFN platí přísný zákaz kouření, a to i elektronických cigaret. Výjimky jsou tvořeny vyhrazenými kuřáckými koutky. Naší jednoznačnou snahou je v budoucnosti mít kompletně nekuřáckou nemocnici, bez těchto koutků,“ říká Filip Brož, mluvčí VFN, která se stejně jako vojenská nemocnice a několik dalších v ČR zapojila do projektu Nekuřácká nemocnice.

Zakázat kouření v nemocnicích hned a komplet? Prý to nejde

Nekuřácká nemocnice je slangové označení mezinárodního projektu podporovaného ministerstvem, jehož cílem je zdravotnické zařízení, kde se skutečně nekouří. Nikde. „Získat statut nekuřácké nemocnice podle mezinárodních standardů není tak jednoduché, nestačí si to napsat na vrata, ale usilujeme o to,“ říká Lenka Gutová, náměstkyně ředitele ÚVN.

Proč to nejde hned? Bojí se snad v českých nemocnicích reakcí kuřáků nebo berou ohledy na jejich silnou závislost? Reakce hospitalizovaných pacientů na zákaz kouření prý nebývají nijak bouřlivé, přeci jen mají jiné starosti; i když jakmile kuřákovi otrne, hned hledá, kde si zapálit. Vzpomínám na oddělení rizikových těhotenství, kdysi na Bulovce, kde budoucí matky „tajně“ kouřily na zadním schodišti porodnice. Nebo na hloučky lidí v županech postávajících venku kolem popelníků u vchodů do jednotlivých nemocničních pavilonů i v největším mrazu. „V areálu ÚVN bylo i před zavedením tzv. protikuřáckého zákona omezené kouření, snížil se pouze počet kuřáckých míst. Reakce pacientů tedy nebyly negativní, byli na omezení kouření zvyklí,“ říká adiktoložka Kateřina Mladá.

„Reakce jsou vesměs pozitivní, jak u personálu, tak i u pacientů,“ potvrzuje Petr Popov, primář Kliniky adiktologie VFN. Tajné kouření se podle něj většinou odehrává mimo budovy, na zahradě. „Problémem je zvládání těžkých odvykacích stavů u pacientů, vzhledem k nedostatku substitučních přípravků obsahujících nikotin, které zdravotní pojišťovny nehradí.“ 

• 
• 
• 

Dalších 36 fotografií

Některé nemocnice mají ještě jiný důvod pro zachování kuřáckých koutků: vysoký podíl kuřaček je totiž zejména mezi zdravotními sestrami. Ze statistik vyplývá, že v ČR jich kouří čtyřicet procent, což je více, než činí republikový průměr. Abychom byli konkrétní, podle interního průzkumu ÚVN je mezi sestrami v této nemocnici více než pětatřicet procent kuřaček. Nicméně zrovna v této nemocnici si zdravotníci v kuřáckých koutcích nezakouří – jsou určeny výhradně pro pacienty a návštěvníky, kuřáci z řad personálu by museli s cigaretou zcela mimo areál.

Někteří kuřáci zákaz ignorují. Nic jim nehrozí

To, že se pacienti a návštěvníci nebouří, ještě neznamená, že by zákaz respektovali. Přestože je areál nemocnice důkladně vyzdoben zákazy kouření, ještě než dojdu k první nemocniční budově, míjí mě první člověk s cigaretou v ruce. A další brzy následují. „Byť jsou areály oblepeny cedulemi, které o zákazu kouření informují, tak téměř na denním pořádku vidíme kuřáky, jak típají cigaretu například o sloup, na kterém je obrovský plakát se zákazem… Přesto je situace o dost lepší než před několika lety,“ popisuje zkušenosti Filip Brož z VFN. Cedule jsou totiž tak to jediné, co zdravotnická zařízení mohou s kouřením v areálu dělat. Cedule a osvěta.

„Samozřejmě, že samotný zákaz nezabrání některým kuřákům v kouření v areálu nemocnice mimo vyhrazená místa. Naším cílem je zdůrazňovat veřejnosti a pacientům, že vnímáme kouření jako důležitý rizikový faktor ve vzniku zdravotních problémů. Kde jinde, než v nemocnici, by mělo být toto téma zdůrazňováno? Dále edukovat o tom, proč nám na nekuřáckém prostředí záleží a motivovat pacienty kuřáky, aby tuto naši filozofii přijali. Pokud se někdo rozhodne pravidla porušovat, je to už jen na jeho rozhodnutí a svědomí,“ říká Kateřina Mladá.

Nemocnice mohou za porušení zákazu kouření postihnout maximálně své zaměstnance, v souladu s pracovním právem. Zatím ale prý tak daleko zajít nemuseli. U pacientů a návštěvníků je to složitější. Mohou je pouze poprosit, aby nekouřili, nemají však žádný prostředek, díky kterému by mohli dodržování tohoto zákazu vymáhat.

Specifická je v tomto směru situace na pražské Klinice adiktologie. Pracoviště spadá pod všeobecnou nemocnici a jako celá VFN je zapojeno do projektu Nekuřácká nemocnice. Zabývá se – jak je zřejmé z názvu – prevencí a léčbou závislostí, což zahrnuje i problematiku léčby závislostí na tabáku. „Pokud zde někdo kouří, kde nemá, je to považováno za porušení léčebného řádu a v opakovaných případech může být považováno za porušení závažné, které může rezultovat i v přerušení či ukončení léčby,“ říká primář kliniky Petr Popov.

Nešikanovat, ale pomoci

Ostatně, v jakémkoli „trestání“ kuřáků oslovené nemocnice smysl nevidí. „Kouření je nejvýznamnější odstranitelnou příčinou úmrtnosti i nemocnosti. Nemocnice, jako přirozená centra péče o zdraví, by proto měly hrát přední roli v oblasti prevence a léčby závislosti na tabáku,“ říká Filip Brož. Zaměstnanci i pacienti mohou využívat služeb center pro závislé na tabáku, které velké nemocnice provozují. „Obě skupiny, zaměstnance i pacienty, se snažíme neustále informovat o tom, že pomoc je možná, že má smysl zkusit přestat kouřit a že jsme tu pro ně, abychom jim v tomto pomohli,“ doplňuje mluvčí VFN.

Zdravotníci zjišťují hned při příjmu, zda pacient kouří. „Nekuřáky pochválíme, kuřáky vlídně poučíme,“ popisuje Lenka Gutová z ÚVN, kde pacient může v rámci hospitalizace požádat o konzultaci s tzv. edukačním specialistou, který ho navštíví a představí mu možnosti odvykání od kouření. Pro své zaměstnance pak vojenská nemocnice připravila navíc speciální motivační program: „V rámci tohoto projektu mají zaměstnanci cenově zvýhodněné farmakologické prostředky k odvykání od kouření. Díky podpoře ministerstva zdravotnictví mají v tomto roce náhradní nikotinovou terapii v rámci léčby na jeden měsíc zdarma,“ líčí adiktoložka Kateřina Mladá. Posoudit míru úspěšnosti podle ní není jednoduché, protože výsledek se hodnotí až po roce od momentu, kdy člověk přestane odvykat. „Je to běh na dlouhou trať,“ říká s tím, že aktuálně je v programu ÚVN kolem dvaceti odvykajících zdravotníků.

Psychiatrie: kouření většinou povoleno

„Kouření jednoznačně škodí zdraví, to máme jako zdravotníci vyřešené, proto legislativa požaduje absolutní zákaz kouření, s jedinou výjimkou,“ popisuje Lenka Gutová. Tou výjimkou jsou uzavřená psychiatrická oddělení, kde se podle zákona kouřit zatím smí. Náměstkyně se pyšní tím, jak zde, ve vojenské nemocnici, k oné výjimce přistupují. „Zahájili jsme program nekuřáckého psychiatrického oddělení a daří se nám. Kouření pacientům nahrazujeme substitucí,“ popisuje.

Myšlenek, které ÚVN vedly k zákazu kouření na akutním psychiatrickém oddělení, bylo podle adiktoložky Kateřiny Mladé několik. Na úplném počátku stály stížnosti zdravotníků, kteří mají pracovnu nad kuřárnou psychiatrického oddělení. „Kouř z kuřárny masivně pronikal do této pracovny a pro nekuřáky to bylo velmi nepříjemné. Tato situace stála na začátku všech úvah. A když jsme se této otázce věnovali více, došli jsme k samotnému základu – kouřit, nebo nekouřit v rámci hospitalizace na akutním psychiatrickém oddělení? Přiklonili jsme se k druhé možnosti,“ popisuje, proč se rozhodli vydat jinou cestou než ostatní pracoviště. „Jednak proto, že zahraniční zkušenosti ukazují, že spousta obav kolem omezení kouření u psychiatrických pacientů jsou neplatné mýty. Pak také proto, že jsme se připojili do sítě nekuřáckých nemocnic a chceme všechny naše pacienty, včetně těch psychiatrických, vést k nekouření.“

Kuřákům z psychiatrického oddělení se tu snaží co nejvíce pomoci. Během hospitalizace je jim zdarma nabízena náhradní nikotinová terapie, která potlačuje nepříjemné abstinenční příznaky. Mají také možnost konzultace s adiktologem. Na závěry nebo případné sdílení zkušeností je však ještě brzy. Projekt je pilotní a byl spuštěn teprve začátkem září, takže na hodnocení si musíme počkat.

Kuřáci, za vrata?

Na začátku jsme opustili skupinku kuřáků lačně šlukujících před bránou do nemocnice. Snahou zdravotníků není vytlačit tam všechny lidi s cigaretou, ale zbavit je jejich závislosti. „Úplný a okamžitý zákaz by situaci neřešil, jen by problém posunul před brány nemocnice,“ domnívá se Filip Brož. „Preferujeme dlouhodobé řešení, které jde ruku v ruce s pozitivním působením na zaměstnance i pacienty.“

Nicméně odborníci si nedělají iluze, že uspějí u všech, kouření „za vraty“ tu zkrátka je a bude. „Silní kuřáci zcela logicky doplňují množství nikotinu, na kterém jsou závislí, ještě před branami nemocnice. Ale to, jak lidé kouří mimo areál naší nemocnice, už nemůžeme ani nechceme ovlivňovat,“ říká Kateřina Mladá.