Nejsem zrovna nejzdravější,ale úplatky lékařům nedávám. Nevidím důvod. Přesto když bylo třeba, vždy jsem se sama, nebo někdo z mých blízkých, dostali do péče zdejších špičkových lékařů. „Pokud je to k smrti, nepomůže ani ten největší specialista“, říkávála maminka, ktera pracovala na interně a nikdy domů nepřišla s naditou obálkou. Dostávala květiny, bonboniéry – ty obvykle snědli kolektivně na oddělení, stejně jako domácí kompoty, nebo vlastní výpěstky opacientl vděčných za kvalitní péči.
Ani do porodnice v Londýnské jsem si k věcem pro mimčo nepřibalila peníze. Moje kolegyně dala „svému“ lékaři pět tisíc, a to byly před třiceti lety velké peníze, nicméně když rodila, měl po službě a zaspal, takže nepřišel. Přesto si peníze nechal a ona porodila tak jako tak. Dávat úplatky je nesmysl.
Pořád se brečí kvůli platům. Je smutné, že v našem státě se za bolševika příliš neplatilo vyskoškolsky vzdělaným lidem a stejné je to i dnes.Opravář pračky si za dvacet minut práce naúčtuje klidně 1200 korun, aniž by vyměňoval nějaký díl, lékařova práce je hodnocena mnohem menší částkou.
Nicméně platy lékařů nejsou zas tak malé, jak by si jinak mohli pořizovat vozy dobrých značek a pěkné bydlení – mají příplatky za služby, já když si chci vydělat např. na exotickou dovolenou, pracuji téměř dvacet hodin denně… Neochotné sestry jsou přeplacené!