Názory k článku Mazlíčci mají hřbitov. Mrtvorozené děti spalovnu
-
Dan (neregistrovaný)
Tohle je spíš případ pro psychiatra. Vydávat někomu mrtvý plod (což není žádné "dítě" ani "miminko"), je totální zhovadilost.
Jakýkoliv vztah matky s plodem je ve skutečnosti jenom v její hlavě. Není to tedy vztah "matky s dítětem", ale vztah "matky s matkou" - sama se sebou.
Plod není schopen tak složitého fungování, aby dokázal cítit lásku nebo vnímat cokoliv hlubšího. Toto je možné vnímat až dlouho po narození...
Proto adoptované děti neprožívají žádné "psychické trauma", protože plodu nebo novorozenci stačí, když někdo naplní jeho fyziologické potřeby, ale jestli to udělá A, B nebo C je mu úplně jedno - vztah se vytváří až později.
Když je dítě hned po porodu odebráno matce a dostane náhradní matku, nepociťuje žádnou "ztrátu", nijak netrpí, nemůže v důsledku toho vzniknout žádné psychické onemocnění.
Dělat nějaké "pohřby" nebo oficiálně pojmenovávat mrtvé plody je jenom stresující pro matku a zabraňuje to jejímu dalšímu normálnímu fungování.
Jinak souhlasím s JXD, že dnešní rozežraná společnost hledá problémy tam, kde nejsou.
Moje praprabába byla ráda, když jí z 8 dětí umřely, samozřejmě ŽIVÉ A NAROZENÉ - DOKONCE I MLUVÍCÍ, jenom DVĚ. Pak měla dost starostí s tím, aby udržela při životě a zdravé zbývajících 6 a na nějaké podobné blbosti jako jsou pohřby pro potracené plody neměla ani pomyšlení.
Dnešní společnost má nadbytek všeho, nudí se a proto vymýšlí ptákoviny. Je to stejné jako s anorexií, která je "obrovský problém" v zemích, kde je nadbytek jídla. Tam, kde nemají co do huby, nikdo anorexií netrpí. Stejně jako tam, kde je realitou, že na ulici Vám někdo může prostřelit hlavu, tak nikdo netrpí "krizí středního věku", "syndromem vyhoření" a podobnými civilizačními "chorobami".
Ti lidé jsou prostě rádi, když přežijí!
Současné ženy by to měly řešit jako jejich praprabáby. Zemřel plod? OK! Ale život JDE DÁL a JE POTŘEBA HO ŽÍT! Kdyby se naše praprabáby zhroutily vždycky, když se něco takového stalo nebo se pokusily o sebevraždu, tak tu dnes nikdo z nás není!
-
Lulu (neregistrovaný)
Dane, je mi Vás tak líto.. Těhotenství je zázrak, který díky Bohu! mohou právě pro tak stupidní názory, jako jste napsal, prožívat pouze ženy.. a proto,že nikdy nezažijete to pouto z dělohy, nemůžete pochopit, proč je důležité pro mě osobně jako ženu, dnes konečně i mámu!!tak snad i pro ostatní ženy, při ztrátě miminka už v tak časném období, mít možnost se s ním důstojně rozloučit. Každý to nechce,jde hlavně o to MÍT TU MOŽNOST.
-
Dan (neregistrovaný)
Těhotenství není zázrak, ale normální fyziologický jev, i když by určitě spousta žen uvítala, kdyby okolí připustilo možnost "otěhotnět zázrakem" :-D
Mít tu možnost by neměly, protože to prostě ještě zhorší jejich psychický stav. Ze stejného důvodu se ani neukazují pozůstatky lidí po nehodách, i když řada z jejich blízkých o to také stojí.
O tomto by měl rozhodovat lékař - psychiatr, jako odborník a ne žena, která právě prodělala takovou událost.
Každopádně je to teď nějak nastavené a je to tak z nějakého důvodu. Určitě ne proto, že by se lékaři spikli a nedělali nic jiného než se snažili "týrat matky".
Každopádně jestli si to matky vydupou, tak ať si to užijou. Když podepíší papír, že následné depresivní a jiné psychologicko-patologické stavy, kde je nutná léčba si budou cálovat samy, tak bych jim klidně předal mrtvý plod třeba i s obsahem odsávačky a použitým lékařským materiálem, ať si s tím naloží dle libosti a udělají si doma třeba oltář s relikviemi a založí rodinnou "knihu mrtvých".
Ovšem velmi se mi příčí situace, kdy chtějí své mrtvé plody a pak ale chtějí i kompletní úhradu péče a různých náhrad za stavy, které to u nich způsobí - potažmo i u manžela, protože toto už je opravdu silná kávička... A přijít domů a tam denně čumět na urničku s fotkou čehosi nedovivinutého, to nadělá s*ačku z psychiky i úplně zdravému člověku po nějaké době!
-
Miksza (neregistrovaný)
Myslím, že o tom jak se kdo s kým rozloučí by měl mít šanci každý rozhodovat sám. Muži nesdílí mateřskou lásku a nejsou ovlivnění hormony jako ženy. Psát tu, že se jedná o problém "žena-žena" a ne žena a dítě je jen absolutní nemožnost a neschopnost představit si pouto které vzniká při vývoji dítěte v těle. Říkejte si co chcete, pojmenovávejte si to jak chcete..ano, věda udává že se jedná o pocity ovlivněné hormony - no a co? Znamená to, že jsou o to menší a bezvýznamnější? Muž si lásku k dítěti musí vybudovat, žena jí má z části danou od přírody - jinak by náš druh vymřel,protože by se o děti nemusel nikdo starat. Příroda to pěkně zařídila. :-)
Každý se loučí podle svého. Někdy lze zavřít dveře a jít dál. Ale když matka cítí pohyby dítěte, hladí se po bříšku, povídá si s ním, myslíte, že je vhodné jí od něho prostě odtrhnout? Nevznikají náhodou duševní problémy z důvodu psychické nevyrovnanosti? Každý by měl dostat šanci se rozloučit, příběh uzavřít aby mohl jít dál a žít se svým svědomím, že udělal maximum. Pokud mu to vyhovuje tak dítě pohřbít. A ano - je to dítě - porod mrtvého dítěte - v ženě se hýbalo a reagovalo.Není k čemu přirovnat tuto ztrátu pro muže, napadá mě pouze jedna věc na těle, se kterou jsou spjati hormonální láskou a kterou si hýčkají. Ale to je jiné téma a já jako žena se nebudu pouštět do rozebírání emocionální vazby, které až tak nerozumím :-D
-
Milan (neregistrovaný)
Dane, ty jsi legracni. Proc by to melo byt stresujici pro matku, kdyz podle tebe zaroven o zadne pouto nejde?
Ovsem hlavne, jak to vubec muzes vedet?
A napadlo te nekdy, ze kdyby tvoje prababicka mela jenom jedno nebo dve deti jako je bezne dneska, vnimala by jejich ztratu uplne jinak?
-
Dan (neregistrovaný)
Kdyby moje praprababička celý den jenom seděla u Facebooku, jak je to dnes běžné, tak by i tříska v prstu byla "obrovská událost" a chtělo by to transparenty na hlavní třídě! :-D
Stresující pro matku je to proto, že normálně se přes to má přenést a zabývat se dalším životem. Takto se k té události mnohem silněji přimkne... Navíc některé ženy by mohly chtít třeba něco jako fotografie svých potratů a to už by bylo vážně hraničící s mučením.
-
Šárka (neregistrovaný)
Ale prosím Vás, hysterický pane Dane! - ano hysterický, protože vehementně vykřikujete něco do světa, něco o něčem, co se vás netýká, nebudete s tím mít nikdy vlastní osobní zkušenost, ale jen a jen si tvdrošíjně stojíte za svou neopodstatněnou "pravdou".
Právě psychiatr vám řekne, že pro mnoho lidí je právě pohřeb pomocí ve vyrovnávání se se ztrátou někoho blízkého. Proto se pohřby od pradávna konají. Mimo jiné pro ten emocionální akt rozloučení a uzavření. A pro těhotnou ženu je její nenarozené dítě v danou chvíli nejbližší, proto nechápu, proč by neměla mít možnost se s ním důstojně rozloučit.
Pro psychiku je daleko horší představa miminka spáleného ve spalovně, než pohřeb, pro který se člověk dobrovolně rozhodne. -
Girili (neregistrovaný)
Ale to je prece nesmysl. Pohrby se odjakziva delaji zejmena pro pozustale, aby jim umoznily se rozloucit a LEPE se s tim psychicky vyrovnat. Kdyz uz tu hazite slepe hypotezami a psychiatry, tak si zjistete, jaky vliv takove rozlouceni na lidskou psychiku skutecne ma. A zjistite, ze je to prave vliv veskrze pozitivni, ktery umoznuje rodicum se pres to prenest drive, lepe a snadneji. Koneckoncu vas nikdo nenuti svoje potracene dite pohrbivat, ale neberte ostatnim moznost volby. Na vasem nazoru neni tak nebezpecna ani tak ta demagogie k tomuto konkretnimu pripadu, jako obecne ta snaha nekomu diktovat, jak se ma v konkretnim pripade chovat a citit a aby mu nekdo externe (psychiatri!) urcoval, zda muze ci nemuze dostat sve mrtve dite k pohrbeni.
Mimochodem v tom, jakych psych. a citovych pochodu je plod ve vyssich fazich vyvoje a cerstve po narozeni schopen a jakou paseku nadela ci nenadela jeho separace od matky, jste take silne mimo. To, ze staci naplnit jeho fyziologicke potreby a je to OK, je uz snad spis k smichu, resp. k placi. Kdyz uz zminujete adopci, zeptejte se kterehokoliv adoptivniho rodicovskeho paru, co s jejich adoptivnim ditetem nadelala citova deprivace. Hezke pribehy to vskutku nejsou. Staci si precist jakoukoliv publikaci mladsi nez 20 let a vedel byste to. Jenom ale nebyt liny. -
Monika (neregistrovaný)
O jakém traumatu z fotek tu mluvíte? Víte, jak třeba takly vypadá takové mrtvě narozené dítě? Jako normální miminko, jen je menší. Nemusí býr na kusy rozthané. Ono se dá i normálně pochovat, rodiče je mohou držet v náručí a v klivdu se rozloučit a pak pohřbít, protože je to normální dítě. Jenže jim to, bohužel, není umožněno. A o tom to je. Podle vašich názorů by ani děti zemřelé po porodu, nebo třeba pár měsíců po porodu, neměly mít pohřeb, protože nevnímají ten vztah??? Zdá se mi, že jste opravdu mimo. Máte děti?
-
olgye (neregistrovaný)
ale Dane, tady nejde jen o potracené plody stáří pár týdnů, ale i o miminko, které se narodí mrtvé třeba v 8. nebo 9.měsíci těhotenství, kdy už má dávno přes 40cm, kdy slyší matčin hlas z dělohy a i jiné zvuky, a po porodu by pak matku, pokud by žilo, po hlase poznalo. Vy jste asi neměl nikdy možnost prožívat s ženou těhotenství, těšit se na miminko, sahat jí na břicho, když mimčo kope? To byste totiž nemohl takové věci napsat. Pak si představte, že to miminko spálí ve spalovně s uřezanýma nohama, vybranýma žlučníkama a zakrvácenými obvazy apod. Jak by Vám asi bylo při té představě jako budoucí matce a otci?
-
Michala H. (neregistrovaný)
Váš názor samořejmě respektuji, byť si o něm myslím své.
Ale jedno komentovat musím - i pokud by se jednalo o vztah "matky s matkou", jak ho nazýváte, nevidím jediný důvod, proč by matka neměla mít právo rozhodnout se, že plod pohřbí.
Píšete, že je to stresující a zabraňuje jí to pokračovat dál, což není pravda. Záleží na povaze ženy, je spoustu žen, kterým by pohřeb mrtvě narozeného dítěte naopak velmi pomohl se se strátou vyrovnat a začít fungovat dál mnohem rychleji. A ty ženy, pro které je snažší mrtvé dítě vůbec nevidět, by k pohřbívání nikdo nenutil.
Jak můžete vědět něco o vtahu matky k nenarozenému dítěti? Nikdy nepoznáte, jaké to je, když ve Vás roste, když cítíte pohyby, mluvíte s ním atd...
Vysvětluje to skutečnost, že takhto striktně negativní postoj mají k této proplematice hlavně muži.
Nevím, proč máte vůbec potřebu se k tomu vyjadřovat -někomu to může pomoci a Vás se to vůbec netýká. Tak proč nemožnit alespň té malé skupině žen se svobodně rozhodnout? -
Shaya (neregistrovaný)
Při vší úctě, vážený pane, jste normální ignorant a o těhotenství a rodičovství víte skutečně absolutní kulové. Tohle VY v životě pochopit nemůžete. To citové i fyzické prázdno, které po tom miminku zůstane. Nikdy nepochopíte propojení mezi matkou a jejím miminkem. Je mi Vás tak líto.
-
né přezdívka: Jmenuji se Oldřich Kolbasnjuk (neregistrovaný)
Pane,co jste to za podobu Mengeleho, že takto píše???
Moje žena celých 8.měsíců naši dceru pod srdcem nosila, cítila jeho život a nikdy nemohla své dítě ani pochovat, ani neviděla, jak vypadá, protože primář porodnické oddělení to neumožnil!
Dcera se narodila a plakala, ale ten vrah primář VÍTKOVICKÉ NEMOCNICE ROKU 1987 PETRUŠKU ani nedovolil mojí ženě ji vidět!
Nakonec ji pochovali neznámo kam! Prý leží
na slezském hřbitově v Ostravě!A vy si dovolíte psát tady krutá slova jako Mengele a české ženy obviňovat a málem je upalovat!
Proklínám vás a věřte, že kletby ode mne učinkují! -
Jana (neregistrovaný)
Držim palce paní Jano! Je skvělé, že jste svůj příběh nezavřela někam do šuplíku, ale že veřejně pomaháte rodičům v těchto situacích. A že se snažíte o celkové zlepšení práv ... nikoliv povinností ... rodičů. Jsem matka dvou dětí ... představa bolesti nad zemřelým děťátkem je bezbřehá ... Ještě jednou, držím palce!
-
Lenka (neregistrovaný)
Dane, možná pochopíte až jednou sám budete mít děti. Pochybuji totiž, že nějaké máte :/.
Porodila jsem v 25 týdnu těhotenství dvojčata, jedno mrtvé, druhé živé. Bylo to hrozné, přijít o jedno z dětí a modlit se aby druhé přežilo. Ještě horší ale byla představa, že by moje mrtvé dítě, ano DÍTĚ !!!, skončilo kdesi na skládce s ostatním spáleným materiálem. Představa byla natolik hrozná, že jsme místo kočárku platili zpopelnění a urnu s popelem jsme uložili do hrobu k mým prarodičům. Se synem jsem se tak i rozloučila a od té doby jsem na hřbitově nebyla, nemám potřebu tam chodit. Vzpomenu si kdykoliv když se dívám na druhého syna doma. je to pro mne uklidňující, vím že byl a vím kde je. Můj syn totiž existoval.Aź zase, milý Dane, budete někde psát svá moudra, zkuste se optat těch, kteří něco takového zažili, a pak pište ...
-
Iva (neregistrovaný)
Tak já bych to nechala u té možnosti volby. Chci mrtvý plod pojmenovat a pohřbít X nechci... Rodiče by se měli rozhodnout sami, jaký způsob vyrovnání se s bolestí ztráty je pro ně nejvhodnější, zda pohřeb, nebo "přejdeme to". Ale paušálně pohřbívat i to, co vlastní rodiče považují za odpad, a ještě k tomu někde ve společném hrobovém místě, to bych nedělala. Toto rozhodnutí patří rodičům.
-
raději anonym (neregistrovaný)
Základním problémem je fakt, že dle českého práva ač plod z biologického hlediska má syntetizovanou svou vlastní DNA a je tudíž novým člověkem se svou biologickou identitou není za člověka považován. Pokud by se zákonem nařídilo povolení pohřbívání plodů zemřelých před porodem, nebude už možné konzistentně s tímto povolit potrácení plodů, jelikož pohřeb jako takový předpokládá, že to pohřbívané je nová bytost se svými právy a tudíž vyžaduje důstojnost v zacházení.
-
SB (neregistrovaný)
Zcela s p. Hynkovou souhlasím. Je potřeba si uvědomit, že každá žena může mít k plodu jiný vztah - přijde do nemocnice cigoška, vykotí děcko a nazdar. Jiná žena prožívá nové (příjemné i nepříjemné) stavy od počátku těhotenství s dítětem, ovlivňuje jej hornomy, psychicky se připravuje na porod a mateřství, což není žádný primitivní proces. Takže je to individuální. Koneckonců o matku a její psychiku jde především, proč vyměňovat její zdraví za uspokojení státního aparátu? O koho tu vlastně jde?
Současný stav je pravděpodobně důsledkem několika jevů: Dosud žije názor (některých), že dokud se dítě nenarodí/nemá 6 měsíců, neexistuje. Žádný takový předěl není. Dále zde přetrvává z komoušizmu majetnický přístup státu k občanu. Je zajímavé sledovat, jak se principiální trivialita(!) jako předání mrtvého plodu rodičům těžko protlačuje zaprděným státním aparátem.
Shrnuto: Obvykle není důvod, proč plod rodičům nevydat. -
dama (neregistrovaný)
Každý ať koná dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Bude s tím pak žít celý život. Rozhodnutí jsou těžká a z pohledu rodičů velmi citlivá. Pan Dan nechápe očividně pouto mezi rodiči a dítětem. Může být rád, že neuvidí a nezažije tu bolest, co člověk cítí, když přijde o dítě. Není nerealista a slaboch ten, co dokáže cítit. Je mi ho vlastně líto, rádoby těžký realista, razantní řešitel situace, chudák omezený vlastní zabedněností. Můžu na to říct jediné, že žít dál prostě musíte, ono vám totiž normálně nic jiného nezbyde B-)
ČLÁNKY DO MAILU