Názor k článku Domácí mazlíčci čtou naše myšlenky od Opovrhující vědou lidí - To o těch psech kteří rozpoznali okamžik kdy...

To o těch psech kteří rozpoznali okamžik kdy se jejich pán rozhodl že se vrátí domů (někdy je těžké ten okamžik definovat) bylo i před mnoha lety v televizi, v nějakém dokumentu. Pes byl na kameře a páníček často také. U pozorovaných objektů to, jak se zdálo, fungovalo.

Nevysvětlovali to ale o žádnými morfickými poly, ale hovořili o jakémsi neviditelném, nekonečně dlouhém vlákně (poli), jehož pojmenování mi vypadlo, které mazlíčka neustále propojuje se svým pánem. Mezi různými členy skupiny (zejména rodiny) prý existují různá vlákna.

P.S.
Věřím, že čas od času se mi příjde ukázat kotě v kterém je něco z kotěte které u nás kdysi vyrostlo až v kočku. Ale vzhledem k tomu že mi není každá kočka, obecně jakékoli zvíře, sympatické je možné i to, že jsou prostě naše sympatie vzájemné. Možná jsou v tom kotěti i nějaké geny onoho kocourka, koťat nadělal myslím dost...